ECLI:CZ:US:2023:3.US.1747.23.1
sp. zn. III. ÚS 1747/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Y. K., zast. JUDr. Milanem Štembergem, advokátem, sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2023, č. j. Aprn 4/2023-8; a ze dne 25. května 2023, č. j. Aprn 3/2023-6, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se dvěma žalobami u správních soudů domáhá přístupu ke svým osobním údajům, které zpracovává Policejní prezidium a Nejvyšší státní zastupitelství. Správní soudy těmto žalobám nevyhověly, a proto se stěžovatel obrátil s kasačními stížnostmi ve dnech 15. 11. 2022 a 6. 10. 2022 na Nejvyšší správní soud, u kterého řízení ještě nebylo skončeno. Jelikož měl za to, že dochází k průtahům v řízení, podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"). Nejvyšší správní soud těmto návrhům napadenými usneseními nevyhověl, neboť neshledal, že by k průtahům docházelo.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že Nejvyšší správní soud v kasačních řízeních neučinil žádné kroky vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Dle jeho názoru sice každé řízení určitou dobu trvá, ovšem tato doba musí být přiměřená, aby pro stěžovatele měl výsledek řízení ještě význam. Spor přitom vede již od roku 2017.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním řízení ve správním soudnictví, nýbrž zvláštním řízením. Jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výhradně pro porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že v řízení o ústavní stížnosti se s ohledem na postavení Ústavního soudu (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) nelze úspěšně domáhat zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů. Ústavní soud k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzovaném případě nestalo.
6. Ústavní soud konstatuje, že obě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou s ústavněprávními východisky souladná. Je z nich zřejmé, že soud v kasačních řízeních učinil potřebné procesní úkony, které nutně předchází rozhodnutí ve věci samé (usnesení č. j. Aprn 4/2023-8, odst. 6; a usnesení Aprn 3/2023-6, odst. 6). Ústavní soud již dříve uvedl, že věc připravená k rozhodnutí nemusí být z hlediska zachování práva na spravedlivý proces ihned rozhodnuta a je nutné vzít v potaz pořadí napadených věcí a přednostní agendu v souladu s §56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (usnesení ÚS ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 741/22; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. V době rozhodování o návrzích na určení lhůty k provedení procesního úkonu řízení o kasačních stížnostech před Nejvyšším správním soudem trvala cca 7,5 měsíců ve věci sp. zn. 6 As 227/2022 (Aprn 3/2023) a cca 6 měsíců ve věci sp. zn. 3 As 288/2022 (Aprn 4/2023). Ani při objektivním pojetí průtahů, tj. bez ohledu na množství napadlých věcí nebo organizaci či zázemí soudu [viz např. nález ÚS ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 2979/09, odst. 28; či nověji usnesení ÚS ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 1004/22, odst. 13], neshledává Ústavní soud uvedenou délku řízení o kasačních stížnostech, které jsou mimořádnými opravnými prostředky, excesivní.
8. Námitka stěžovatele, podle které měl Nejvyšší správní soud při rozhodování přihlédnout k celkové délce řízení, včetně řízení správního, není opodstatněná. V řízení o určení lhůty podle §174a zákona o soudech a soudcích je úkolem soudu hodnotit, zda je soud v konkrétním řízení zcela nečinný, případně zda jednotlivé úkony činí bezdůvodně s velkými časovými odstupy, provádí úkony nekoordinovaně nebo se jedná o úkony nadbytečné (usnesení ÚS ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 640/13, odst. 15). Přiměřenost celkové délky řízení může být předmětem hodnocení v kompenzačním řízení vedeném podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.
9. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu