ECLI:CZ:US:2023:3.US.1241.23.1
sp. zn. III. ÚS 1241/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Mgr. Ondřeje Hály, advokáta se sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2023, č. j. 28 Co 44/2023-70 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. prosince 2022, č. j. 32 Nc 804/2021-57, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 26 odst. 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol").
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 9. 8. 2021 ustanoven jako právní zástupce fyzické osoby, žalobce v civilním sporu o převodu družstevního podílu. Obvodní soud následně napadeným usnesením ze dne 15. 12. 2022 přiznal stěžovateli odměnu ve výši 9 801 Kč za dva úkony právní služby. Obvodní soud dospěl k závěru, že důvodnými úkony právní služby byly ve věci první porada s klientem a příprava a převzetí věci dle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") a sepis samotné žaloby dle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Konstatoval dále, že sepis právního stanoviska je sice úkonem právní služby dle §11 odst. 1 písm. h) advokátního tarifu, ale dodal, že zástupce nebyl účastníkovi řízení ustanoven k sepisu právního rozboru, ale již přímo k podání žaloby, a proto nebylo úkolem zástupce vypracovat navíc i právní rozbor před podáním žaloby. Obvodní soud dospěl k závěru, že tento úkon nebyl vynaložen účelně a proto za něj odměnu nepřiznal.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") změnil výši odměny stěžovatele na 94 186,40 Kč, jinak unesení soudu prvního stupně potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že obvodní soud nesprávně určil výši tarifní hodnoty pro vyčíslení úkonu právní služby a dovodil, že ustanovenému zástupci náleží odměna za dva úkony právní služby po 38 620 Kč, za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 16 346,40 Kč dle §137 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, tedy celkem 94 186,40 Kč. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, který ustanovenému zástupci (stěžovateli) přiznal za výše uvedené dva úkony právní služby, přičemž uvedl, že právní rozbor je zahrnut v poradě s klientem a převzetí a přípravě zastoupení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že v dané věci učinil celkem tři úkony právní služby, a uvádí, že považuje závěry obvodního a městského soudu, týkající se nepřiznání úkonu za sepsání právního rozboru věci, za nepřiměřené a postrádající racionální základ. Stěžovatel uvádí, že soudy nemají, a s ohledem na povinnost advokátní mlčenlivosti nemohou, mít komplexní přehled o množství podkladů a o dílčích otázkách vyhodnocovaných před vlastním sepsáním žaloby. Dle stěžovatele je nepřípadné, aby soudy k účelnosti tohoto úkonu přistupovaly nepřiměřeně kriticky a zpochybňovaly postup advokáta, zvláště když jej účastníku řízení pro ochranu jeho práv samy ustanovily. Stěžovatel dovozuje, že právní rozbor byl účelný, byť jeho závěrem nakonec bylo doporučení k podání žaloby, a že právní úkon byl plně odůvodněn povahou a komplexností věci. Dodává, že v úkonu právní služby dle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu je kromě převzetí a přípravy právního zastoupení zahrnuta první porada s klientem, nikoliv sepsání právního rozboru jakožto písemného podání. Zpracování právního rozboru je dle stěžovatele zřídka kdy důvodnější, než před zahájením soudního sporu, přičemž uvádí, že i z tohoto důvodu nemůže být zpracování právního rozboru součástí úkonu dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu. Uvádí, že v takovém případě by totiž jako samostatný úkon buď téměř postrádalo smysl, nebo by zakládalo nedůvodný rozpor mezi advokáty zvolenými a ustanovenými, nemělo-li být zahrnuto i v úkonu dle §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Takovým postupem by byl dle stěžovatele porušován princip rovnosti účastníků řízení a právo na právní pomoc v řízení před soudy, stejně tak by jím bylo zasahováno do ústavně zaručeného práva advokátů podnikat, získávat prostředky pro své životní potřeby prací a na ochranu vlastnictví a byl by jím porušován princip rovnosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Z hlediska opodstatněnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [usnesení ze dne 1. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 10/98, usnesení ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. II. ÚS 130/98, usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02, usnesení ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307) či usnesení ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. III. ÚS 255/05 (další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], což způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Z uvedených důvodů přistupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování o náhradě nákladů řízení, samozřejmě včetně rozhodování o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení - určování její výše, značně rezervovaně.
7. Námitky stěžovatele, který nesouhlasí s přiznanou náhradou, nejsou samy o sobě způsobilé založit protiústavnost postupu obecných soudů. Úkolem státu je zajistit realizaci práva na právní pomoc v řízení před soudy (čl. 37 odst. 2 Listiny), k čemuž využívá také ustanovení právního zástupce (§30 odst. 1 o. s. ř.), vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu soud zástupce z řad advokátů (§30 odst. 2 o. s. ř.), přitom však nemůže rezignovat na účelnost nákladů, které v souvislosti s takovým zastupováním vzniknou, a to i s přihlédnutím k faktu, že jakkoliv se zpětně domáhá náhrady svých nákladů, nelze vždy zajistit jejich vrácení v plné výši (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 193/22 ze dne 25. 1. 2022). Nejde o porušení práva na odměnu za práci (čl. 28 Listiny), neproplatí-li stát úkony, které orgán k tomu povolaný neposoudil jako úkony definované příslušnou (podzákonnou) normou. Právo na legitimní očekávání (čl. 1 Dodatkového protokolu) nepředstavuje záruku, že vše, čeho se ustanovený zástupce v řízení domáhá, mu bude přiznáno v plné výši, ale jde o záruku, že obecné soudy budou vznesený nárok posuzovat podle předem stanovených pravidel. Považuje-li stěžovatel subjektivně věc za složitou, když odkazuje např. na nutnost správně určit příslušnost soudu, a dovozuje-li z toho nutnost vyhotovit ve věci právní rozbor, není zásahem do jeho základních práv, pokud soudy dospěly k tomu, že uvedený právní rozbor je podřazen do jiného úkonu právní služby. Z postupu obou soudů neplyne ani to, že by došlo k porušení principu rovnosti, neboť úvahy obecných soudů se týkají otázky, zda bylo vypracovávat samostatně písemný právní rozbor věci účelné. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za dostatečně odůvodněná a srozumitelná. Stěžovatel ani nikterak neprokázal, že se vůči němu jedná ze strany soudů o častý postup, jehož důsledky by měly mít v rámci jeho advokátní praxe výrazně negativní vliv na výdělkové poměry stěžovatele jako advokáta (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1436/12 ze dne 23. 7. 2012).
8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení namítaných základních práv a svobod stěžovatele, s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu