ECLI:CZ:US:2023:3.US.1999.23.1
sp. zn. III. ÚS 1999/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky UNITED BAKERIES, a. s., se sídlem Pekařská 598/1, Praha 5, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL. M., Ph.D., advokátem, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2023, č. j. 70 Co 174/2023-305, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud nařídil usnesením označeným v záhlaví v řízení vedeném pod sp. zn. 42 C 579/2020 na návrh žalobkyně Sallerova výstavba Emporium II, k. s. (dále jen "žalobkyně") předběžné opatření, kterým stěžovatelce zakázal nakládat s pozemky. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala ústavní stížnost. Předběžné opatření bylo podle ní vydáno na základě nepodložených, účelových, subjektivních a zkreslujících tvrzení. Během řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření se navíc nemohla vyjádřit k návrhu na jeho vydání a tvrzením navrhovatelky, protože až do vydání napadeného usnesení nevěděla, že je proti ní toto řízení vedeno. Nařízením předběžného opatření tak podle ní městský soud porušil její základní práva podle čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Po tomto prověření dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Řízení, v němž bylo předběžné opatření vydáno, bylo následně po podání ústavní stížnosti (přibližně po uplynutí 1,5 měsíce) usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 70 Co 247/2023-353, zastaveno, toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 9. 2023. Pravomocným zastavením řízení ve věci samé přitom ze zákona zaniká i samotné předběžné opatření [§77 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu; podrobněji viz např. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4410/2010 nebo Levý, J. §77. In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 396]. Předběžné opatření, které bylo nařízeno napadeným rozhodnutím, tedy již zaniklo a nevyvolává žádné právní účinky.
4. Ještě předtím než usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci, zaslala stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělení, ve kterém uvedla, že by zastavení řízení a s ním spojený zánik předběžného opatření neměl vést k nevyhovění ústavní stížnosti. Vedlejší účastnice bude proti usnesení o zastavení řízení podávat dovolání, nelze tedy vyloučit, že bude toto usnesení zrušeno a řízení bude pokračovat. Zastavení řízení ve věci samé a s tím spojený zánik předběžného opatření navíc nemění nic na tom, že obecné soudy porušily stěžovatelčina ústavně zaručená práva. Zastavení řízení tak nemá vliv na důvodnost ústavní stížnosti a nebrání tomu, aby jí Ústavní soud vyhověl, jak to v podobných situacích činí (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 25/08, dále jen "stanovisko").
5. Ústavní soud argumenty stěžovatelky zvážil a na základě svých dřívějších rozhodnutí dospěl k závěru, že se ústavní stížností nelze zabývat meritorně. Ústavní stížnost může podle ustálené judikatury Ústavního soudu zásadně směřovat pouze proti současnému, bezprostřednímu a osobu stěžovatele přímo postihujícímu negativnímu zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod. Jinak řečeno, aby bylo ústavní stížnosti možné vyhovět, musí přetrvávat tvrzené negativní účinky napadených rozhodnutí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 287/96 a usnesení sp. zn. I. ÚS 690/2000, IV. ÚS 569/09 a III. ÚS 1220/13]. Tyto účinky však v daném případě již nepřetrvávají a nic na tom nemění ani stěžovatelčiny argumenty uvedené v informaci o procesním vývoji v řízení o věci samé ze dne 31. 8. 2023.
6. Stěžovatelce je nutno přisvědčit v tom, že jí citované stanovisko vytváří výjimku z nutnosti současného, bezprostředního a přímo postihujícího negativního zásahu. Jeho nosné závěry však nelze vztáhnout na stěžovatelčinu situaci.
7. Podle stanoviska je zásah do základních práv v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci aktuální tehdy, pokud "se tento zásah - a tedy i případné následné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu - může projevovat v právní sféře stěžovatele". Tak tomu už však v daném případě není. Řízení ve věci již bylo pravomocně zastaveno, nařízené předběžné opatření zaniklo a jeho právní účinky pominuly. Napadené usnesení, kterým bylo toto zaniklé předběžné opatření nařízeno, se tak už v právní sféře stěžovatelky nijak projevovat nemůže (stejně jako by se v její právní sféře nemohlo projevit rozhodnutí, kterým by Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil).
8. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že navrhovatelka podala proti usnesení o zastavení řízení dovolání. V době rozhodování Ústavního soudu totiž tvrzený zásah již netrvá, a to nehledě na podané dovolání. Pokud by rozhodnutí o předběžném opatření v důsledku dovolacího rozhodnutí obživlo, stěžovatelce zůstává možnost bránit se ústavní stížností ve lhůtě odvozené od rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání.
9. Nosné závěry stanoviska se opírají o to, že v případě napadených rozhodnutí o vazbě jde o ochranu základního práva na osobní svobodu. Ochrana tohoto práva u stěžovatelky - právnické osoby - z podstaty nepřichází v úvahu, a ani stěžovatelka porušení tohoto práva netvrdila.
10. Zásadním důvodem pro výjimku provedenou stanoviskem z jinak respektovaného pravidla bylo umožnit účastníkům postiženým nezákonným rozhodnutím o vazbě přístup k odškodnění za nezákonné rozhodnutí (bod 10, 19 stanoviska) podle zákona č. 82/1998 Sb. To v daném případě nepřichází v úvahu vzhledem ke zvláštní úpravě náhrady škody nebo jiné újmy vzniklé v důsledku předběžného opatření podle §77a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen "o. s. ř."). Při posuzování otázky vzniku nároku na náhradu škody nebo jiné újmy z předběžného opatření soud zkoumá: a) zda předběžné opatření zaniklo nebo bylo zrušeno ve smyslu §77a o. s. ř., příp. bylo změněno odvolacím soudem; b) zda v souvislosti s vydáním předběžného opatření skutečně vznikla škoda nebo jiná újma; c) zda by k takové škodě nebo jiné újmě nedošlo i jinak. Odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle zákona č. 82/1998 Sb. je vyloučena. Z uvedeného je zřejmé, že pro případné rozhodování o odškodnění v důsledku již zaniklého předběžného opatření není rozhodnutí Ústavního soudu o otázkách vznesených stěžovatelkou relevantní. Stanovisko tak v posuzované věci není použitelné.
11. Lze tedy uzavřít, že předběžné opatření, které bylo nařízeno napadeným rozhodnutím, již pozbylo právních účinků a zásah do práv stěžovatelky již netrvá. Kvůli nesplnění předpokladů řízení Ústavní soud nemůže ústavní stížnost věcně projednat.
12. Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost odmítla podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2023
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka