ECLI:CZ:US:2023:2.US.420.23.1
sp. zn. II. ÚS 420/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Marcelem Jurčagou, advokátem se sídlem Purkyňova 143/18, Vyškov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2022, č. j. 16 Co 203/2022-311, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí krajského soudu, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv.
2. Stěžovatelem napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí, zejm. dcery stěžovatele, konkrétně o změně úpravy styku. V rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 5. 2022, č. j. 0 P 109/2018-284 ("rozsudek nalézacího soudu") byl mj. změněn rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2018, č. j. 0 P 109/2018-99, ve výroku o úpravě styku otce s nezletilými dětmi. Své předchozí rozhodnutí soud změnil tak, že styk otce s nezletilými dětmi rozšířil. Zároveň stanovil, že nezletilé děti budou otci ke styku předávány v místě bydliště vedlejší účastnice (matky) a ta si je bude zpět přebírat v místě bydliště otce. Nalézací soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že vztahy mezi rodiči nezletilých dětí jsou i nadále velmi konfliktní, jejich komunikace je téměř nulová a styk otce s nezletilými dětmi nad rámec stávající soudní úpravy se dosud nerealizoval, ačkoli by si jej otec přál. Nový (rozšířený) rozsah styku nalézací soud považoval souladný s nejlepším zájmem nezletilých dětí. Pokud jde o předávání a přebírání nezletilých dětí, matka neobdržela od otce výslovně vyjádřený souhlas s jejím odstěhováním z P. do cca 125 kilometrů vzdáleného P., proto rozhodl tak, že otec bude nezletilé děti přebírat v místě bydliště matky a ta je bude po skončení jejich styku s otcem vyzvedávat v místě bydliště otce.
3. Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 5. 2022, č. j. 0 P 109/2018-284, podala matka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem. Odvolací soud rozsudek soudu nalézacího soudu částečně změnil, když jinak upravil styk stěžovatele s nezletilými dětmi v období letních školních prázdnin. Dále stanovil, stěžovatel si má mladší nezletilou dceru (nar. 2014) ke styku přebírat v místě bydliště matky, a že po ukončení styku ji má v místě bydliště matky taktéž předat zpět. Odvolací soud poukázal na to, že otcem po rozvodu manželství byla podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů, kterou se stěžovatel domáhal nařízení prodeje rodinného domu, v němž matka a nezletilé děti uspokojovaly svou bytovou potřebu a v jehož blízkosti navštěvovaly školu a školku. Odvolací soud vyhodnotil přestěhování matky v této situaci do P., do domu vlastněného jejím bratrem, jako logický krok, která byla neústupným přístupem otce nucena zajistit odpovídající bydlení pro sebe a nezletilé děti a dále přestup obou nezletilých dětí do nových školských zařízení. Poukázal rovněž na nerentabilnost investic do osobního automobilu vlastněného matkou. Dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé dcery, aby ji otec ke styku s ním přebíral a předával v místě bydliště matky.
4. Stěžovatel má za to, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Odvolací soud nikterak nezdůvodnil změnu rozhodnutí soudu prvního stupně o úpravě styku otce s nezletilými dětmi v období letních školních prázdnin. Dosavadní stanovení bylo výsledkem dohody rodičů. Pokud jde o změnu rozhodnutí soudu prvního stupně o přebírání nezletilé dcery ke styku s otcem a jejího předávání po skončení styku zpět matce, stěžovatel se s posouzením odvolacího soudu rovněž neztotožňuje. Odvolací soud podle něj doplnil dokazování podstatným způsobem, když provedl důkaz spisem o vypořádání společného jmění manželů. Okolnosti přestěhování matky do stávajícího bydliště ze spisu ve skutečnosti nebyly objasněny. Soud přitom neuvedl ničeho, co by stěžovateli naznačilo směřování odvolacího soudu a stěžovatel považuje jeho rozhodnutí za překvapivé. Odvolací soud rozhodně důvody a okolnosti přestěhování matky s nezletilými dětmi řádně a úplně nezjistil a podstatně zasáhl do práva otce na rodinný život.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
8. Podstatou věcných námitek stěžovatele je nesouhlas s právními závěry opatrovnických soudů změně stanovení péče o nezletilé děti, zejména ingerence odvolacího soudu týkající se péče o nezletilou dceru. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem, jak je popsáno výše. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat změna úpravy péče o děti. Takové rozhodování je doménou obecných soudů.
9. Ústavní soud ve své ustálené praxi zastává zdrženlivý postoj při přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé děti. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů také proto, že opatrovnické soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu, mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Jeho úkolem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele a zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. bod 17 nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
10. Ve světle výše uvedených kritérií Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jsou v souladu s výše nastíněnými východisky a nezjistil v nich žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Z napadených rozhodnutí vyplývá, jaká skutková zjištění a skutkové závěry obecné soudy učinily a jak věc posoudily po právní stránce. Obě napadená rozhodnutí jsou jasně a srozumitelně odůvodněna. Ústavní soud si je vědom zátěže stěžovatele, vyplývající z toho, že je přebírání dětí ponecháno pouze na něm. I podle Ústavního soudu jsou však v obecné rovině závěry odvolacího soudu pochopitelné. Obě místa bydliště rodičů jsou od sebe vzdálena hodinu a půl cesty autem. Lze očekávat, že s narůstajícím věkem budou děti schopny alespoň částečně rodičům ulehčit tím, že se přiblíží částečně k bydlišti otce (například ÚAN). V současném věku nezletilé však toto řešení zatím nepřipadá v úvahu.
11. Vzdálenost obou rodičů a obtíže s tím spojené na předávání dětí by v obecné rovině neměly ležet na bedrech pouze jednoho z rodičů. Ve světle okolností nyní projednávaného případu však Ústavní soud neshledal důvody pro ingerenci do posouzení ze strany obecných soudů (odvolacího soudu). Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 4156/19 ze dne 2. 9. 2020 větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů dítěte nemůže za standardních okolností jít k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči zaručeného čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy a čl. 32 odst. 4 Listiny a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem; v zájmu rovnoměrného vyvážení zátěže v takovém případě lze požadovat, aby tyto byly přeneseny proporcionálně a úměrně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. Stěžovatel předně ani netvrdil, že by důsledky rozhodovací činnosti obecných soudů byly pro jeho rodinný život "likvidační" - ostatně takové rozhodnutí by ze své povahy nikdy nemohlo být v nejlepším zájmu dítěte. Přestože nyní zátěž nese pouze stěžovatel, jak bylo uvedeno výše, Ústavní soud neshledal důvody zasahovat do posouzení obecných soudů, které se opírá o nutnost matky řešit svou bytovou situaci přestěhováním k příbuzným. Jakkoliv byl styk o prázdninách výsledkem dohody obou rodičů, Ústavní soud nebude zasahovat do modifikovaného stanovení opatrovnickými soudy, pokud se změna opírá (či více zohledňuje) přání dětí nebo jejich individuální potřeby s ohledem na jejich věk a vyspělost. Z ústavněprávního hlediska tak nelze obecným soudům nic vytknout. Ústavní soud přitom neshledal důvodné ani ostatní námitky stěžovatele.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu