ECLI:CZ:US:2023:3.US.1116.23.1
sp. zn. III. ÚS 1116/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. M. S., zastoupeného JUDr. Alenou Kojzarovou, advokátkou se sídlem Uhy 108, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 4 T 8/2021, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") vedeno pod sp. zn. 4 T 8/2021 trestní řízení pro zločin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a pro zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
3. Městský soud v záhlaví citovaném usnesení dovodil, že stěžovatel se trestnímu řízení vyhýbá pobytem v cizině, a proto rozhodl postupem podle §302 tr. řádu ve spojení s §305 téhož zákona, že v dané trestní věci bude proti stěžovateli konáno řízení proti uprchlému.
4. Stěžovatel s tímto závěrem městského soudu nesouhlasí a napadá jej ústavní stížností, v níž - obecně řečeno - rozporuje, že by byl osobou uprchlou. Uvádí, že s městským soudem od počátku trestního řízení aktivně komunikuje. Stěžovatel se vyjadřuje rovněž k účelu a smyslu předmětné trestněprávní úpravy, která dle jeho názoru nemůže sloužit k tomu, aby si soud procesně usnadnil řízení na úkor práv obžalovaného.
5. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná - ať již tvrzená, či skutečná - pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění těchto podmínek lze připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a současně představují "konečné" rozhodnutí ve vztahu k určité samostatné uzavřené součásti řízení [srov. např. nález ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Ústavní soud dále a již konkrétněji v souvislosti s předmětem nyní posuzovaného řízení uvádí, že se otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení, kterým bylo podle §305 tr. řádu rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému, zabýval již v minulosti, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v těchto případech podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná ?srov. usnesení ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 465/18 (U 1/88 SBNU 875)?. Ústavní soud přitom nespatřuje žádný důvod, pro který by měl tento závěr v nyní posuzované věci zpochybňovat.
8. Ústavní soud konstatuje, že usnesení, kterým bylo podle §305 tr. řádu rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému, je pouhým mezitímním rozhodnutím procesní povahy (srov. usnesení ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 907/08 a usnesení ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2960/10). Toto rozhodnutí má za následek, že po dobu trvání řízení proti uprchlému má stejná práva jako obviněný také obhájce, jemuž výlučně jsou doručovány jednotlivé písemnosti. Veřejné zasedání se zároveň může konat i bez přítomnosti obviněného, či dokonce bez toho, aby o něm vůbec věděl. Přesto je obviněnému nadále zachována možnost uplatnit svá práva poté, co pominou důvody řízení proti uprchlému [blíže např. usnesení ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 590/03 (U 12/32 SbNU 523)]. Podle §306a odst. 1 tr. řádu má v takovém případě obviněný právo, aby byly znovu provedeny důkazy provedené v předchozím soudním řízení, případně aby se vyjádřil k těm z nich, jejichž opakované provedení nepřipouští jejich povaha nebo mu brání jiná závažná skutečnost.
9. Dále je třeba uvést, že i kdyby soud rozhodl o konání řízení proti uprchlému bez toho, aby k tomu byly splněny důvody podle §302 tr. řádu, nebo by toto řízení pokračovalo i poté, co tyto důvody pominuly, šlo by o pochybení, jehož případné následky ve vztahu k obviněnému lze napravit v průběhu soudního řízení. Jestliže by se tak nestalo, toto pochybení by mohlo být důvodem, pro který by byla rozsudkem vydaným v tomto řízení porušena ústavně zaručená základní práva a svobody obviněného, proti čemuž by se obviněný mohl bránit zákonem stanovenými opravnými prostředky, potažmo ústavní stížností (srov. např. usnesení ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 847/15). Pokud by přitom důvody konání řízení proti uprchlému pominuly až po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku, podle §306a odst. 2 tr. řádu by odsouzený mohl navrhnout zrušení tohoto rozsudku do osmi dnů od jeho doručení. Soud prvního stupně by jej následně zrušil a v rozsahu potřebném k uplatnění výše uvedeného práva na opakované provedení důkazů by se hlavní líčení provedlo znovu.
10. Z těchto důvodů je opodstatněn závěr, že obviněný, a tedy i stěžovatel, má v případě, je-li proti němu konáno řízení proti uprchlému, vždy možnost domoci se proti tomuto postupu ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod procesními prostředky podle trestního řádu. Není tedy nezbytné, aby Ústavní soud za účelem poskytnutí této ochrany přezkoumával již procesní usnesení, kterým bylo podle §305 tr. řádu rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj