ECLI:CZ:US:2023:3.US.2011.23.1
sp. zn. III. ÚS 2011/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky CROCS, Inc., sídlem 13601 Via Varra, Broomfield, Colorado, USA, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2023, č. j. 8 As 115/2021-122, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a společnosti COQUI WORLD s. r. o., sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tím, že jím měl být porušen zákaz svévole (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na vlastnictví (čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny), právo podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny), právo k výsledkům tvůrčí činnosti (čl. 34 odst. 1 Listiny) a právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka je mezinárodně známá společnost, která prodává obuv "crocs" a vlastní několik ochranných známek, které při podnikání aktivně používá. Společnost COQUI WORLD. s. r. o. (dále jen "společnost COQUI") je taktéž obchodní společnost, která podniká v oblasti prodeje obuvi a vlastní (zapsanou) ochrannou známku. Stěžovatelka podala v roce 2014 u Úřadu průmyslového vlastnictví ("dále jen "ÚPV") návrh na prohlášení ochranné známky společnosti COQUI za neplatnou ze čtyř důvodů vymezených zákonem [§32 odst. 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. a), b), e) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách]. ÚPV nejprve stěžovatelčin návrh zamítl, načež se stěžovatelka bránila rozkladem u předsedy ÚPV, kterému předseda ÚPV částečně vyhověl - z důvodů uvedených v §7 odst. 1 písm. e) a k) zákona o ochranných známkách. Společnost COQUI se obrátila na Městský soud v Praze se správní žalobou proti rozhodnutí, kterou městský soud zamítl.
3. Společnost COQUI poté podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodnutím napadeným ústavní stížností zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí předsedy ÚPV, jemuž věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zastává názor, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srovnej nález ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů či jiných orgánů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.
7. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srovnej nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 290/03 (N 34/32 SbNU 321), a usnesení ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781); ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1829/08; ze dne 4. 1. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3256/10; nebo ze dne 18. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2615/20].
8. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že soud nižší instance je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti následně vydanému konečnému rozhodnutí o věci.
9. Podanou ústavní stížností stěžovatelka napadá rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí předsedy ÚPV, přičemž věc byla vrácena předsedovi ÚPV k dalšímu řízení. S ohledem na to, že věc byla vrácena správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do nového rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatelka uplatňovat všechna svá práva. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu proto nelze považovat za rozhodnutí, které by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavněprávního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srovnej nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 290/03 (N 34/32 SbNU 321), či ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 158/04 (N 72/37 SbNU 23, 31)].
10. Stěžovatelka netvrdí přesah vlastních zájmů ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ani jiný výjimečný důvod, který by odůvodnil v zásadě nepřípustný přezkum kasačního rozhodnutí Ústavním soudem.
11. S ohledem na vše výše uvedené Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2023
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka