ECLI:CZ:US:2023:2.US.686.23.1
sp. zn. II. ÚS 686/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Jana Svatoně a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Michaely Fennell-Johnson, zastoupené JUDr. Adamem Bartoškem, LL.M., advokátem, sídlem Jeremenkova 221/28, Olomouc, kterou se domáhá zrušení usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. ledna 2023, č. j. 24 EXE 1023/2022-85 a příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3 ze dne 6. prosince 2022, č. j. 144 EX 1947/22-52, a kterou se domáhá zákazu JUDr. Miloslavu Zwiefelhoferovi, soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 3, pokračování v porušování práv a svobod stěžovatelky v exekučním řízení sp. zn. 144 EX 1947/22, spočívajícím ve faktickém zabavení částky 35 713 Kč, a příkazu, aby obnovil stav před porušením, tj. vrácení stěžovatelce této částky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení a argumentace stěžovatelky
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, příkazu a zásahu do exekučního řízení, protože v něm měla být porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů Ústavní soud zjistil, že proti stěžovatelce byla v roce 2022 vedena exekuční řízení. Jedno prováděla soudní exekutorka Mgr. Marcela Petrošová, Exekutorský úřad Břeclav, na základě pověření Okresním soudem ve Zlíně ze dne 20. 12. 2021, č. j. 25 EXE 1816/2021-11. Druhé na základě pověření Okresním soudem ve Zlíně ze dne 19. 7. 2022, č. j. 24 EXE 1023/2022-13, vedl soudní exekutor JUDr. Miloslav Zwiefelhofer, Exekutorský úřad Praha 3.
3. Soudní exekutorka Mgr. Petrošová vydala 4 exekuční příkazy (mimo jiné č. j. 160 EX 3058/21-19 - přikázáním pohledávky z účtu u Raiffeisenbank, a. s.). Na základě exekučních příkazů bylo údajně dosaženo výtěžku ve výši 5 919,40 Kč. Okresní soud ve Zlíně rozhodl usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 25 EXE 1816/2021-53 o návrhu oprávněné na částečné zastavení exekuce ohledně částek invalidního důchodu vyplácených stěžovatelce na účet č. 1024503352/5500 u Raiffeisenbank, a. s., Českou správou sociálního zabezpečení. V odůvodnění soud uvedl, že z obsahu exekučního spisu vyplývá, že výkon rozhodnutí srážkou z důchodu je neproveditelný, neboť jeho výše po odečtení základní (nezabavitelné) částky dle §278 o. s. ř. ve spojení s nařízením vlády č. 595/2006 Sb. nedosahuje takové výše, aby z něho mohly být srážky prováděny.
4. Proti usnesení o částečném zastavení exekuce se stěžovatelka odvolala. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 3. 11. 2022, č. j. 60 Co 168/2022-77, odvolání stěžovatelky proti výroku usnesení o částečném zastavení exekuce odmítl s tím, že pokud soud prvního stupně exekuční řízení částečně zastavil, pak stěžovatelce bylo vyhověno a odvolání proto není přípustné. Podle sdělení stěžovatelky v ústavní stížnosti s ohledem na usnesení o částečném zastavení exekuce exekuční řízení nepokračovalo a dne 13. 12. 2023 údajně soudní exekutorka zaslala stěžovatelce dosud vymoženou částku ve výši 5 919,40 Kč. Takto popsaný postup soudní exekutorky stěžovatelka považuje za správný.
5. V dalším exekučním řízení, jehož provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Zwiefelhofer, byl také postižen účet stěžovatelky a příjem, invalidní důchod od České správy sociálního zabezpečení. V tomto druhém řízení Okresní soud ve Zlíně dne 3. 10. 2022 vydal usnesení, č. j. 24 EXE 1023/2022-42, kterým byla exekuce částečně zastavena, a to ohledně částek invalidního důchodu vyplácených stěžovatelce na specifikovaný účet u Raiffeisenbank, a. s., Českou správou sociálního zabezpečení. V odůvodnění soud uvedl, že ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 8. 2022 vyplývá, že výkon rozhodnutí srážkou z důchodu je neproveditelný, neboť jeho výše po odečtení základní (nezabavitelné) částky dle §278 o. s. ř. ve spojení s nařízením vlády č. 595/2006 Sb. nedosahuje takové výše, aby z něho mohly být srážky prováděny. Odkázal také na nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 121/16.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že přes pravomocné usnesení o částečném zastavení exekuce ohledně částek invalidního důchodu však došlo dne 30. 11. 2022 ze strany exekutora JUDr. Zwiefelhofera k provedení odchozí úhrady z účtu stěžovatelky, na kterém byly uloženy vyplacené platby invalidního důchodu, vůči kterým byla exekuce zastavena, a to ve výši 35 713 Kč. Uložená částka 35 713 Kč přitom představovala pouze částky invalidního důchodu, které stěžovatelka obdržela na účet za období, kdy k účtu neměla přístup vzhledem k jeho blokaci v rámci první exekuce.
7. Tuto skutečnost stěžovatelka zjistila z oznámení o příkazu k úhradě exekuce ze dne 6. 12. 2022, č. j. 144 EX 1947/22-53, přičemž stejného dne exekutor JUDr. Zwiefelhofer vydal i příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 144 EX 1947/22-52. Stěžovatelka z příkazu dále zjistila, že celková dlužná vymáhaná částka ve výši 112 172,67 Kč, byla ke dni 6. 12. 2022 částečně uhrazena, a to ve výši 36 798,64 Kč.
8. Stěžovatelka vyzvala soudního exekutora JUDr. Zwiefelhofera k bezodkladnému vrácení exekuované částky 35 713 Kč a podala námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 12. 2022, č. j. 144 EX 1947/22-52. Odůvodnila je tím, že částka ve výši 35 713 Kč neměla být z jejího účtu vůbec stržena a neměly z ní tedy být ani stanoveny náklady exekuce. Jednalo se totiž o nezabavitelné dávky invalidního důchodu, ohledně kterých byla exekuce částečně zastavena.
9. Exekutor JUDr. Zwiefelhofer na výzvu stěžovatelky k vrácení exekuované částky odpověděl sdělením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 144 EX 1947/22-74, v němž uvedl, že částku 35 713 Kč stěžovatelce odmítá vrátit. Stěžovatelka proto podala dne 5. 1. 2023 z právní opatrnosti návrh na částečné zastavení exekuce do této zabavené částky, ačkoli má za to, že se na tuto částku vztahuje předchozí usnesení o částečném zastavení exekuce. O návrhu nebylo do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto.
10. O námitkách stěžovatelky ze dne 12. 12. 2022 proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 12. 2022, č. j. 144 EX 1947/22-52, Okresní soud ve Zlíně rozhodl dne 17. 1. 2023 usnesením, č. j. 24 EXE 1023/2022-85, kterým příkaz potvrdil.
11. Stěžovatelka se domnívá, že postup exekutora JUDr. Zwiefelhofera byl vzhledem k částečnému zastavení první a druhé exekuce ohledně částek invalidního důchodu vyplácených stěžovatelce Českou správou sociálního zabezpečení na účet nezákonný a porušil stěžovatelčina ústavní práva. Připomíná, že trpí závažným onemocněním ledvin, které jí znemožňuje jakoukoli výdělečnou činnost. Stěžovatelka připomíná nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 121/16, s nímž je podle názoru stěžovatelky postup soudního exekutora v rozporu. Vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce je podle ní předčasné. Stěžovatelka je nemajetná a exekuce by tak měla být zastavena zcela. Její stav by měl být podle jejího názoru důvodem pro výjimku z obecného předpokladu procesního zavinění povinného a soud jí tak neměl ukládat povinnost platit náklady exekuce. V této souvislosti odkazuje na nález ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 65/20, a nález ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 191/18.
II. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Stěžovatelka spatřuje dotčení svých ústavně zaručených práv v postupu soudního exekutora, který z jejího účtu strhl částku, která představovala součet dávek invalidního důchodu, které na účet postupně došly v minulosti a které by podle názoru stěžovatelky exekuci neměly podléhat.
13. Invalidní důchod je příjem, který zákon umožňuje postihnout exekucí (srov. §299 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že invalidní důchod (stejně jako mzda) obvykle slouží povinnému jako zdroj pro uhrazování nákladů na zabezpečování základních životních potřeb, občanský soudní řád jako ochranu povinného upravuje institut základní částky, která nesmí být povinnému sražena. Úprava tzv. nezabavitelné částky ve smyslu §278 o. s. ř., která se vztahuje na srážky ze mzdy, mluví o tom, že tato částka nesmí být sražena z měsíční mzdy. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 121/16, se tato úprava vztahuje i na exekuci přikázáním pohledávky z účtu. Je-li vedena exekuce srážkou ze mzdy, pak také pro vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu plyne, že příjem ve formě nezabavitelné části mzdy je chráněný v obdobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě exekuce srážkami ze mzdy. Na tento nález ostatně odkázal i okresní soud ve svém usnesení. Odpovídá mu i vyjádření České správy sociálního zabezpečení, která podle sdělení stěžovatelky odmítla provést srážky z důchodu, protože jeho výše nedosahuje nezabavitelné částky. Na následný postup exekutora JUDr. Zwiefelhofera v případě stěžovatelky však tento nález nedopadá.
14. Podle sdělení soudního exekutora ze dne 19. 12. 2022, které stěžovatelce zaslal k výzvě k vrácení částky 35 713 Kč, banka respektovala usnesení soudu o částečném zastavení exekuce vedené na základě pověření soudního exekutora JUDr. Zwiefelhofera vydaného Okresním soudem ve Zlíně dne 19. 7. 2022, č. j. 24 EXE 1023/2022-13. Před odesláním částky soudnímu exekutorovi totiž banka z deponované částky vyňala částku 17 512 Kč, kterou má tvořit součet dávek invalidního důchodu za období po doručení exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Zwiefelhoferem, a tuto částku vydala stěžovatelce. Částka 35 713 Kč podle sdělení exekutora odpovídala součtu dávek invalidního důchodu za období před doručením exekučního příkazu, usnesení o částečném zastavení exekuce se na ni proto nevztahovalo a mohla být exekucí postižena.
15. Soudní exekutor před postižením účtu nezkoumá, odkud peníze na účtu pocházejí. Často tak bývají blokovány i dávky důchodu či mzda. Pokud po vydání exekučního příkazu na přikázání pohledávky soud vydal usnesení o částečném zastavení exekuce, vztahují se jeho účinky jen na dávky důchodu za určité období. Podle odůvodnění usnesení o částečném zastavení exekuce se toto vztahuje "na všechny částky důchodu vyplacené na účet povinné po doručení příslušného exekučního příkazu, jakož i na částky důchodu - až do výše, jež je chráněna zákonem - které budou na účet povinné vyplaceny v budoucnu". Ze sdělení exekutora vyplývá, že banka z deponované částky vyňala částku 17 512 Kč, která představovala součet dávek důchodu za období po doručení exekučního příkazu v posuzované věci, a tu vyplatila stěžovatelce. Zbývající částka z předchozího období představovala uspořenou částku, která může být postižena, aniž by se na ni vztahovala úprava nezabavitelné částky. Postup soudního exekutora v tomto směru nepředstavuje dotčení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a zmiňovaný nález na něj nijak nedopadá. Postup soudní exekutorky Mgr. Petrošové Ústavní soud nikterak nehodnotil, neboť je vázán petitem ústavní stížnosti. Do budoucna lze zřejmě stěžovatelce doporučit, aby zvážila zřízení chráněného účtu podle §304c o. s. ř.
16. Pokud se stěžovatelka domnívá, že výpočet dílčích stržených částek není správný, může se obrátit s žalobou o náhradu za nezákonný postup soudního exekutora na Ministerstvo spravedlnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Správnost výpočtu částky, k níž soudní exekutor dospěl a ponechal si ji, Ústavní soud neověřoval a stěžovatelka její nesprávnost ostatně ani nenamítá.
17. Stěžovatelka dále namítá, že soudní exekutor a Okresní soud ve Zlíně zasáhli do jejích ústavně zaručených práv vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce jeho potvrzením. Tvrdí, že je nemajetná a exekuce by tak měla být zastavena zcela. Její zdravotní stav by měl být podle jejího názoru důvodem pro výjimku z obecného předpokladu procesního zavinění povinného a soud jí tak neměl ukládat povinnost platit náklady exekuce.
18. Ústavní soud připomíná, že k rozhodování soudů o nákladech řízení se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně, neboť spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel, což by mohlo nastat např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole či překvapivosti nebo v důsledku závažného pochybení či zjevného omylu soudu [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 536/06 (N 64/49 SbNU 9), ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 (N 232/59 SbNU 365), ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111) či ze dne 6. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 1066/12 (N 100/69 SbNU 667)]. O takový případ však v posuzované věci nejde.
19. Pro náhradu nákladů exekuce platí obecná pravidla obsažená v §87 odst. 2 a 3 exekučního řádu, modifikovaná speciálním pravidlem §89 pro případy zastavení exekuce, kdy se uplatní princip zavinění. Při rozhodování o náhradě nákladů exekuce při zastavení exekuce se rozhodující subjekt proto nejprve zabývá tím, zda je dán důvod pro postup dle §89 exekučního řádu. V posuzovaném případě z odůvodnění napadených aktů vyplývá, že soudní exekutor ani obecné soudy ustanovení §89 exekučního řádu neaplikovali. Soud výslovně k námitkám stěžovatelky uvedl, že soudní exekutor část nároku vymohl a je tedy oprávněn k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce.
20. Stěžovatelka ve svém návrhu na zastavení exekuce požadovala její celkové zastavení z důvodu nemajetnosti. Soud se jím v usnesení ze dne 3. 10. 2022, č. j. 24 EXE 1023/2022-42, věcně zabýval (v bodech 13 - 17 usnesení), shledal jej nedůvodným a výrokem II. tento návrh (na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.) zamítl. Tento výrok usnesení stěžovatelka nenapadá. Odkaz na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která dopadala na případy, kdy exekuční řízení soud zastavil pro nemajetnost povinného podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není v posuzované věci případný. V napadeném usnesení soud uvedl, z jakých důvodů aplikoval obecné pravidlo pro přiznání náhrady nákladů řízení.
21. Ústavní soud uzavírá, že namítaným postupem soudního exekutora, vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce a rozhodnutím soudu o námitkách proti němu z uvedených důvodů nedošlo k dotčení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že právo na spravedlivý proces neimplikuje právo na úspěch ve věci, resp. právo na soudní aprobaci názoru zastávaného účastníkem řízení.
22. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti a návrh na úhradu nákladů jejího zastoupení v řízení před Ústavním soudem sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu