ECLI:CZ:US:2023:3.US.1759.23.1
sp. zn. III. ÚS 1759/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Dany Durasové, zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem, sídlem Sokolovská 438/45, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2023, č. j. 26 Cdo 3628/2022-126, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2022, č. j. 6 Cmo 113/2020-103, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2020, č. j. 74 Cm 123/2019-64, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků jednotek P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se jakožto členka společenství vlastníků jednotek (dále též jen "SVJ"), vedlejšího účastníka řízení, bránila před obecnými soudy proti svému odvolání z funkce předsedkyně a členky kontrolní komise SVJ.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ přijatého dne 16. 3. 2019 a konstatovaného v zápisu z jednání shromáždění SVJ, konaného dne 16. 5. 2019, jako usnesení č. 19, podle něhož shromáždění souhlasí s odvoláním stěžovatelky z funkce předsedkyně i členky kontrolní komise SVJ (výrok I). Dále zamítl návrh na určení, že rozhodnutí ze dne 16. 5. 2019, podle něhož shromáždění SVJ souhlasí s odvoláním stěžovatelky z funkce předsedkyně i členky kontrolní komise SVJ, není rozhodnutím SVJ (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení.
3. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka není oprávněna napadat rozhodnutí SVJ, neboť toto právo má pouze přehlasovaný vlastník. Stěžovatelka jím v posuzovaném případě není, neboť ze shromáždění před hlasováním odešla a nezúčastnila se ho. Zároveň podle městského soudu není splněna další podmínka pro možnost stěžovatelky účinně napadat shora zmíněné usnesení, a to existence důležitého důvodu pro přezkoumání usnesení přijatého SVJ. Důležitý důvod je dán při rozhodování o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.
4. K odvolání stěžovatelky rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") tak, že usnesení městského soudu potvrdil, ve výroku I pouze upravil znění tak, že "návrh na určení, že rozhodnutí ze dne 16. 5. 2019, podle něhož [SVJ] souhlasí s odvoláním [stěžovatelky] z funkce předsedkyně i členky kontrolní komise [SVJ] je neplatné, se zamítá" a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud posoudil závěry městského soudu jako věcně správné a v souladu s dosavadní judikaturou.
5. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť právní otázky, které stěžovatelka vznesla v dovolání, byly posouzeny v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
6. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že porušují její základní práva zaručená čl. 1, 3, 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka tvrdí, že soudy porušily její právo na spravedlivý proces, neboť svá rozhodnutí založily na nesprávném výkladu podústavních předpisů, a při právním posouzení věci aplikovaly nesprávný výklad vyšších soudů. Závěr soudů, podle něhož nelze stěžovatelku považovat za přehlasovaného vlastníka, protože se v době hlasování neúčastnila schůze SVJ, není správný. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá svoji verzi výkladu příslušných ustanovení občanského zákoníku.
8. Podle stěžovatelky vedl nesprávný postup soudů k upření jejího práva jakožto členky SVJ bránit se rozhodnutí SVJ. Soudy neúplně zjistily skutkový stav věci, neboť nezohlednily veškerá tvrzení stěžovatelky, nevypořádaly se zcela s její argumentací, neprovedly jí navrhované důkazy bez dostatečného zdůvodnění takového postupu, čímž rezignovaly na svou povinnost dle ustanovení §132 o. s. ř.
9. Právní hodnocení byla založena na neúplném a nesprávném zjištění skutkového stavu. Soudy hodnotily důkazy formalisticky, bez důvodu selektivně prováděly důkazy ve prospěch vedlejšího účastníka, naopak neprovedly stěžovatelkou navrhované důkazy a nevypořádaly se se všemi argumenty stěžovatelky. Důsledkem těchto pochybení byl nespravedlivý přístup k účastníkům řízení, nerovnost účastníků řízení a vydání nespravedlivých rozhodnutí.
10. Soudy se při hodnocení stěžovatelky jako přehlasovaného vlastníka spokojily se zjištěním, že stěžovatelka opustila jednání SVJ bez důležitého důvodu, a nepřihlédly k tvrzením stěžovatelky, která namítala příliš obecnou a vágní formulaci pozvánky, v důsledku čehož nemohla předpokládat hlasování o napadeném usnesení. Stěžovatelka dále zpochybňuje, zda se hlasování vůbec konalo, a pokud se konalo, zda bylo splněno kvorum usnášeníschopnosti. V případě stěžovatelky byl dán důležitý důvod pro napadení usnesení vedlejšího účastníka a nelze souhlasit s tím, že v případě otázek týkajících se obsazení fakultativního orgánu SVJ, kterým je kontrolní komise, nemůže být důležitý důvod naplněn.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Přezkoumává proto napadená rozhodnutí pouze z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v rozhodnutí nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
13. Provádění a hodnocení důkazů je v kompetenci obecných soudů, jejich závěry nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat, až na výjimky zjevných excesů či omylů. Ústavní soud by mohl zasáhnout pouze tehdy, pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Jde-li o pouhou věcnou polemiku se správností rozhodnutí, resp. polemiku se způsobem hodnocení důkazů či navazujících právních závěrů, není v kompetenci Ústavního soudu nahrazovat činnost další soudní instance.
14. K námitkám stěžovatelky týkajícím se výkladu občanského zákoníku, resp. k polemice stěžovatelky se správností závěrů obecných soudů plynoucích z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, Ústavní soud připomíná, že úloha sjednocovat výklad podústavního práva náleží primárně Nejvyššímu soudu (srov. §14 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Pokud soudy v posuzované věci vycházely z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ať již jde o výklad pojmu přehlasovaného vlastníka, existence důležitého důvodu pro možnost napadat usnesení SVJ či o samotný právní základ žaloby vůči usnesení SVJ, nelze jejich postupu nic vytknout. Stěžovatelkou namítaný "nesprávný výklad podústavních předpisů" nemůže sám o sobě založit ústavní vadu napadených rozhodnutí.
15. K jednotlivým skutkovým závěrům městského soudu lze pouze dodat, že v jeho napadeném rozhodnutí je dostatečně (i s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu) zdůvodněno, proč soud nepovažoval stěžovatelku za přehlasovaného vlastníka, jakož i to, proč na straně stěžovatelky chybí důležitý důvod pro napadení usnesení SVJ (k tomu srov. též usnesení ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3352/16, všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Před soudem bylo prokázáno, že program zasedání obsahoval bod "Změna členů orgánů SVJ", byl navíc e-mailem doplněn o kontext týkající se nespokojenosti s prací kontrolní komise, tudíž hlasování o změně ve složení kontrolní komise na příslušné schůzi SVJ nelze považovat za nepředvídatelné. Bylo též prokázáno, že stěžovatelka před koncem schůze odešla, stejně tak soud podrobně odůvodnil závěr, že napadené rozhodnutí o odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím právnické osoby (SVJ) a že k hlasování došlo. Stěžovatelka soudní rozhodnutí napadá primárně z důvodu nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů a ve snaze prosadit jiný výklad podústavního práva (pro stěžovatelku příznivější), než zaujaly soudy v nyní posuzované věci, resp. než plyne z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Tyto námitky však v řízení o ústavní stížnosti úspěšně uplatnit nelze.
16. Pokud městský soud neprovedl některé stěžovatelkou navržené důkazy, je tento postup dostatečně a přesvědčivě odůvodněn (srov. body 20, 41, 46 a 47 odůvodnění usnesení městského soudu) a k ústavní procesní vadě opomenutých důkazů zde nedošlo.
17. Stěžovatelce nelze po konfrontaci jejích argumentů s napadenými rozhodnutími přisvědčit, že by soudy nedůvodně a selektivně vybíraly důkazy, že by neprovedení důkazů neodůvodnily, případně, že by zjistily skutkový stav věci neúplně a nesprávně. Skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a je v napadených rozhodnutích přehledně reprodukován. Hodnocení důkazů nevykazuje jakýkoli exces, který by umožnil Ústavnímu soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat.
18. Ústavní soud proto uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu