ECLI:CZ:US:2023:2.US.540.23.1
sp. zn. II. ÚS 540/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Zdeňka Koschina, advokáta, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. ledna 2023 č. j. 1 Ads 249/2021-41, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo zasaženo do jeho práv podle čl. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 30 odst. 1 a čl. 33 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 12. 3. 2018 přiznala stěžovateli podle §29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění) starobní důchod ve výši 24 445 Kč měsíčně. K námitkám stěžovatele vedlejší účastnice změnila tuto výši na 26 662 Kč, a to rozhodnutím ze dne 15. 6. 2018 č. j. X.
3. Rozsudkem ze dne 14. 7. 2021 č. j. 13 Ad 19/2018-68 Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl žalobu, ve které stěžovatel vyjádřil nesouhlas s tím, že mu vedlejší účastnice neuznala jako náhradní dobu pojištění celou dobu studia, ale pouze dobu do 18 let věku a následně prvních 6 let (§13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).
4. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel kasační stížností, tu však Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Uvedený soud shledal odkaz městského soudu na jeho usnesení ze dne 12. 12. 2019 č. j. 9 Ads 375/2018-38 přiléhavým, přičemž odmítl, že by daná právní úprava porušovala princip rovnosti, neboť se vztahuje na všechny žadatele a neodůvodněně neznevýhodňuje určitou skupinu osob, naopak odstraňuje (snižuje) znevýhodnění těch, kteří do systému důchodového pojištění přispívali větší měrou.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel poukazuje na svou argumentaci uplatněnou v soudním řízení, podle které je použití pravidla, na jehož základě lze dobu studia po 18. roce věku hodnotit pouze v rozsahu prvních šesti let tohoto studia, v jeho případě nepřiměřené, neboť od roku 1968 do roku 1977 řádně studoval, nejprve na gymnáziu a pak na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, přičemž je v rozporu se zásadami rovnosti a právem na spravedlivé řízení, aby byli znevýhodněni ti, kteří si vybrali čtyřleté studium na gymnáziu, oproti těm, co si zvolili tříleté studium na střední všeobecně vzdělávací škole, a ti, co studovali vysokou školu pět let, oproti těm, kteří ji začali studovat o dva roky později, kdy již bylo studium jen čtyřleté.
6. Stěžovatel má za to, že poukaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 375/2018-38 byl zcela nepřípadný, neboť v něm bylo posuzováno prodloužení konkrétních podmínek pro vznik nároku na starobní důchod, včetně způsobu jeho určení, u všech osob "zcela rovnocenně", zatímco zde bylo poukazováno na rozdíl mezi osobami stejného ročníku a totožného studia, přičemž je diskriminována skupina osob, která si zvolila studium kvalitnější a náročnější a která o dopadech do důchodového zabezpečení, navíc podle zákonodárství přijatého o mnoho let později, nemohla být informována.
7. Hodnocení doby studia k tíži pojištěnců lze podle stěžovatele označit za neracionální a neodůvodněnou, a tedy za neústavní, jak měl na mysli Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 Ads 13/2010-80. V jeho případě neplatí, že šestiletá doba studia po dosažení věku osmnácti let je dobou zpravidla dostatečně dlouhou, aby pojištěnec mohl soustavnou přípravu na budoucí povolání řádně ukončit, což platí ještě více pro další osoby, které absolvovaly šestiletý studijní obor. Závěrem stěžovatel namítá, že se Nejvyšší správní soud dostatečně nevypořádal s jeho argumentací a zvýhodnil osoby, které si zvolily kratší studium.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), resp. proti napadenému rozsudku žádný takový prostředek již k dispozici neměl.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Stěžovatel obdobně jako v kasační stížnosti tvrdí, že je vůči osobám, které zvolily kratší dobu studia nebo začaly studovat později, diskriminován, a vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že se v tomto ohledu dostatečně nevypořádal s jeho argumentací. Z napadeného rozsudku je však patrno (srov. body 13. až 18.), že se touto argumentací Nejvyšší správní soud zabýval, přičemž stěžovateli řádně (tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení) vysvětlil, proč se s ní nemohl ztotožnit, přičemž Ústavní soud prakticky nemá, co by k tomu mohl dodat.
11. Zastává-li stěžovatel názor, že za náhradní dobu pojištění je nutno považovat celé (řádné) studium, Ústavní soud musí připomenout, že podle čl. 30 odst. 3 Listiny podrobnosti týkající se (základního) práva na přiměřené hmotné zabezpečení stanovuje zákon, resp. tohoto práva se lze domáhat v mezích prováděcích zákonů (čl. 41 odst. 1 Listiny), přičemž právní úprava představovaná §13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění zjevně do tzv. esenciální podstaty tohoto práva nezasahuje. Stěžovatel nebyl nijak diskriminován (v rozporu se zákazem zakotveným v čl. 3 odst. 1 Listiny) a ani s ním nebylo v rozporu s čl. 1 Listiny zacházeno rozdílně, neboť dané pravidlo se uplatňuje na (platí pro) všechny osoby nacházející se ve stejné pozici jako stěžovatel, přičemž omezením "započitatelné" doby studia byl sledován legitimní cíl a danou právní úpravu nelze označit za očividně iracionální či nepřiměřenou; stěžovatelem připomínaná "volba" délky studia v právě popsaném kontextu na tomto závěru nemůže nic změnit.
12. Jak je zřejmé, Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Okolnost, že stěžovatel se závěry správních soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
13. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu