ECLI:CZ:US:2023:2.US.3485.22.1
sp. zn. II. ÚS 3485/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Magdalény Nadzamové, nyní bez bydliště, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2022 č. j. 21 Cdo 2664/2022-2318; za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání nezastoupené stěžovatelky označené jako "Ústavní stížnost", ve kterém napadá nadepsané usnesení. V něm Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatelky, zastoupené v řízení opatrovníkem (advokátem). Ten byl stěžovatelce ustanoven Obvodním soudem pro Prahu 5 k zajištění doručování písemností v soudním řízení, které stěžovatelka vede od roku 2013 (věcně se stěžovatelka domáhala náhrady mzdy za neoprávněnou výpověď z pracovního poměru). Prvostupňový soud tak postupoval proto, že stěžovatelka nebyla schopna (ochotna) z důvodu tvrzeného bezdomovectví poskytnout žádnou vlastní doručovací adresu. Stěžovatelka naopak argumentovala, že opatrovníka nepotřebuje, neboť jí nečiní potíže se soudy komunikovat pomocí (běžného) emailu. V napadeném usnesení Nejvyšší soud došel k závěru, že soudy mohou ustanovit opatrovníka i účastníku, který se soudem sice komunikuje (např. emailem), ale nenaplňuje přitom zákonné požadavky na "oficialitu" takové komunikace, tj. odmítá sdělit místo svého pobytu (a v evidenci obyvatel žádnou adresu nemá), nezřídil si datovou schránku a nedisponuje ani elektronickým podpisem.
2. Zmíněné podání stěžovatelky se proti obsahu rozhodnutí dovolacího soudu (tj. otázce přidělení opatrovníka) nevymezovalo, místo toho stěžovatelka tvrdila, že ve skutečnosti problémem dovolacího řízení byla údajně svévolná změna složení senátu. Na mnoha stranách stěžovatelka poté mj. rozebírala různé aspekty svých dlouholetých nejen soudních sporů, rozporovala postup řady osob a orgánů a citovala z dopisů či stížností, které zasílala několika funkcionářům soudní i výkonné moci. Stěžovatelka dále žádala v textu zrušení vybraných právních předpisů (např. zákoníku práce) pro protiústavnost, aniž by blíže odůvodňovala proč. Ústavní stížnosti také chyběl jakýkoliv petit. Z této rekapitulace je patrné, že podání stěžovatelky v mnoha parametrech nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dne 4. 1. 2023 proto Ústavní soud odeslal stěžovatelce podrobnou výzvu k odstranění vad podání, a to včetně informace o povinnosti být právně zastoupena, a stanovil jí k tomu lhůtu 30 dnů.
3. Stěžovatelka reagovala četnými přípisy zaslanými prostřednictvím emailu (bez elektronického podpisu), v nichž kromě jiného podala námitku podjatosti proti osobě soudce zpravodaje či žádala o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Ústavní soud druhému z návrhů s ohledem na postavení stěžovatelky jako bezdomovkyně vyhověl a lhůtu k odstranění vad podání prodloužil do konce února 2023. Stěžovatelka obratem stáhla námitku podjatosti. Následně dne 27. 2. 2023 znovu požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Odůvodnila to tím, že jí sice Česká advokátní komora přidělila advokáta, tomu však odmítla podepsat plnou moc. Obávala se totiž, že jí jako jiní předchozí právní zástupci "zničí život". Jediné řešení stěžovatelka viděla v medializaci svého případu, k čemuž žádala o prodloužení lhůty.
4. Ústavní soud nicméně k dalšímu (druhému) prodloužení lhůty k odstranění vad podání nevidí za stávajících okolností důvod. Z přípisů stěžovatelky je patrné, že byť jí byl Českou advokátní komorou advokát k zastupování v řízení před Ústavním soudem přidělen, tomuto právnímu zástupci bez závažné příčiny odmítla součinnost a dle všeho na tomto přístupu ani nehodlá nic změnit. Jelikož právní zastoupení patří k nezbytným zákonným podmínkám zahájení řízení (viz výše), Ústavní soud není oprávněn v řízení svévolně pokračovat (srov. čl. 88 Ústavy). Navíc stěžovatelkou žádané faktické řešení - namíření pozornosti médií k jejímu případu - se nachází zcela mimo působnost a pravomoc Ústavního soudu.
5. Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podání stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítnout pro neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené.
6. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že s ohledem na postoj stěžovatelky napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu z logiky věci nijak nepřezkoumával, tím spíše to platí o průběhu soudního řízení ve věci samé (žaloba na náhradu mzdy). Z čistě praktického hlediska se však v této souvislosti nelze než ptát, proč stěžovatelka obtíže s doručováním jednoduše nevyřešila zřízením si elektronického podpisu či datové schránky, pokud jádro jejích námitek spočívalo v nesouhlasu s ustanovením opatrovníka a stěžovatelka je zjevně schopná si pravidelně zajistit přístup k internetu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj