ECLI:CZ:US:2023:2.US.818.23.1
sp. zn. II. ÚS 818/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2703/2022-661 ze dne 8. 2. 2023 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 229/2019-640 ze dne 6. 1. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 27. 3. 2023 doručena ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2703/2022-661 ze dne 8. 2. 2023 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 229/2019-640 ze dne 6. 1. 2022.
2. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva vlastnit majetek dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"), zaručené též v čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv.
3. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 3. 2019 č. j. 44 C 140/2011-586 zamítl žalobu o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků řízení a přikázání majetku do podílového spoluvlastnictví žalovaných a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Brně jako odvolací soud, shora označeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele podaný v průběhu řízení, aby na jeho místo v řízení vstoupila společnost LiveTrade s. r. o., na kterou stěžovatel smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 převedl práva a povinnosti, o něž v řízení šlo. Krajský soud konstatoval, že by se v případě vyhovění návrhu jednalo o rozpor s obecnými zásadami občanského soudního řízení vyjádřenými v ustanovení §2 a §6 in fine Občanského soudního řádu. Podle soudu návrh žalobce na procesní nástupnictví bylo nutné hodnotit jako snahu o zneužití procesní úpravy s úmyslem vyhnout se placení náhrady nákladů řízení a učinit tak potenciální pohledávku v případě společnosti LiveTrade s. r. o. nedobytnou. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dovolání, Nejvyšší soud však shledal dovolání stěžovatele nedůvodným a zamítl je. Uvedl, že odvolací soud zohlednil v souladu s označenou judikaturou všechny okolnosti projednávané věci a nelze mu ničeho vytknout.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že obecné soudy nesplnily svou zákonem stanovenou povinnost svá rozhodnutí odůvodnit řádným způsobem a ani zřejmě neobjasnily, ze kterých důkazů a skutečností při svém hodnocení vycházely. V porušení této povinnosti spatřuje stěžovatel zásah do svého práva na spravedlivý proces a rozhodnutí obecných soudů shledává jako rozporné se skutkovými zjištěními. Dále namítal, že soud rozhodoval proti §107a Občanského soudního řádu a proti ustálené judikatuře, ze které uvádí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2980/2018.
5. Pokud jde o námitky stěžovatele směřující proti řádnému odůvodnění rozhodnutí soudů, Ústavní soud považuje podle své ustálené judikatury požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí za jeden ze základních atributů spravedlivého procesu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03), tento požadavek má sloužit jako záruka transparentnosti a kontrolovatelnosti rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Za řádné odůvodnění rozhodnutí, považuje takové, ze kterého vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz nález sp. zn. III. ÚS 94/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 85). V posuzované věci však Ústavní soud porušení této povinnosti neshledal. Naopak k uvedeným závěrům obecné soudy bezesporu přihlížely a ve věci judikaturu Ústavního soudu nejen respektovaly, ale též aplikovaly. Krajský soud řádně odůvodnil svůj závěr a zohlednil všechny okolnosti projednávané věci. Poukázal zejména na to, že od roku 2015 je společnost LiveTrade s. r. o., v likvidaci, nezakládá do obchodního rejstříku účetní závěrky, a z úřední činnosti je soudu známo, že jediné společnici a jednatelce se nedaří doručovat soudní písemnosti. Na základě těchto zjištění následně dospěl k názoru, že existují objektivně opodstatněné důvody se domnívat, že taková povinnost by byla vůči společnosti LiveTrade s. r. o. fakticky nevymahatelná. Uzavřel, že návrh žalobce na procesní nástupnictví je nutné hodnotit jako snahu o zneužití procesní úpravy s úmyslem vyhnout se placení náhrady nákladů řízení a učinit takovou pohledávku v případě společnosti LiveTrade s. r. o. nedobytnou a návrh zamítl. Tento postup následně potvrdil i Nejvyšší soud a uvedl, že odvolací soud v souladu s označenou judikaturou zohlednil všechny okolnosti projednávané věci.
6. Ústavní soud předně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Ústavní soud se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná toliko o výklad podústavního práva, který (až na výjimky) věcí Ústavního soudu není. Ústavní soud dále odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k soudním orgánům (a orgánům veřejné moci vůbec) dána pouze subsidiárně; přitom důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor.
8. Obecné soudy se návrhem stěžovatele zabývaly a jejich závěrům nelze z pohledu ústavněprávního ničeho vytknout. V rozhodnutí pak soudy dostatečně zdůvodnily, jakou právní úpravu ve věci aplikovaly a na základě jakých skutkových zjištění. Ústavní soud neshledal důvod, aby dostatečně odůvodněné závěry obecných soudů z ústavního hlediska zpochybňoval.
9. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu