ECLI:CZ:US:2023:3.US.1854.23.1
sp. zn. III. ÚS 1854/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudce Radovana Suchánka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti L. A., zastoupené Mgr. Zuzanou Adámkovou, advokátkou sídlem Boženy Němcové 65, Ústí nad Orlicí, proti postupu (vyrozumění) Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne ze dne 2. června 2023 sp. zn. 0 Nc 1502/2023, spojené s návrhem na zrušení §793 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve slovech "bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem", za účasti Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a popis namítaného zásahu
1. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud"), který odmítl zahájit řízení o popření otcovství z moci úřední. V tomto postupu spatřuje jiný zásah orgánu veřejné moci, přičemž tvrdí, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na respektování rodinného a soukromého života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka se podáním ze dne 31. 5. 2023 domáhala u okresního soudu zahájení řízení o popření otcovství z moci úřední. Uvedla, že je dcerou a dědičkou M. A., který zemřel dne 24. 3. 2022 po komplikované léčbě vážného onkologického onemocnění. Krátce před svou smrtí se M. A. oženil s paní M. A. a z tohoto svazku se po smrti M. A., ale v ochranné 300 denní lhůtě, narodila nezletilá M. A., u níž bylo otcovství zemřelého M. A. určeno na základě první zákonné domněnky podle §776 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "obč. zák.").
3. Stěžovatelka je přesvědčena, že M. A. nemohl být biologickým otcem nezletilé M. A. (zejména z důvodu jeho nepříznivého zdravotního stavu), a proto se obrátila na okresní soud s podnětem na zahájení řízení o popření otcovství. Na tento podnět reagoval okresní soud přípisem (vyrozuměním) ze dne 2. 6. 2023 sp. zn. 0 Nc 1502/2023, v němž uvedl, že nebude zahajovat řízení o popření otcovství z moci úřední, když §793 obč. zák. se na danou situaci nevztahuje, neboť matrikovému otci (M. A.) svědčila první zákonná domněnka otcovství a v případě nezletilé M. A. nedošlo k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů. Jiné ustanovení občanského zákoníku pak neumožňuje zahájit řízení o popření otcovství z moci úřední. Okresní soud současně neshledal důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky z důvodu protiústavnosti §793 obč. zák.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Za tohoto stavu podala stěžovatelka proti postupu okresního soudu ústavní stížnost s níž spojila návrh na zrušení §793 obč. zák. ve slovech "bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem". Rekapituluje okolnosti, které ji vedly k podání podnětu na zahájení řízení o popření otcovství. Tvrdí, že vylučuje-li §793 obč. zák. zahájení řízení o popření otcovství určeného na základě první domněnky z moci úřední, je třeba toto ustanovení považovat za rozporné s ústavním pořádkem, neboť zasahuje do ústavně zaručených práv jak stěžovatelky, tak i nezletilé M. A. Namítá, že okresní soud svůj postup náležitě neodůvodnil, čímž zasáhl do práva na soudní ochranu. Byť vyrozumění okresního soudu není rozhodnutím a není způsobilé samo o sobě zasáhnout do právní sféry stěžovatelky, nelze mu odepřít ústavněprávní rozměr.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, musí prověřit, zda jsou splněny všechny předpoklady stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že z hlediska posouzení toho, zda daný akt je rozhodnutím, resp. opatřením, v zákonem předvídaném smyslu, není nezbytně nutné, aby byl vždy jako "rozhodnutí", příp. "opatření" výslovně označen. Za rozhodující kritérium je považována skutečnost, zda orgán veřejné moci svým aktem autoritativně zasáhl do právní sféry.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že je oprávněn rozhodovat o ústavní stížnosti jen v mezích §72 zákona o Ústavním soudu. Podmínky uvedeného ustanovení však v projednávané věci naplněny nejsou, neboť přípis, jímž byla stěžovatelka informována o odložení jejího podnětu na zahájení řízení o popření otcovství, je toliko vyrozuměním o tom, jak bylo po provedeném šetření s podnětem naloženo. Tuto okolnost, která brání meritornímu projednání, Ústavní soud již vysvětlil v celé řadě svých rozhodnutí (viz usnesení ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 3109/14, ze dne 22. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 992/10, ze dne 13. 12. 2012 sp. zn. II. ÚS 4266/12 aj., všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž poukázal na to, že sdělení o odložení podnětu k zahájení řízení o popření otcovství nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu §72 zákona o Ústavním soudu, neboť takové vyrozumění autoritativně a pravomocně nezasahuje do právní sféry stěžovatele. Odložením podnětu k zahájení řízení o popření otcovství soudem nedochází ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinnosti fyzické nebo právnické osoby, neboť jím není autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech konkrétního subjektu, ale pouze o tom, zda bude realizováno oprávnění obsažené v §793 občanského zákoníku (srov. již shora uvedené usnesení sp. zn. II. ÚS 3109/14).
IV.
Závěr
8. Stěžovatelka spojila s ústavní stížností návrh na zrušení ustanovení právního předpisu (v daném případě slov "bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem" obsažených v §793 obč. zák.). K tomu Ústavní soud podotýká, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým. Jestliže tedy samotná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jejich jednotlivých ustanovení (návrh na zrušení právního předpisu sdílí osud ústavní stížnosti).
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení napadeného ustanovení občanského zákoníku odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle §43 odst. 1 písm. d) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu