ECLI:CZ:US:2023:3.US.1520.23.1
sp. zn. III. ÚS 1520/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Přípravného výboru náboženské společnosti C. G. J., za nějž jedná zmocněnec Mgr. Martin Krajča, zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem, sídlem Slavíkova 1510/19, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2023, č. j. 5 As 55/2021-63, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2021, č. j. 5 A 195/2017-57, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva kultury, sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti projednávané věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu Přípravného výboru náboženské společnosti C. G. J., kterou bylo napadeno rozhodnutí ministra kultury ze dne 20. 9. 2017, č. j. MK 57172/2017 OLP. Ministr kultury tímto rozhodnutím zamítl rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva kultury (dále též jen "ministerstvo") ze dne 26. 1. 2017, č. j. MK 5962/2017 OC, o zamítnutí návrhu na registraci náboženské společnosti C. G. J. z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §5 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o církvích a náboženských společnostech"), v platném znění. Stěžovatel zákonem stanovené podmínky nesplnil, neboť při sběru podpisů potřebných pro registraci nové náboženské společnosti postupoval nezákonně, dále svou činností rozněcoval nenávist a nesnášenlivost vůči některým svým bývalým členům, a to šířením pomlouvačných článků a zveřejňováním intimních fotografií bývalých členek. Důvodem zamítnutí návrhu bylo také to, že podle základního dokumentu poskytuje C. G. J. většinu svých duchovních služeb a činností za úplatu, což je v rozporu s §27 odst. 5 zákona o církvích a náboženských společnostech.
3. Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností kasační stížnost stěžovatele zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Podle stěžovatele byla porušena jeho práva vyplývající z čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky, z čl. 16 odst. 1 a 2, čl. 20 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 6, čl. 9 a čl. 11 Úmluvy, neboť bylo rozhodnuto v příkrém rozporu s hmotným i s procesním právem.
5. Podpisy věřících a jejich rodná čísla byla sesbírána na řádný podpisový arch stažený ze stránek ministerstva, zájemcům o podpis byl distribuován dokument s hlavičkou organizace C. G. J. s názvem "Vyznání víry C. G. J." i s informací o účelu sběru těchto podpisů. Věřícím byl při podepisování rozdáván i materiál Vyznání víry, kde jsou všechny podrobnosti o víře i náboženské společnosti obsaženy. Formální požadavky pro registraci tedy byly splněny. Stěžovatel postup ministerstva, které zpětně kontrolovalo pravost podpisů, resp. skutečnou vůli petentů, považuje za diskriminační. Zpochybňuje vyřazení některých neztotožněných osob.
6. Stěžovatel dále argumentuje rozsudkem městského soudu ze dne 30. 3. 2021, č. j. 2 A 53/2017-31, kterým bylo zrušeno rozhodnutí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 7. 3. 2017, č. j. UOOU-11173/16-23, týkající se udělení pokuty zmocněnci přípravného výboru za protizákonné nakládání s osobními údaji petentů. Řízení před Úřadem pro ochranu osobních údajů (dále jen "ÚOOÚ") dopadá i na řízení o registraci náboženské společnosti. Správní úřady ani soudy nemohly vycházet z protokolu o kontrole před ÚOOÚ, neboť konečné rozhodnutí ÚOOÚ bylo soudem zrušeno. Stěžovatel tvrdí, že "nebyla dodržena zásada spravedlivého správního řízení, bylo rozhodováno jednostranně a byly ignorovány některé skutečnosti, zejména ty, které přisvědčují stěžovateli".
7. Městský soud se nedostatečně vypořádal s předloženými dokumenty, které upozorňují na perzekuci C. G. J., a na skutečnost, že C. G. J. byla zaregistrována v USA a na Filipínách. Vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že nedostatečné odůvodnění městského soudu akceptoval. Nejvyšší správní soud se též blíže nezabýval kasační námitkou vytýkající ministerstvu i městskému soudu neprovedení testu proporcionality ve vztahu k čl. 8 až 11 Úmluvy. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, podle něhož tuto námitku uplatnil v řízení před Nejvyšším správním soudem až v replice, tedy po uplynutí měsíční lhůty pro doplnění původně blanketní kasační stížnosti. Námitka byla obsažena v kasačních důvodech uvedených v prvotní kasační stížnosti, v doplnění byla následně analyticky rozvedena.
8. Nejvyšší správní soud nevyhodnotil dostatečně podklady týkající se soudního znalce doc. Vojtíška, který zpracovával pro Ministerstvo kultury jeden ze dvou znaleckých posudků. Tento znalec byl kritizován svými kolegy za názory k novým náboženským společnostem, stěžovatel ho považuje za podjatého.
9. Celé řízení proběhlo v rozporu se zásadou právního státu "z bezpráví právo nikdy nevznikne", a se základním principem demokratické společnosti "z protiprávního jednání nelze mít prospěch". Autonomní existence náboženských společenství je nepostradatelná pro pluralismus demokratické společnosti.
10. Řízení před Nejvyšším správním soudem trvalo nepřiměřenou dobu, a to více než 2 roky, přičemž od prvního rozhodnutí ve věci odmítnutí registrace uplynulo již šest a půl roku.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud si vyžádal soudní spis, z něhož ověřil, že většina argumentů stěžovatele již byla opakovaně a dostatečně vypořádána, a to jak ministrem kultury v rozhodnutí o rozkladu, tak správními soudy.
13. Čl. 16 Listiny a čl. 9 Úmluvy zakotvují právo na svobodu projevu vyznání, přičemž dané právo je omezitelné zákonem. Tím je mj. též zákon o církvích a náboženských společnostech. Čl. 20 Listiny a čl. 11 Úmluvy zakotvují svobodu sdružování, taktéž s možností jejího omezení zákonem, kterým je v případě sdružování v náboženských společnostech opět zákon o církvích a náboženských společnostech. Rozhodnutí Ministerstva kultury je založeno na nesplnění podmínek registrace náboženské společnosti dle §5 zákona o církvích a náboženských společnostech. Stěžovatel zpochybňuje tyto závěry tvrzením, že dosáhl potřebného počtu podpisů, že se při jejich sběru nedopustil nezákonnosti a že jeden ze soudních znalců přibraný Ministerstvem kultury byl podjatý. Všechny uvedené námitky stěžovatele však byly v řízení před správními soudy přesvědčivě vyvráceny.
14. Pokud jde o námitku splnění formálního počtu podpisů pro registraci náboženské společnosti, stěžovatel pomíjí, že primárním důvodem neprovedení registrace nebyl nedostatečný počet podpisů, nýbrž prokázaná snaha dosáhnout registrace nezákonným způsobem. Jak plyne z napadených rozhodnutí, ministerstvo oslovilo všechny petenty, které se podařilo ztotožnit podle evidence obyvatel, přičemž z obeslaných 388 osob jich 70 uvedlo, že se k C. G. J. nehlásí. Z nich 27 uvedlo, že se v jejich případě jedná o podvod, a 15 osob sdělilo, že žádný podpisový arch nepodepsaly. Dalších 12 osob uvedlo, že byly uvedeny v omyl nebo jim byly sděleny nepravdivé skutečnosti, přičemž některé odpovědi dotázaných jsou v napadených rozhodnutích citovány (srov. bod 44 rozsudku městského soudu či též s. 6 rozhodnutí ministerstva). Závěr ministerstva, se kterým se správní soudy ztotožnily, že při sběru podpisů docházelo ke zneužití osobních údajů, tak vyplývá z provedených důkazů (důkazy v podobě vyplněných dotazníků petentů) a není svévolný. Upozorňuje-li stěžovatel, že následné rozhodnutí ÚOOÚ týkající se přestupků při nakládání s osobními údaji petentů bylo městským soudem zrušeno, je nutno uvést, že k závěru o nezákonném postupu při sběru podpisů došlo ministerstvo bez ohledu na další šetření ze strany ÚOOÚ. Jak upozornil Nejvyšší správní soud, zrušení rozhodnutí ÚOOÚ týkající se případného přestupku při sběru podpisů nemá vliv na vlastní závěry ministerstva týkající se snahy dosáhnout registrace náboženské společnosti nezákonným způsobem.
15. S tvrzenou námitkou diskriminace spočívající v rozesílání dotazníků podepsaným petentům se dostatečně vypořádal Nejvyšší správní soud (viz bod 26). Lze pouze stručně uvést, že ministerstvu nelze vytýkat snahu ověřit věrohodnost podkladů pro účely registrace náboženské společnosti, kterou tento správní orgán plnil povinnost dostatečně zjistit skutkový stav.
16. K dalšímu z důvodů, pro který byla registrace C. G. J. zamítnuta (šíření nenávisti a nesnášenlivosti v podobě konkrétních jednání vůči bývalým členkám společnosti) se stěžovatel v ústavní stížnosti nevyjadřuje, pouze opakuje námitky vůči jednomu ze soudních znalců doc. Vojtíškovi. Nejvyšší správní soud upozornil na to, že závěry ministerstva stojí nejen na znaleckém posudku doc. Vojtíška, ale též např. na obsahu webových stránek, na nichž byla některá vyjádření J. D. (alias G. J.) týkající se bývalých stoupenkyň společenství zveřejněna, a lze je přičítat nejen duchovnímu vůdci společenství jako fyzické osobě, ale též celému společenství usilujícímu o registraci. Navíc námitky podjatosti vůči doc. Vojtíškovi byly shledány nedůvodné jak při registračním řízení, tak při rozhodování o podaném rozkladu, soudy se argumentací stěžovatele týkající se možné podjatosti znalce dostatečně zabývaly, a na jejich závěry lze proto odkázat (body 52 - 53 odůvodnění rozsudku městského soudu). Stěžovatel v ústavní stížnosti nepřináší žádné nové argumenty, které by předtím správní soudy neposoudily. Samotná skutečnost, že je soudní znalec např. jinými kolegy z oboru, či kýmkoli dalším kritizován, nemůže bez dalšího založit námitku podjatosti při posouzení konkrétní věci.
17. Soudy se dostatečně vypořádaly se stěžovatelem předloženými dokumenty majícími dokládat náboženskou perzekuci společenství C. G. J. Městský soud srozumitelně uvedl, že sama skutečnost, že C. G. J. byla zaregistrována v USA a na Filipínách, nemá vliv na splnění zákonných podmínek registrace v České republice, Ústavní soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Městský soud též přiléhavě odkázal na zjištění ministerstva, že pokud představitelé náboženské společnosti prezentují na zahraničních konferencích či vlastních seminářích příspěvky o vlastní persekuci, není možné zprávy informující o těchto akcích považovat za důkazy o persekuci. Popsané vypořádání se s argumenty stěžovatelů je dostačující a městskému soudu nelze vytýkat nedostatek odůvodnění, ani Nejvyššímu správnímu soudu to, že tento přístup akceptoval. Stěžovatel neuvádí, jaký vliv mají mít jím předložené dokumenty na závěry ministerstva o nesplnění zákonných podmínek registrace, zejména na výhrady týkající se šíření nenávisti vůči bývalým členkám společenství, které ostatně stěžovatel sám v ústavní stížnosti nijak nevyvrací.
18. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že je mu z úřední činnosti známo, že duchovní vůdce společenství C. G. J. byl odsouzen jako uprchlý za řadu skutků právně kvalifikovaných jako znásilnění, kterého se měl dopustit při provozování esoterických praktik na svých stoupenkyních (ústavní stížnosti směřující proti odsuzujícím rozsudkům byly odmítnuty usneseními ze dne 4. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2037/19, a ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1388/22).
19. Tvrzení stěžovatele, že Nejvyšší správní soud neoprávněně shledal jednu z jeho kasačních námitek jako opožděnou (neprovedení testu proporcionality ve vztahu k čl. 8 - 11 Úmluvy), nelze přisvědčit. Z vyžádaného soudního spisu vyplývá, že stěžovatel ve lhůtě nevznesl ani základ uvedené kasační námitky. Ostatně i v ústavní stížnosti absentuje propojení jednotlivých argumentů či námitek stěžovatele s tvrzeným porušením namítaných ústavně zaručených práv, resp. jednotlivých citovaných článků ústavního pořádku, které stěžovatel pouze v úvodu stížnosti shrnuje tak, jak je citováno shora.
20. K argumentaci stěžovatele týkající se čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy Ústavní soud pro úplnost dodává, že v nich nejsou zakotvena ústavní veřejná subjektivní práva, jejichž ochrany se stěžovatel domáhá.
21. K tvrzení stěžovatele, že řízení trvalo nepřiměřenou dobu, lze pouze dodat, že jsou-li předmětem ústavní stížnosti soudní rozhodnutí, nemůže být jejich navrhovanou kasací nijak zhojen tvrzený zásah spočívající v nepřiměřené délce řízení. S ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti je nutno tvrzený zásah spočívající v nepřiměřené délce řízení napadat jinými procesními prostředky, teprve po jejich vyčerpání je možno uvedenou argumentaci předestřít též Ústavnímu soudu k meritornímu posouzení.
22. Ústavní soud proto uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu soudního spisu a napadených rozhodnutí nemůže přisvědčit stěžovateli, že by napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva.
23. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu