ECLI:CZ:US:2023:3.US.1879.23.1
sp. zn. III. ÚS 1879/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů P. V. a nezletilého J. P., zastoupených Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem náměstí 28. října 1898/9, Brno, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2023, č. j. 13 Co 94/2023-888, a ze dne 22. května 2023, č. j. 13 Co 87/2023-867, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2023, č. j. 83 Nc 25/2019-790, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a J. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že nezletilý stěžovatel (dále též jen "nezletilý") je ve střídavé péči rodičů, stěžovatelky a vedlejšího účastníka, přičemž v péči každého z nich je vždy jeden týden. V řízení, z nichž vzešla napadená rozhodnutí, soudy rozhodovaly o záležitostech významných pro nezletilého, na nichž se rodiče nemohou dohodnout.
3. Napadeným usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") bylo k návrhu vedlejšího účastníka vydáno předběžné opatření, kterým byl nahrazen souhlas stěžovatelky s podáním žádosti o přijetí nezletilého k plnění školní docházky a k základnímu vzdělávání ve školním roce 2023/2024 na pěti školách v B. (ve výroku usnesení blíže specifikovaných). Městský soud dospěl k závěru, že poměry nezletilého jsou ohroženy, neboť harmonogram a termíny přijímacího řízení jsou přesně stanoveny a rodiče nejsou schopni se dohodnout na žádné základní škole.
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesení městského soudu potvrdil napadeným usnesením ze dne 22. 5. 2023. Potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilého byla prokázána, neboť předpokladem pro rozhodnutí ve věci "výběru" základní školy bylo, že nezletilý bude na některou z nich rozhodnutím jejího ředitele přijat, a to na základě rodičem podané žádosti o přijetí k základnímu vzdělávání, s níž musí souhlasit i druhý rodič. Z povahy věci tak nepřicházelo v úvahu jiné zatímní řešení situace než nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním žádosti o přijetí formou předběžného opatření. Uvedené zároveň nepředurčovalo, že nezletilý následně na některou z vedlejším účastníkem navržených škol skutečně nastoupí, předběžným opatřením byly pouze vytvořeny nutné podmínky pro přihlášení.
5. Napadeným usnesením ze dne 29. 5. 2023 krajský soud k odvolání vedlejšího účastníka vyhověl jeho návrhu a nařídil předběžné opatření, kterým nahradil souhlas stěžovatelky k tomu, aby vedlejší účastník ohlásil změnu místa trvalého pobytu nezletilého na adresu X, tj. místa trvalého pobytu vedlejšího účastníka. Krajský soud shledal splnění podmínek pro nařízení předběžného opatření s ohledem na to, že nedohodnou-li se rodiče na konkrétní základní škole nebo nerozhodne-li soud, zahájí nezletilý základní vzdělávání ve spádové základní škole, kterou je v současnosti Základní škola A. Takovýto vývoj však nebylo možno připustit za situace, kdy stěžovatelka změnila trvalý pobyt nezletilému bez souhlasu vedlejšího účastníka do obce, v níž sama bydlí a kde si přeje, aby nezletilý docházel k základnímu vzdělávání. Stěžovatelka nechce, aby nezletilý docházel do uvedené spádové školy, a prosazuje školu jinou, v řízení se domáhá nahrazení souhlasu vedlejšího účastníka s podáním žádosti o přijetí nezletilého na Základní školu B (dále jen "ZŠ B"). Bude-li místo trvalého pobytu nezletilého v místě bydliště vedlejšího účastníka, zvýší se tím podle krajského soudu pravděpodobnost, že nezletilý bude přijat na tamní základní školu (Základní a mateřská škola C), čímž se vytvoří lepší podmínky pro konečný výběr soudu ve věci samé, který se aktuálně týká šesti základních škol. Závěrem krajský soud zdůraznil, že předběžným opatřením nebylo nahrazeno rozhodnutí ve věci samé, v níž se vedlejší účastník rovněž domáhá nahrazení souhlasu stěžovatelky se změnou místa trvalého pobytu nezletilého na tutéž adresu, z povahy věci (provázanosti přijetí nezletilého k základnímu vzdělávání s institutem spádové školy podle místa trvalého pobytu nezletilého) nepřicházelo jiné zatímní řešení situace v úvahu. Nahrazení souhlasu stěžovatelky nadto trvá jen do zániku nebo zrušení předběžného opatření podle §77 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
6. Pro úplnost lze doplnit, že usnesením krajského soudu ze dne 2. 6. 2023, č. j. 13 Co 98/2023-916, bylo k návrhu stěžovatelky nařízeno předběžné opatření, jímž soud nahradil souhlas vedlejšího účastníka s podáním žádosti o přijetí nezletilého na ZŠ B. Tím došlo k "vyrovnání" postavení obou rodičů, neboť i stěžovatelce bylo umožněno podat žádost o přijetí nezletilého na jí prosazovanou základní školu.
II.
Argumentace stěžovatelů
7. Úvodem ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a konkretizuje, že napadá jak "předběžné opatření ve věci školy", tak "předběžné opatření ve věci trvalého pobytu". Je přesvědčena, že oběma předběžnými opatřeními bylo nahrazeno rozhodnutí ve věci samé, navíc v druhém případě bez zahájení řízení, neboť vedlejší účastník se domáhal změny místa bydliště nezletilého, nikoliv nahrazení stěžovatelčina souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu nezletilého, o čemž soudy nakonec rozhodovaly.
8. Městský soud sice dne 27. 6. 2023 rozhodl ve věci samé, avšak rozhodoval o jiných otázkách, než které byly upraveny napadenými předběžnými opatřeními, a ta tak i nadále zasahují do ústavně zaručených práv obou stěžovatelů.
9. Soudy se dále dopustily porušení stěžovatelčina práva na řádný proces a rovnost účastníků řízení. Před vydáním napadených předběžných opatření proběhlo ve věci jedno jednání, během něhož byl proveden pouze důkaz výslechem stěžovatelky a vedlejšího účastníka; následně bylo jednání odročeno za účelem provádění dalšího dokazování. Bylo-li soudy rozhodnuto o nařízení předběžných opatření již v této fázi, tedy za situace, kdy bylo zjevné, že podstatná část dokazování bude teprve probíhat, bylo tím stěžovatelce upřeno právo vyjadřovat se k těmto důkazům a důkazy navrhovat. Stěžovatelka má za to, že celkový postup krajského soudu ve věci svědčí o snaze zvýhodnit v řízení vedlejšího účastníka.
10. Soudy pochybily také tím, že se nezabývaly nejlepším zájmem nezletilého stěžovatele a nezjišťovaly jeho názor a přání. Nezletilý je ve věku šesti let a bezesporu je schopen se vyjádřit k tomu, do které základní školy si přeje nastoupit. Tím se však soudy nezabývaly a v odůvodnění svých usnesení tento postup nijak nezdůvodnily.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky byla ústavní stížnost podána včas a stěžovatelka je k jejímu podání oprávněna, neboť byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
12. K oprávnění nezletilého stěžovatele podat ústavní stížnost, resp. k oprávnění stěžovatelky coby jeho zákonného zástupce podat ústavní stížnost jeho jménem, je však nutno uvést, že pro jeho procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, v níž proti sobě stojí zájmy každého z rodičů ve vztahu k nezletilému. V takovém případě je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka. Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony.
IV.
Posouzení přípustnosti a opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. K posouzení splnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procení prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
14. Ještě před podáním ústavní stížnosti bylo ve věci samé rozhodnuto rozsudkem městského soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. 83 Nc 25/2019-954 (č. l. 954 až 958), a bylo proto nutno zvažovat, zda tím nedošlo k zániku napadených předběžných opatření ze zákona, a zda nebylo namístě z tohoto důvodu ústavní stížnost odmítnout. Podle §77 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu předběžné opatření zanikne, jestliže bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od vykonatelnosti rozhodnutí o věci. Ústavní soud však ověřil, že rozsudek městského soudu doposud není vykonatelný, neboť stěžovatelka proti němu podala dne 15. 8. 2023 odvolání, o kterém zatím nebylo rozhodnuto. Napadená předběžná opatření tedy zatím nezanikla a Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.
15. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. II. ÚS 2010/12, nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 49/16]. Ústavnímu soudu z hlediska ústavněprávního nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98].
16. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech zdrženlivě. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustřeďuje pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí extrémní, které by bylo založeno na libovůli, případně jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
17. Ústavní soud konstatuje, že i přes nesouhlas stěžovatelů napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí. Ke konkrétním stížnostním námitkám považuje za podstatné uvést následující.
18. Předně je nutno odmítnout námitku, že vydanými předběžnými opatřeními byla nepřípustně nahrazena rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka totožně argumentovala v obou odvolacích řízeních, tedy jak ve svém odvolání proti napadenému usnesení městského soudu ve věci nahrazení jejího souhlasu s podáním žádosti o přijetí nezletilého na vedlejším účastníkem navrhované základní školy, tak ve vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka ve věci nahrazení jejího souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu nezletilého. Krajský soud stěžovatelce podrobně vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů nepřicházela v úvahu jiná zatímní řešení nastalé situace, stejně jako proč nařízená předběžná opatření nepředurčují následné meritorní rozhodnutí (viz zejména bod 19 odůvodnění usnesení krajského soudu ze dne 22. 5. 2023 a bod 22 odůvodnění usnesení krajského soudu ze dne 29. 5. 2023). Odůvodnění krajského soudu lze v tomto směru považovat za přesvědčivé a vzhledem k tomu, že ani stěžovatelka relevantním způsobem nezpochybňuje důvody, které krajský soud uvedl na podporu svých závěrů, a setrvává pouze na nesouhlasu s nimi, považuje Ústavní soud za dostačující odkázat v podrobnostech na příslušné části odůvodnění napadených rozhodnutí.
19. K navazující námitce, že krajský soud usnesením ze dne 29. 5. 2023 rozhodoval o nahrazení stěžovatelčina souhlasu k ohlášení změny místa trvalého pobytu nezletilého vedlejším účastníkem bez toho, aby vůbec v této věci bylo zahájeno řízení, lze opět odkázat na argumentaci krajského soudu, kterou stěžovatelka nevyvrací a nijak na ni nereaguje. Soud si byl vědom toho, že vedlejší účastník formuloval svůj návrh tak, že se domáhá "změny místa bydliště" a nikoliv "změny místa trvalého pobytu" nezletilého. Z obsahu podání však bylo zjevné, že vedlejší účastník míní pro účely podání žádosti o přijetí nezletilého na vybrané základní školy dosáhnout skutečně změny místa jeho trvalého pobytu, resp. nahrazení souhlasu druhého rodiče s ohlášením této změny [viz bod 8 písm. g) odůvodnění usnesení ze dne 29. 5. 2023]. Určení "spádovosti" základní školy se totiž odvíjí právě od místa trvalého pobytu nezletilého, nikoliv od místa jeho bydliště [§36 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)].
20. Uvedený postup krajského soudu je plně v souladu se zásadou bezformálnosti zakotvenou v §41 odst. 2 občanského soudního řádu, podle níž soud posuzuje procesní úkony účastníků podle jejich obsahu bez zřetele k tomu, jak je účastník označil.
21. Důvodná není ani námitka porušení stěžovatelčina práva vyjádřit se k věci a zásady rovnosti účastníků řízení. Specifikem řízení o návrhu na vydání předběžného opatření jsou vzhledem k jeho povaze a účelu nižší nároky na zjišťování potřebných skutečností a jejich dokazování - soud může rozhodnout bez jednání, provedeného dokazování i slyšení účastníků (§75c odst. 3 občanského soudního řádu). Při rozhodování o návrhu na předběžné opatření se tak soud (s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí) nemůže vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků a dát jim prostor k vyjádření ve stejném rozsahu a stejně důsledně jako při rozhodování ve věci samé.
22. Postup soudů, kterým nařídily soudy předběžná opatření v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že ve věci samé bude další dokazování teprve prováděno, neporušuje stěžovatelčino právo vyjádřit se k těmto důkazům, případně důkazy navrhovat. Je zřejmé, jak bylo naznačeno výše, že z pohledu procesních záruk poskytovaných účastníkům řízení nedosahuje řízení o předběžných opatřeních kvalit řízení ve věci samé. Obecné soudy pravidelně v tomto typu řízení rozhodují bez oslovení ostatních účastníků řízení, podkladem pro vydání předběžného opatření je často pouze návrh a listiny k němu předložené. S ohledem na účel předběžných opatření v tomto bez dalšího nelze spatřovat rozpor s ústavně zaručenými právy účastníků řízení. V nyní posuzované věci navíc stěžovatelka dostala prostor vyjádřit se k návrhům vedlejšího účastníka, a procesní obranu pak měla možnost uplatnit (a také ji uplatnila) i v odvolacích řízeních. K porušení jejího práva vyjádřit se k věci, resp. vyjádřit se k navrhovaným důkazům, případně k porušení zásady rovnosti zbraní, tedy nedošlo.
23. Ústavní soud neshledal v projednávané věci porušení ústavně zaručených základních práv nezletilého stěžovatele. Smyslem nařízení nyní přezkoumávaných předběžných opatření bylo pouze vytvoření podmínek pro přihlášení nezletilého na vybrané základní školy, nikoliv výběr konkrétní školy, do které nezletilý nakonec skutečně nastoupí (o čemž rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 27. 6. 2023 zmíněným výše). Zjišťování názoru nezletilého v této fázi řízení není nezbytné, jak vyplývá např. z usnesení ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 76/20, nebo ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 107/18.
24. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu