ECLI:CZ:US:2023:2.US.945.23.1
sp. zn. II. ÚS 945/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 20, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023 č. j. 126 Co 116/2022-94, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 4. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, a to pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel je otcem nezletilé J. D. Na základě soudem schválené dohody rodičů byla nezletilá svěřena do péče matky a stěžovatel se zavázal přispívat na výživu dcery částkou 5 000 Kč měsíčně. V době uzavření dohody probíhal styk stěžovatele s nezletilou každé úterý od 15:30 hodin do 18:00 hodin, každý čtvrtek od 15:30 hodin do 18:00 hodin a každou neděli od 15:30 hodin do 18:30 hodin. Vzhledem k tomu, že matka dala stěžovateli příslib, že nebude stěžovateli bránit ve styku a že se bude styk postupně rozšiřovat, stěžovatel netrval na svém návrhu na úpravu postupného rozšiřování styku.
Jelikož došlo od uzavření dohody pouze k nízkému navýšení styku nezletilé se stěžovatelem, podal tento návrh, jímž se u soudu domáhal jeho navýšení. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku bylo o návrhu stěžovatele rozhodnuto tak, že tento je oprávněn stýkat se s nezletilou každé úterý a čtvrtek od 15:30 hodin do 18:30 hodin a každou sobotu od 8:00 hodin do 12:00 hodin. K podanému odvolání byl rozsudek nalézacího soudu změněn v části týkající se víkendového styku v tom smyslu, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou J. každou neděli od 9:00 hodin do 18:00 hodin. Ve zbytku byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen.
Stěžovatel namítá, že obecnými soudy stanovený rozsah styku nelze považovat za dostatečný. Nezletilá má potřebu rozvíjet vztah s oběma rodiči v obdobném rozsahu. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by rozsah styku měl být limitován věkem nezletilé, kdy neexistuje žádný předem daný důvod, aby se otec nemohl postarat i o novorozence. Kojení je důvodem nikoliv pro omezení styku otce, ale pro rozložení styku tak, aby kojení mohlo pravidelně probíhat. Kojení nadřadily obecné soudy nad všechny ostatní zájmy a zakonzervovaly i do budoucna úzký styk nezletilé s otcem. Rozhodnutími obecných soudů byla mezi rodiči založena nerovnost v možnosti podílet se na výchově nezletilé. Odvolací soud podle stěžovatele nezaujal žádné stanovisko k postupnému prodlužování styku a napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Styk by se měl rozšiřovat s ohledem na vývoj nezletilé častěji v nižším věku. Soudy rozhodly v rozporu s tímto faktem a úzký rozsah styku odůvodnily nízkým věkem dítěte. Obecné soudy měly rozhodnout též o návrhu na budoucí úpravu styku, což podle stěžovatele neučinily. Odvolací soud se nijak nepostavil k návrhu na přespávání nezletilé u otce. Soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí nijak nezabývaly nejlepším zájmem dítěte, tento nijak blíže nevyložily.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho nesouhlas s tím, jak krajský soud rozhodl a odůvodnil stanovený rozsah styku mezi otcem a nezletilou. V souvislosti s uvedeným má Ústavní soud za to, že se odvolací soud podstatnými námitkami řádně zabýval a z ústavněprávního hlediska mu není čeho vytknout. Odvolací soud vyšel vstříc návrhu stěžovatele a rozšířil jeho víkendový styk s nezletilou dcerou, byť ne v tom rozsahu, jak navrhoval stěžovatel. Pokud krajský soud stanovil víkendový styk stěžovatele s nezletilou na neděli od 9:00 hodin do 18:30 hodin, nelze jej považovat za nedostatečný. Je tomu tak proto, že styk předchozí byl nastaven v rozsahu max. 4 hodin, přičemž nově je jednorázový styk navyšován na devět a půl hodiny. Tím je jednorázový styk navýšen na výše než dvojnásobek, což lze považovat za nový milník ve stanovení rozsahu styku. Vyčítá-li stěžovatel krajskému soudu, že tento se nezabýval možností přespání nezletilé stěžovatele, lze uvést, že právě navýšení denního styku může být určitým předstupněm pro další rozšiřování styku nezletilé. Ve své podstatě se jedná o postupné vytváření podmínek pro rozšíření styku.
Namítá-li stěžovatel, že i on může zajistit výživu nezletilé formou příkrmů, nelze tento jeho závěr považovat za rozporný s napadeným rozhodnutím krajského soudu. Je tomu tak proto, že v situaci, kdy došlo k rozšíření nedělního styku na devět a půl hodiny, lze si jen stěží představit, že by nezletilá zůstala po tuto dobu bez výživy. Bude tak na stěžovateli, resp. na jeho dohodě s matkou nezletilé, jakým způsobem bude výživa nezletilé zajišťována.
Podle náhledu Ústavního soudu je z rozhodnutí krajského soudu zřejmé, že tento se přiklání k postupnému rozšiřování styku nezletilé se stěžovatelem, o čemž nejlépe svědčí rozšíření víkendového styku na více než dvojnásobek. Stěžovatel považuje progresi "zvykacího režimu" za příliš pomalou, nicméně, s ohledem na celkový rozsah styku, není toto otázkou ústavněprávního posouzení. Samotný nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím odvolacího soudu toto protiústavním nečiní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu