ECLI:CZ:US:2023:3.US.2262.23.1
sp. zn. III. ÚS 2262/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti postupu Krajského soudu v Praze v řízení sp. zn. 13 To 161/2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal dne 22. 8. 2023 prostřednictvím advokáta ústavní stížnost, ve které namítá porušení svých práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 4. 2023 č. j. 2 T 155/2022 - 284 uznán vinným ze spáchání trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. O tomto odvolání stěžovatele rozhoduje Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 13 To 161/2023. Stěžovatel podal žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na 25. 7. 2023 v 9.30 hod., na základě které odvolací soud odročil veřejné zasedání na 25. 7. 2023 v 13 hod. Stěžovatel opětovně požádal o odročení tohoto veřejného zasedání z důvodu úrazu jeho obhájce, nejméně o tři týdny. Odvolací soud přesunul veřejné zasedání na 8. 8. 2023, s tím, že současně obhájce obžalovaného důrazně upozornil, že pokud se nebude moci zasedání osobně účastnit, je nezbytné, aby si zajistil substituci. Stěžovatel trval na tom, aby se veřejného zasedání účastnil osobně jeho obhájce, který jej obhajuje od počátku trestního řízení a jemuž důvěřuje. Odvolací soud poté odročil zasedání na 15. 8. 2023, neboť obhájce stěžovatele nedoložil, jaký konkrétní zdravotní důvod mu brání v účasti na veřejném zasedání. Stěžovatel opět požádal o odročení, na základě kterého soud přesunul jednání na 29. 8. 2023, přestože byl soud informován o tom, že má v daném termínu stěžovatelův obhájce dovolenou. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení účelná, neboť samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
3. Stěžovatel namítá, že on ani jeho obhájce v dané věci neobstruovali a nemožnost obhájce obžalovaného zúčastnit se předmětného veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, případně z důvodu kolize s dříve nařízeným hlavním líčením je důležitým objektivním důvodem k jeho odročení. Stěžovatel namítá, že pokud se nařízeného jednání nezúčastní jeho obhájce, bude jeho právo na právní pomoc a na obhajobu porušeno, v důsledku čehož mu může vzniknout závažná a zřejmě i neodčinitelná újma.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a jeho pravomoc spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. I pro posouzení nynější ústavní stížnosti je rozhodné, že předmětné trestní řízení nebylo doposud skončeno. Ústavní soud přitom zásadně není oprávněn zasahovat do teprve probíhajících řízení, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny procesní prostředky, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod. Vstoupil-li by Ústavní soud do posuzované věci již nyní, porušil by formální i materiální princip subsidiarity ovládající řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatele je proto nepřípustná pro její předčasnost.
7. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud ověřil, že krajský soud jednání nařízené na 29. 8. 2023 zrušil a přesunul na 19. 9. 2023. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že nynější rozhodnutí nezbavuje stěžovatele jeho práva podat v budoucnu případně novou ústavní stížnost proti rozhodnutí, jímž se trestní řízení končí, bude-li mít za to, že v trestním řízení nebyl jím tvrzený stav neústavnosti napraven.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 27. září 2023
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj