ECLI:CZ:US:2023:3.US.1807.23.1
sp. zn. III. ÚS 1807/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Roberta Šupa, advokáta, sídlem Klíčová 199, Mariánské Lázně, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 26. června 2023, č. j. 2 ZT 86/2023-20, za účasti Okresního státního zastupitelství v Chebu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Cheb (dále jen "policejní orgán"), ze dne 6. 6. 2023, č. j. KRPK-23492-74/TČ-2023-190272, bylo rozhodnuto, že stěžovateli (jakožto obhájci) se nepřiznává požadovaná odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel vyúčtoval policejnímu orgánu částku 4 259,20 Kč. V dané trestní věci policejní orgán zahájil trestní stíhání dvou osob, které si nezvolily obhájce. Na žádost policie Okresní soud v Chebu (dále jen "okresní soud") ustanovil dne 17. 5. 2023 jako obhájce Ladislava Jiráska a Jana Junga. Poté naplánoval policejní orgán první vyšetřovací úkon na 29. 5. 2023 v 9:00 hodin (šlo o výslech obviněné), o čemž oba obhájce informoval. Dne 24. 5. 2023 okresní soud zprostil povinnosti obhajování Jana Junga a obviněnému ustanovil za obhájce stěžovatele. Dne 25. 5. 2023 zaslal policejní orgán stěžovateli informace o plánovaném úkonu. Stěžovatel si je podle doručenky převzal dne 29. 5. 2023 v 8:31 hodin, tedy zhruba půl hodiny před plánovaným začátkem vyšetřovacího úkonu. K plánovanému úkonu se jako obhájce dostavil pouze Ladislav Jirásek, který předložil substituční plnou moc k zastupování stěžovatele ze dne 4. 1. 2022. Policejní orgán zjistil, že stěžovatel i Ladislav Jirásek vykonávají advokacii jako sdružení advokáti. Z toho důvodu k plánovanému úkonu nedošlo, neboť by v takové situaci mohlo dojít ke střetu zájmů obou obviněných. Podle policejního orgánu nelze stěžovateli přiznat odměnu za převzetí a přípravu obhajoby, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že obhajobu připravovat nezačal (ani se nesešel s klientem), neboť jeho jediným úkonem bylo formální převzetí obhajoby otevřením datové schránky.
2. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou Okresní státní zastupitelství v Chebu (dále jen "okresní státní zastupitelství") zamítlo napadeným usnesením. Podle jeho názoru nelze oddělovat akt převzetí obhajoby a první poradu s klientem, k níž však někdy může dojít až po určitém čase. To vyplývá i z judikatury Ústavního soudu. V případě stěžovatele nelze fakticky hovořit o vykonání uvedených úkonů. Pouhé vyzvednutí usnesení o zahájení trestního stíhání v datové schránce a udělení generální substituční plné moci (datované dnem 4. 1. 2022) nelze chápat jako převzetí a přípravu obhajoby. Stěžovatel mohl telefonicky kontaktovat soud nebo policejní orgán a informovat je o skutečnosti hrozícího střetu zájmů, při deklarovaném vědomí toho, že k obdobné situaci nikdy v jeho profesním životě nedošlo.
3. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 a čl. 4 Ústavy.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že v dané věci nešlo o pouhé formální převzetí obhajoby, nýbrž o řádné zajištění účasti u úkonu, a to navíc na výslovnou žádost vyšetřovatelky. V praxi je zcela běžné, že obhajoba je převzata během několika málo minut před započetím úkonu. Výslech obviněné zrušila sama vyšetřovatelka z důvodů, které nikdo nemohl předpokládat. Naopak neúčastí u tohoto úkonu by stěžovatel porušil své právní povinnosti. Podle ustálené judikatury nemusí předtím obhájce uspořádat poradu s klientem (což v daném případě ani nebylo možné). K pochybení došlo na straně soudu, který ustanovil oběma obžalovaným advokáty z téže advokátní kanceláře. Podle stěžovatele není spravedlivé, aby za toto pochybení byl trestán obhájce. Ačkoliv si je stěžovatel vědom, že jde o malou částku, jde podle něj o principiální záležitost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Stěžovatel je sám advokátem a v souladu se stanoviskem pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; č. 290/2015 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/] tak není vyžadováno, aby byl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud po zvážení všech výše uvedených okolností dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud se v podstatné části ztotožnil s argumentací okresního státního zastupitelství, neboť ani podle jeho názoru stěžovateli nevznikl nárok na přiznání jakékoliv odměny za výkon obhajoby. Podle Ústavního soudu je zásadně irelevantní, komu lze přisuzovat vinu za to, že zájmy obou obviněných byly ustanovením sdružených advokátů ohroženy, jakož i za to, že se shora popsaný vyšetřovaný úkon nekonal. Předmětem napadeného rozhodnutí je stěžovatelův nárok na přiznání odměny. Ten však podle Ústavního soudu vzniknout nemohl, neboť stěžovatel nejen, že pro obhajobu klienta žádný efektivní úkon (nad rámec otevření datové schránky a seznámení se s jejím obsahem) nevykonal, ale vzhledem k zjevné existenci možného střetu zájmů obou obviněných ani vykonat nemohl. Rozhodl-li se v takové chvíli Ladislavu Jiráskovi (jakožto svému kolegovi) udělit substituční plnou moc, nemohl ani jeden z nich takový úkon považovat za řádný výkon obhajoby.
8. Podle Ústavního soudu je třeba považovat za zcela legitimní normu, která nehonoruje postup advokáta učiněný navzdory hrozícímu střetu jeho zájmů se zájmy klienta. Nejen, že nepřiznání takové odměny není systematickým ohrožením práva na právní pomoc obviněných, ale v očích Ústavního soudu by právě postup, jehož se domáhá stěžovatel, představoval ohrožení účinné obhajoby, neboť by finančně motivoval advokáty k úkonům směřujícím v širších důsledcích proti legitimním zájmům jejich klientů. Zároveň by byl v rozporu s naplněním účelu trestního řízení, neboť by vedl přinejmenším k jeho prodloužení a opakování procesních úkonů, což zatěžuje nejen obviněné, ale i další osoby (např. traumatizované oběti). Uvedené vede Ústavní soud k závěru, že postup stěžovatele v dané věci nelze považovat za řádný výkon advokacie, nepřiznání odměny proto neporušuje stěžovatelova ústavní práva.
9. Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem okresního státního zastupitelství, že seznámil-li se stěžovatel s okolnostmi dané věci, nelze jím zvolený postup považovat za účelný. Kromě toho, že neinformoval žádný z orgánů činných v trestním řízení o hrozící kolizi zájmů, "vyslal" prostřednictvím substituční plné moci k vyšetřovacímu úkonu advokáta, který byl vzhledem k dřívějšímu ustanovení obhájcem ve zjevné kolizi zájmů. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že v případě, pokud by se stěžovatel s věcí vůbec neseznámil, z podstaty věci nepřichází v úvahu přiznání odměny za zastupování.
10. Protože Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu