ECLI:CZ:US:2023:2.US.3602.22.1
sp. zn. II. ÚS 3602/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele T. B., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 0 KZT 852/2022-12 ze dne 1. prosince 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "nižší státní zastupitelství") usnesením č. j. 1 ZT 309/2019-177 ze dne 22. 8. 2022 zastavilo trestní stíhání vedené Policií České republiky, Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Službou kriminální policie a vyšetřování ČTS: UDV-666-6/TČ-2020-260011, proti obviněnému J. F., neboť je nepřípustné. Obviněný byl stíhán pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), e) trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011. Ke stížnosti stěžovatele Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") napadeným usnesením stížnost jako nedůvodnou zamítlo.
2. Řádně zastoupený stěžovatel, vystupující v řízení jako poškozený, ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti faktickému zastavení trestního stíhání obviněného J. F., a v napadeném usnesení spatřuje porušení svého práva zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel namítá, že znalecký posudek, na jehož podkladě státní zastupitelství o nepřípustnosti trestního stíhání rozhodlo, trpí vadami. Skutečnost, že Psychiatrická nemocnice Bohnice (dále jen "Nemocnice") je zapsána v seznamu znaleckých ústavů neumožňuje ověřit, že posudky vypracovávají oprávněné osoby. Podle §1 odst. 4 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen "zákon o znalcích") vykonává znalec znaleckou činnost osobně a jména znalců, prostřednictvím kterých vykonává znalecký ústav svoji znaleckou činnost, má podle §16 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích uveřejnit v rejstříku. V posudku není ani uveden vnitřní předpis (§28 odst. 4 zákona o znalcích), podle nějž byl posudek projednán a schválen, a ani v něm není jednotně uvedeno jméno a tituly jedné z osob, která měla posudek vypracovat. Za formální vadu stěžovatel považuje rovněž dodání posudku se zpožděním, čímž vznikly v řízení průtahy.
4. Stěžovatel připomíná, že znalecký posudek má být orgány činnými v trestním řízení posouzen jako každý jiný důkaz. Upozorňuje přitom na rozpor mezi závěrem posudku, že obviněný trpí demencí a způsobem jeho obhajoby. S ohledem na promyšlenost tvrzení obviněného si význam trestního stíhání podle názoru stěžovatele uvědomuje. Proto navrhuje napadené usnesení zrušit. S ohledem na možnou progresi onemocnění obviněného požaduje, aby stížnost byla projednána přednostně.
5. K věci si Ústavní soud vyžádal dozorový spis nižšího státního zastupitelství sp. zn. 3 ZT 1/2021 a Vnitřní předpis znaleckého ústavu pro výkon znalecké činnosti Nemocnice (dále jen "vnitřní předpis").
6. Jde-li o namítané formální vady znaleckého posudku, lze odkázat na příslušná ustanovení zákona o znalcích. Podle přechodných ustanovení (§47 odst. 1 zákona o znalcích) je ústav, který získal oprávnění k výkonu znalecké činnosti podle předchozí právní úpravy, zapsán i podle zákona o znalcích. "Takto zapsaný znalecký ústav musí do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona prokázat ministerstvu, že vykonává znaleckou činnost prostřednictvím alespoň 1 znalce oprávněného k výkonu znalecké činnosti podle §5 nebo 46 ve stejném oboru a odvětví a případně specializaci jako tento znalecký ústav nebo prostřednictvím osob uvedených v §7 odst. 1 písm. c) nebo §7 odst. 2. V opačném případě ministerstvo rozhodne o zrušení znaleckého oprávnění znaleckého ústavu". V §47 odst. 4 zákona o znalcích je stanovena pětiletá lhůta, v jejímž průběhu je znalecký ústav povinen uvést svůj zápis do souladu se zákonem o znalcích, jinak jeho dosavadní oprávnění zaniká. Z uvedeného je patrné, že ačkoliv ve veřejném seznamu znalců může absentovat jméno "osoby v ústavu" nemusí jít o nezákonnou vadu, pro kterou je neplatný zápis znaleckého ústavu a jím vypracované posudky nepoužitelné. Naopak neprokázal-li by znalecký ústav do jednoho roku od nabytí účinnosti zákona (1. 1. 2021) výkon činnosti alespoň jedním znalcem, musel by být ze seznamu vyškrtnut ex officio, stejně jako v případě, kdyby zápis v seznamu postrádal jména osob v ústavu i po 1. 1. 2026.
7. Odkazuje-li stěžovatel na §1 odst. 4 zákona o znalcích, podle kterého znalec vykonává svou "činnost osobně; to platí i v případě, že znaleckou činnost vykonává ve znalecké kanceláři", je nutné odkázat na úpravu výkonu znalecké činnosti znaleckým ústavem upravenou v §7 odst. 1 zákona o znalcích, podle kterého "[z]naleckým ústavem může být ten, kdo ... c) bude vykonávat znaleckou činnost pomocí alespoň 1 znalce oprávněného k výkonu znalecké činnosti ve stejném oboru a odvětví a případně specializaci, pro které si podal žádost o zápis do seznamu znalců, nebo prostřednictvím osob zapojených do vědeckovýzkumné činnosti v příslušném oboru, odvětví, případně specializaci, ... e) má odpovídající materiálně technické zázemí, přístrojové vybavení a personální zázemí, které dává záruku řádného výkonu znalecké činnosti, f) má vypracována pravidla pracovních postupů zajišťujících řádný výkon znalecké činnosti, g) má vnitřními předpisy stanoven postup, jak bude znalecké posudky v souladu s §28 odst. 4 brát na vědomí...". Tyto podmínky výkonu Nemocnice splňuje a její postup je v pořádku.
8. Náležitosti znaleckého posudku stanoví §28 odst. 4 zákona o znalcích, podle kterého byl-li posudek "zpracován znaleckým ústavem, musí být podepsán znalcem nebo osobou uvedenou v §7 odst. 1 písm. c) nebo §7 odst. 2 a dále musí být ve znaleckém posudku uvedeno, kdo se podílel na jeho zpracování a kdo je povinen znalecký posudek na žádost orgánu veřejné moci osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit. Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem musí být vzat na vědomí postupem upraveným vnitřními předpisy tohoto znaleckého ústavu. Údaj o vzetí na vědomí znaleckého posudku v něm musí být uveden, a to včetně data a podpisu odpovědné osoby". V souladu s touto zákonnou úpravou byl znalecký posudek projednán na poradě znalců (viz strana 8) postupem souladným s úpravou kapitoly 5 vnitřního předpisu; speciální odkaz na vnitřní předpis ve znaleckém posudku zákon o znalcích nevyžaduje.
9. Za vadu znaleckého posudku, pro kterou by bylo namístě zrušit napadené usnesení státního zastupitelství, nelze považovat, je-li příjmení jednoho ze zaměstnanců Nemocnice v posudku uvedeno dvakrát, přičemž v jednom případě zápis příjmení neobsahuje jedno písmeno ("b") a vědecký titul, jde sice o nesprávnost, která však neznemožňuje identifikaci konkrétního zaměstnance.
10. Státní zastupitelství opatřením č. j. 3 ZT 1/2021-54 ze dne 17. 12. 2021 pověřilo Nemocnici vypracováním posudku na obviněného a stanovilo k tomu lhůtu do 31. 3. 2022. Obviněný byl vyšetřen dne 10. 2 2022; znalecký posudek byl vzat na vědomí dne 24. 5. 2022 a státnímu zastupitelství byl dodán dne 18. 7. 2022, tedy tři a půl měsíce po lhůtě stanovené k jeho vypracování. Pozdní dodání posudku však nelze považovat za vadu, kterou by bylo možno napravit a to ani postupem státního zastupitelství, ani kasací napadeného usnesení. Podle spisového materiálu nižší státní zastupitelství vypracování znaleckého posudku opakovaně urgovalo. Je-li stěžovatel přesvědčen, že pozdním dodáním znaleckého posudku mu vznikla škoda, může takový svůj nárok uplatnit postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
11. Ústavní soud se k problematice ústavních stížností poškozených, směřujících proti rozhodnutím o zastavení trestního stíhání či jiném skončení trestního procesu bez potrestání pachatele, jednoznačně vyjádřil ve svém nálezu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301). V něm uvedl, že poškozený má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků, které zákon poškozeným poskytuje) využít ústavní stížnosti proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí. Na straně druhé však Ústavní soud upozornil, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků, a nikoli výsledku. Povinnost státních orgánů vyšetřovat a stíhat nemůže být absolutní, neboť je zjevné, že mnoho trestných činů zůstává neobjasněných nebo nepotrestaných i přes rozumnou snahu orgánů státu. Na státu pak spočívá spíše povinnost zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování, a že příslušné státní orgány budou jednat kompetentně a efektivně, tedy tak, aby jejich konání bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby.
12. Byť tedy Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že v trestním řízení nejde v prvé řadě o věc a právo poškozeného či jakékoliv jiné fyzické nebo právnické osoby (jak to vyplývá z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny), ale o právo a věc státu (čl. 80 odst. 1 Ústavy), aby ve veřejném zájmu bylo stíháno a odsouzeno jednání, které zákon označuje za trestné, a že úprava práv poškozeného v tr. řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy - žádné základní právo, aby proti jinému byla uplatněna (trestněprávní) "satisfakce" [srov. např. usnesení ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. I. ÚS 84/99 (U 29/14 SbNU 291) nebo usnesení ze dne 26. 2. 1997 II. ÚS 361/96 (U 5/7 SbNU 343)], z iniciativy poškozeného výjimečně zrušil napadená trestní rozhodnutí, došlo-li jejich vydáním rovněž k porušení nějakého významného a nenahraditelného hmotného práva. I v této souvislosti ovšem zdůraznil, že povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká prostředků, a nikoli výsledku.
13. Právo na účinné vyšetřování trestné činnosti, jehož se stěžovatel de facto dovolává, tedy neobsahuje na ústavněprávní úrovni právo na přijetí konkrétních právních závěrů, nýbrž pouze právo na řádné zjištění a vyhodnocení skutkových okolností případu (srov. usnesení ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 2042/17). Jinými slovy vyjádřeno, povinnost vedení efektivního vyšetřování se týká (existence) prostředků, a nikoliv dosažení poškozeným požadovaného výsledku [srov. nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301) nebo usnesení ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 4065/14]. Ústavnímu soudu tak obecně nepřísluší z podnětu poškozeného přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody, ale může přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování.
14. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by orgány činné v trestním řízení svým povinnostem na účinné vyšetřování nedostály. Provedly řádně dokazování a jeho závěry (zejména závěry znaleckého posudku stran duševního stavu obviněného a prognózy vývoje zjištěné choroby) byly náležitě vyhodnoceny v souvislosti s dalším obsahem spisového materiálu. V odůvodnění se nižší státní zastupitelství zabývalo i zhodnocením závěrů znaleckého posudku ve světle vyjádření obviněného, která učinil na svou obhajobu.
15. Lze uzavřít, že orgány činné v trestním řízení provedly úplné vyšetřování za účelem zjištění, zda trestní stíhání 94letého obviněného je s ohledem na jeho zdravotní stav přípustné. Jejich zjištění považuje Ústavní soud za postačující pro závěr, že právo stěžovatele na účinné vyšetřování nebylo porušeno. Jak bylo uvedeno shora, právo na účinné vyšetřování trestné činnosti neobsahuje na ústavněprávní úrovni právo na přijetí konkrétních právních závěrů, nýbrž pouze právo na řádné zjištění a vyhodnocení skutkových okolností případu. Této povinnosti orgány činné v trestním řízení dostály.
16. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Návrhu na přednostní projednání Ústavní soud fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu