ECLI:CZ:US:2023:3.US.1526.23.1
sp. zn. III. ÚS 1526/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Ing. Milana Červeného, zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, sídlem Matiční 730/3, Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2023, sp. zn. 22 Cdo 517/2023, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2022, sp. zn. 71 Co 158/2021 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. února 2021, sp. zn. 36 C 385/2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Mgr. Mileny Červené, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces zaručené Listinou základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") shora označeným rozsudkem vypořádal na návrh stěžovatele společné jmění manželů stěžovatele a vedlejší účastnice (výrok I), uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 1 203 356,53 Kč na vyrovnání jejího podílu (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III - V).
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I, dále rozhodl tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici na vyrovnání jejího podílu částku 1 173 351 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
4. Nejvyšší soud shora označeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel shledává porušení práva na spravedlivý proces v tom, že se nalézací ani odvolací soud nezabývaly čerpáním finančních prostředků z účtu vedlejší účastnice ke dni zániku společného jmění manželů (dále jen "SJM"). Dovolací soud se nesprávně ztotožnil se závěrem okresního i krajského soudu, podle něhož námitku týkající se odklonu finančních prostředků ze SJM uložených na účtech vedlejší účastnice uplatnil až po uplynutí zákonné tříleté lhůty od zániku SJM. Tato námitka však vyplývala již ze žaloby (včasně podané), neboť v ní uvedl, že předmětem řízení, tj. vypořádání SJM, jsou též prostředky na účtu u České spořitelny, a. s. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že již v žalobě uvedl, že veškeré příjmy žalované šly v tomto období na účty, ke kterým měla přístup jen žalovaná, z čehož je zřejmé (ačkoliv toto nebylo explicitně uvedeno), že se jedná o odklon finančních prostředků v neprospěch žalobce. Soudy pochybily, pokud nepřipustily dokazování finančních toků na účtu vedlejší účastnice do doby zániku SJM. Stěžovatel dále vznáší řadu námitek vůči způsobu hodnocení důkazů, tvrdí, že některé důležité skutečnosti soudy nevzaly v potaz, a nepřistupovaly ke stěžovateli a vedlejší účastnici stejně, čímž byla porušena rovnost účastníků řízení. Soudy nezohlednily finanční prostředky, které do SJM za trvání manželství vložil stěžovatel, a naopak přehlížely nezákonné vyvedení prostředků ze SJM vedlejší účastnicí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud úvodem připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
8. Ve vztahu ke všem skutkovým námitkám stěžovatele, tedy námitkám, ve kterých stěžovatel polemizuje se způsobem hodnocení důkazů a s dovozenými právními závěry ze strany obecných soudů, je nutno připomenout, že provádění a hodnocení důkazů je v kompetenci obecných soudů. Ústavnímu soudu nepřísluší jejich závěry, až na specifické výjimky zjevných excesů či omylů, přehodnocovat, nemá-li se situovat do pozice další skutkové instance. Ústavní soud by mohl zasáhnout pouze tehdy, pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Jde-li o pouhou věcnou polemiku se správností rozhodnutí, resp. polemiku se způsobem hodnocení důkazů či navazujících právních závěrů, není v kompetenci Ústavního soudu nahrazovat činnost další soudní instance.
9. Z napadeného rozhodnutí okresního i krajského soudu je patrno, že soudy věnovaly zjištění skutkového stavu dostatečnou pozornost. Námitkami stěžovatele týkajícími se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vadného hodnocení důkazů se zabýval již odvolací soud.
10. V posuzované věci byla zásadní otázka včasnosti tvrzení stěžovatele o odklonu finančních prostředků ze SJM vedlejší účastnicí. Další námitky týkajících se nerovného zacházení, nespravedlivého vypořádání SJM a "nedokazování finančních toků na účtu" vedlejší účastnice, závisí na posouzení primární otázky, zda byla některá žalobní tvrzení, zejména ta o odklonu finančních prostředků ze SJM, učiněna v zákonné tříleté lhůtě. Soudy vycházely správně z toho, že při vypořádání SJM lze zohlednit pouze to, co bylo navrženo procesně relevantním způsobem k vypořádání ve lhůtě tří let od zániku SJM.
11. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel podal žalobu těsně před uplynutím zákonné tříleté lhůty pro vypořádání SJM a některá další tvrzení uplatnil až po této lhůtě. V ústavní stížnosti ostatně stěžovatel opakovaně uvádí, že "žalobce při jednání soudu dne 20. 3. 2020 upozornil soud na velký odklon peněz žalovanou ze SJM u tohoto účtu. Soudu toto bylo předáno i písemně. Soud však na upozornění adekvátně nereagoval". Tříletá lhůta pro vymezení předmětu a rozsahu vypořádání zaniklého SJM uplynula 10. 11. 2017. Pokud tedy soud k některým tvrzením a souvisejícím důkazům nepřihlédl, nejde o ústavní vadu opomenutých důkazů, neboť soudy dostatečně zdůvodnily, proč nebylo možno k těmto dodatečným tvrzením (a s nimi souvisejícím důkazům) přihlížet (srov. s. 27 odůvodnění rozsudku okresního soudu, bod 13 odůvodnění rozsudku krajského soudu).
12. Přestože stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje, že tvrzení o odklonu finančních prostředků ze SJM prováděných stěžovatelkou vznesl (byť implicitně) již v žalobě, pokud uvedl, že "veškeré příjmy žalované šly v tomto období na účty, ke kterým měla přístup jen žalovaná", soudy se s touto jeho námitkou opakovaně vypořádaly a jejich závěry nepovažuje Ústavní soud za svévolné či neodůvodněné. Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí výslovně uvádí, že "pouhé žalobní sdělení, že příjmy jednoho z manželů byly za trvání manželství ukládány na jeho bankovní účty, neumožňuje soudu bez dalšího identifikovat takové tvrzení jako návrh na zohlednění ‚odklonů finančních prostředků' ze společného jmění. V žalobním návrhu především zcela absentuje tvrzení o tom, že by snad žalovaná s finančními prostředky na svých účtech nakládala způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů či je spotřebovala pro sebe". Tomuto závěru nelze z ústavního pohledu nic vytknout.
13. Lze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že předmětem řízení o vypořádání SJM učinil (již v žalobě) rozhodnutí o finančních prostředcích, které se nacházely na vymezeném účtu u České spořitelny. Tyto prostředky však byly v napadených rozhodnutích vypořádány. Stěžovatel se domáhá toho, aby součástí vypořádání byly i prostředky, které na daném účtu ke dni zániku SJM již nebyly (v důsledku dodatečně tvrzených odklonů), což je odlišné žalobní tvrzení, kterým stěžovatel předmět řízení rozšiřuje nad rámec podané žaloby.
14. Ústavní soud v postupu obecných soudů nespatřuje porušení práva na soudní ochranu, neboť soudy předmět řízení vymezený žalobou vypořádaly a zároveň zdůvodnily, proč nebylo možno některá žalobcem dodatečně (již po tříleté lhůtě) vznesená tvrzení v daném řízení zohlednit.
15. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže přisvědčit stěžovateli, že by napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu