ECLI:CZ:US:2023:3.US.1056.22.1
sp. zn. III. ÚS 1056/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Ryse, zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, LL.M., advokátkou se sídlem Litoměřická 24, Žitenice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1991/2021-222 ze dne 25. 1. 2022, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 9/2020-158 ze dne 28. 5. 2020 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 9 C 84/2019 ze dne 7. 10. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem sp. zn. 9 C 84/2019 ze dne 7. 10. 2019 částečně vyhověl žalobě stěžovatele ve věci nároku na odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a uložil vedlejší účastnici České republice - Ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit stěžovateli částku 7 480 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 15 600 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 9 Co 9/2020-158 ze dne 28. 5. 2020 výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích částečně zrušil a řízení v rozsahu zaplacení částky 7 480 Kč zastavil a rovněž změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, které Nejvyšší soud výše uvedeným usnesením odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
3. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu posouzení příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu.
5. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně na přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna [srov. např. nález ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1329/18 (N 176/91 SbNU 205); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].
6. Z těchto hledisek tedy Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti stěžovatele. V ní obsažená argumentace však porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces nijak nezdůvodňuje. Obsahuje pouze částečné a obecné shrnutí dosavadního průběhu řízení s uvedením některých právních závěrů obecných soudů při interpretaci relevantní zákonné úpravy, aniž by však byla jakkoli zdůvodněna jejich ústavní relevance ve vztahu k porušení práva na spravedlivý proces. V návaznosti na uvedené informace je pouze stroze konstatováno, že jde o zmatečný postup soudu, pochybení soudu nebo o chybné posouzení věci, avšak bez zdůvodnění, proč stěžovatel k takovému hodnocení postupu obecných soudů dospěl a jaké ústavní důsledky by případně takové pochybení obecných soudů mělo. Stejně tak není postačujícím zdůvodněním ústavní stížnosti, pokud stěžovatel uvede bez hlubší argumentace, že "Okresní soud nezákonně předepsal Sop při podání žaloby. Považuji to za nerovnost v postavení účastníků řízení."
7. Vzhledem k tomu, že v ústavní stížnosti nejsou uvedeny důvody, které by svědčily o porušení základních práv stěžovatele, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu