ECLI:CZ:US:2023:3.US.1199.23.1
sp. zn. III. ÚS 1199/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ondřeje Šimary, zastoupeného Mgr. Filipem Shrbeným, advokátem, sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2023 č. j. 27 Co 303/2022-872, usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 26. září 2022 sp. zn. 94 EX 3144/16 a usnesení téhož soudního exekutora ze dne 25. srpna 2022 č. j. 094 EX 3144/16-681, spojené s návrhem na zrušení §336k odst. 1, 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny a byla porušena i zásada rovnosti ve smyslu čl. 1 Listiny.
2. V exekuční věci vedené na majetek Radima Šimary (povinného) pro 240 962 784,21 Kč soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále jen "soudní exekutor"), usnesením ze dne 25. 8. 2022 č. j. 094 EX 3144/16-681 udělil příklep vydražiteli (obchodní společnosti Cash Gate, s. r. o.) k nemovitosti (bytové jednotce) s vymezeným podílem na společných částech blíže specifikované v tomto usnesení (dále jen "předmětná nemovitost") ve společném jmění povinného Radima Šimary a jeho manželky Jany Šimarové.
3. Proti usnesení o udělení příklepu podal stěžovatel odvolání, které soudní exekutor usnesením ze dne 26. 9. 2022 sp. zn. 94 EX 3144/16 odmítl za použití §208 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s §55b odst. 1 a §55c odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro opožděnost. K tomu uvedl, že dražební jednání s udělením příklepu proběhlo dne 25. 8. 2022, odvolací lhůta uplynula dnem 9. 9. 2022, přičemž odvolání stěžovatele bylo podáno až dne 12. 9. 2022.
4. Proti usnesení soudního exekutora o odmítnutí odvolání pro opožděnost podal stěžovatel odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 2. 2023 č. j. 27 Co 303/2022-872 rozhodl tak, že usnesení soudního exekutora potvrdil. Ve shodě se soudním exekutorem konstatoval, že bez ohledu na skutečnost, zda byly naplněny předpoklady legitimace stěžovatele k podání odvolání, bylo třeba posoudit jeho odvolání podané dne 12. 9. 2022 jako opožděné (po uplynutí 15 denní odvolací lhůty), když usnesení o příklepu bylo doručováno postupem podle §336k odst. 1 o. s. ř. a bylo vyvěšeno na úřední desce dne 25. 8. 2022.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti předně namítá, že předmětná nemovitost neměla být vůbec vydražena, a to zejména z důvodu existence nájemní smlouvy k předmětné nemovitosti a kvůli nezohlednění jím podané žaloby na vyloučení věci z exekuce. Rovněž namítá, že mu soudní exekutor neumožnil v dražbě uplatnit jeho předkupní právo.
6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti usnesení o udělení příklepu. V této souvislosti Ústavní soud nejprve připomíná, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. §28 věta druhá exekučního řádu), jinak řečeno úkony soudního exekutora mají stejné právní účinky a požívají stejné autority jako úkony soudu. Podle §52 odst. 2 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že v případech, kdy je soudní exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §45 odst. 1 exekučního řádu).
9. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Ze soudní judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1336/2013) vyplývá, že žaloba pro zmatečnost je v exekučních věcech přípustná z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. §52 exekučního řádu a §254 odst. 2 o. s. ř.).
10. Stěžovatel tedy ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, proti němuž je s ohledem na výše uvedené znění §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost. Z podané ústavní stížnosti však nikterak nevyplývá, že by stěžovatel právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využil. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
11. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně práv poskytuje, a proto bylo třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako taková musela být odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
12. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení občanského soudního řádu. Z §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].
13. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení občanského soudního řádu tak Ústavní soud odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. května 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu