ECLI:CZ:US:2023:3.US.2317.23.1
sp. zn. III. ÚS 2317/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. G., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 14. června 2023, č. j. 59 Co 50/2023-216, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 25. července 2023, č. j. 59 Co 50/2023-229, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a 1) M. K. a 2) J. K. a nezletilých 3) N. G. a 4) N. S. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Z ústavní stížnosti, podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jejích příloh a vyžádaného spisového materiálu vyplývá, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 11. 2022, č. j. 0 Nc 11143/2020-169, tak, že navrhovatelé (první a druhý vedlejší účastník; dále jen "prarodiče") jsou oprávněni stýkat se s nezletilými vedlejšími účastníky každou třetí sobotu v měsíci od 9:00 hodin do 18:00 hodin. Místem převzetí bylo určeno místo bydliště nezletilých s tím, že tam je opět předají zpět stěžovateli (jejich otci); zároveň byla stěžovateli uložena povinnost nezletilé na styk připravit (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok); povinnost nahradit náklady řízení státu byla uložena rovným dílem jak stěžovateli, tak prarodičům (III. a IV. výrok).
2. Krajský soud vycházel ze zjištění, že prarodiče (z matčiny strany) se s nezletilými stýkali a byli s nimi v úzkém kontaktu až do května 2019, kdy matka tragicky zemřela. Poté došlo ke změně, stěžovatel začal nezletilým bránit v přespávání u prarodičů i v osobním kontaktu s nimi. Vztahy mezi stěžovatelem a prarodiči jsou velmi špatné, stěžovatel trvá na jejich styku s nezletilými pouze ve svém domě a za své přítomnosti, což prarodiče odmítají. V současnosti nezletilí odmítají u prarodičů přespávat, připouštějí však, že by se s nimi chtěli stýkat. Při pohovoru provedeném okresním soudem dne 6. 6. 2022 nezletilý (nyní ve věku 12 let) uvedl, že by k nim prarodiče mohli chodit například jednou týdně, nezletilá (nyní ve věku 10 let) uvedla, že by se chtěla s prarodiči setkávat jednou za měsíc. Při pohovoru provedeném opatrovníkem v průběhu odvolacího řízení dne 15. 5. 2023 oba nezletilí zopakovali, že k prarodičům jezdit nechtějí. Pokud by však prarodiče přijeli k nim a udělali si společně výlet, určitě by s nimi jeli.
3. Z uvedeného podle krajského soudu vyplývalo, že nezletilí mají k prarodičům stále citový vztah a chtějí s nimi, alespoň v omezené míře, trávit čas, a to i přes negativní ovlivňování stěžovatelem. Ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně vyplývalo, že se stěžovateli podařilo nezletilé zmanipulovat až k hysterickým projevům vůči prarodičům (k manipulaci stěžovatele krajský soud odkázal mimo jiné i na vyjádření samotných nezletilých, kteří z matčiny smrti nepodloženě viní právě prarodiče). Stěžovatel byl shledán dominantním, manipulativním člověkem, krátkou dobu po úmrtí matky nezletilé zcela izoloval. Nezletilí přejímají jeho slovník, jsou zcela pod jeho vlivem, je u nich patrná patologická vazba na něho. Prarodiče byli znalkyní shledáni bez jakýchkoliv patologických projevů, jsou schopni zvládnout výchovu a péči o nezletilé. Vzhledem k tomu, že nezletilí jsou přizpůsobiví, jsou schopni si na prarodiče při stěžovatelově spolupráci rychle znovu zvyknout. Krajský soud měl vzhledem k uvedenému za to, že úprava styku je v zájmu nezletilých, a odmítl proto úvahy okresního soudu, který návrh prarodičů zamítl s tím, že nezletilí jsou zcela pod vlivem stěžovatele, převzali jeho chování k prarodičům a odmítají je, přičemž vzájemný kontakt nelze násilně vynucovat. Právo dítěte stýkat se s příbuznými, zejména s prarodiči, je upraveno v §927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jsou to právě prarodiče, kteří se nejčastěji ujímají dítěte, nejsou-li o ně rodiče schopni pečovat. Navíc vzhledem k tomu, že nezletilí nejsou (z rozhodnutí stěžovatele) v kontaktu ani s babičkou ze strany stěžovatele, je jistě v jejich nejlepším zájmu, aby si zachovali vztah alespoň k prarodičům z matčiny strany. Krajský soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby se styk nezletilých s prarodiči uskutečňoval alespoň v omezené míře a na neutrální půdě, například na společných výletech, jak to připustili i sami nezletilí. Stanovený rozsah styku přitom podle krajského soudu nijak významně nezasahuje do rodičovských práv stěžovatele a nijak neoslabuje jeho postavení jakožto rodiče.
4. Napadeným usnesením krajský soud opravil záhlaví rozsudku, v němž bylo písařskou chybou uvedeno nesprávné datum narození stěžovatele.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozsudkem krajského soudu, ve spojení s opravným usnesením, došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práv nezletilých podle čl. 5, čl. 7 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
6. Krajský soud pochybil, založil-li své rozhodnutí na pohovoru s nezletilými ze dne 6. 6. 2022, aniž by se zabýval jeho délkou (75 minut) a nestandardním průběhem. Podle stěžovatele bylo zjišťování názoru nezletilých třemi dospělými osobami nepřiměřené jejich věku, je zřejmé, že pak již řekli cokoliv, jen aby tuto nepříjemnou záležitost měli za sebou. Jejich názor na styk s prarodiči byl soudem zjevně vynucen. Dále stěžovatel nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, z nichž krajský soud rovněž vycházel, a považuje je za neaktuální. Napadený rozsudek je podle stěžovatele v rozporu se závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. II. ÚS 3155/22. Z něho vyplývá, že k použití §927 občanského zákoníku bude docházet spíše výjimečně, v situacích, kdy vztah mezi dítětem a prarodičem je natolik intenzivní, aby jeho uskutečňování převážilo nad negativem tohoto rozhodnutí, tedy nad pocitem dítěte, že jedná v rozporu s vůlí svého rodiče. Upravil-li krajský soud styk nezletilých s prarodiči za situace, kdy jsou vztahy v rodině konfliktní a kdy k nim nezletilí již nemají žádnou silnou citovou vazbu, postupoval v rozporu s jejich nejlepším zájmem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení nejen svých ústavně zaručených práv, ale i práv nezletilých vedlejších účastníků. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů, resp. rodiče a prarodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem, neboť zásadně nelze připustit, aby nezletilý, o jehož postavení je veden spor, byl vtažen do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit příslušné procesní úkony.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech velmi rezervovaně. Tato zdrženlivost plyne i z toho, že ve věcech upravených v druhé části občanského zákoníku není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, respektive které by jinak popíralo právo účastníka řízení na řádný proces.
10. V posuzované věci bylo mezi účastníky sporné, zda mají prarodiče právo na styk s nezletilými za situace, kdy s tím stěžovatel jako jejich otec nesouhlasí a kdy jsou vztahy mezi ním a prarodiči nefunkční. Skutkově obdobnou věcí se Ústavní soud zabýval v nálezu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 395/22 (všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), jehož obecná východiska jsou použitelná i při přezkumu nyní napadených rozhodnutí.
11. Základním kritériem jak při stanovení rozsahu styku, tak i při zjišťování, zda vůbec je dáno právo na styk příbuzných s nezletilým dítětem podle §927 občanského zákoníku, je nejlepší zájem dítěte. Ten může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je logické, že při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu také jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou usilovat o soudní stanovení styku v konkrétním případě. Dále je třeba vzít v úvahu, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko za normálních okolností je třeba zohlednit (bod 24 odůvodnění nálezu sp. zn. II. ÚS 395/22).
12. Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte a právě právo rodiče (nikoli prarodiče či jiného příbuzného, pokud není takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě je ústavně chráněno (čl. 32 odst. 4 Listiny). Současně však Ústavní soud shledává (obecný) zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny. Je totiž v nejlepším zájmu dítěte mít ve svém blízkém okolí více příbuzných osob, se kterými má dítě citový vztah a které mu mohou být v životě oporou. To platí obzvlášť v situaci, kdy dítě ještě není samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými osobami nadále udržovat vztah, či nikoliv, a je proto podstatné mu zachovat tuto možnost do budoucna. Zájem na zachování vztahů s širší rodinou je o to větší v případě dětí, které nemají oba rodiče (viz tamtéž), jak je tomu právě i v případě nezletilých v posuzované věci.
13. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud postupoval v souladu se zde nastíněnými východisky, zjišťoval názor nezletilých, stejně jako jeho autenticitu, a svědomitě posuzoval, zda je i přes konfliktní vztahy otce s prarodiči v souladu s nejlepším zájmem nezletilých styk s prarodiči autoritativně upravit. Závěry, k nimž krajský soud dospěl, jsou z ústavněprávního hlediska udržitelné a Ústavní soud i přes stěžovatelovy výhrady neshledává dostatečný důvod k tomu, aby do stanovené úpravy jakkoliv zasahoval.
14. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na usnesení sp. zn. II. ÚS 3155/22, v němž Ústavní soud mimo jiné uvedl, že uvědomují-li si nezletilí, že je jejich styk s prarodiči předmětem sporu, může to pro ně představovat natolik zatěžující situaci, že trvání na úpravě styku soudní cestou (tj. proti vůli jejich rodičů) nemusí být v jejich nejlepším zájmu. Předně je třeba v obecnosti upozornit, že závaznost a argumentační významnost převážné většiny (odmítavých) usnesení Ústavního soudu je značně omezená, neboť závazné jsou ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy nikoliv usnesení, ale pouze nálezy.
15. Dále platí, že ačkoliv je pravdou, že vede-li styk dítěte s širším příbuzenstvem k rodinnému napětí, nemusí být vždy v nejlepším zájmu tohoto dítěte, jak vyplývá z odkazovaného usnesení [a též z důvodové zprávy Rady Evropy k Úmluvě o styku s dětmi (Explanatory Report to the Convention on Contact concerning Children, Strasbourg, 15. V. 2003, European Treaty Series - No. 192)], nelze tento předpoklad zobecňovat a absolutizovat. Vždy je totiž nezbytné zároveň přihlédnout i k dalším podstatným okolnostem věci (viz str. 12 důvodové zprávy). V posuzované věci jsou přitom podle Ústavního soudu dány právě takové okolnosti, které svědčí o tom, že styk prarodičů s nezletilými je v jejich nejlepším zájmu, a to i přes nefunkční vztahy stěžovatele s prarodiči.
16. Krajský soud správně vyhodnotil jako podstatnou skutečnost, že nezletilí mají pouze jednoho rodiče a prarodiče jsou jejich jedinou blízkou rodinou z matčiny strany; s babičkou ze strany stěžovatele se pro jeho odmítavý postoj nestýkají. K tomu lze podotknout, že vzhledem k tomu, že až do matčiny smrti byli nezletilí s prarodiči v úzkém kontaktu, bylo možno předpokládat, že nezemřela-li by, nezletilí by se s nimi vídali i nadále. Dalším zásadním podkladem pro rozhodnutí bylo zjištění o ovlivňování nezletilých stěžovatelem, vzbuzující pochybnosti o autenticitě jejich aktuálních postojů.
17. Ústavní soud dodává, že namísto toho, aby se stěžovatel pokusil vztahy s prarodiči v zájmu nezletilých urovnat, využívá vzájemné konflikty ve svých podáních jako hlavní argument pro podporu tvrzení, že kontakt s prarodiči představuje pro nezletilé újmu. Je to proto nikoliv krajský soud, nýbrž sám stěžovatel, kdo v tomto ohledu jedná v rozporu se zájmy nezletilých.
18. Ztotožnit se nelze ani s námitkou týkající se průběhu pohovoru s nezletilými, které provedl okresní soud dne 6. 6. 2022, resp. postupu krajského soudu, který měl převzít obsah vyjádření nezletilých, aniž by zohlednil nestandardní průběh pohovoru. Ústavní soud k tomu dodává, že ze samotné skutečnosti, že pohovoru byly kromě soudkyně okresního soudu přítomny i další osoby a že jeho délka dosáhla zhruba 75 minut, čímž stěžovatel argumentuje především, nelze automaticky dovozovat, že vyjádření nezletilých byla vynucená a že neodpovídají jejich skutečnému postoji či přání.
19. Nic takového nevyplývá ani ze spisu okresního soudu sp. zn. 0 P 183/2023, který si Ústavní soud za účelem posouzení věci vyžádal. Lze doplnit, že stěžovatel stejným způsobem argumentoval již na jednání okresního soudu dne 6. 6. 2022, v jehož průběhu vznesl námitku podjatosti rozhodující soudkyně (č. l. 147). Ta ve vyjádření k této námitce mimo jiné připustila, že je pravdou, že pohovor trval delší dobu, bylo to nicméně způsobeno tím, že nezletilí zpočátku odpovídali velmi stroze a bylo třeba jim dát dostatek prostoru k vyjádření; zároveň odmítla, že by bylo protokolováno pouze torzo toho, co se během pohovoru odehrálo (viz vyjádření soudkyně na č. l. 152 a usnesení krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci, na čl. 156 až 158). Ústavní soud hodnotí její zdůvodnění za logické a rozumné a doplňuje, že délka pohovoru vedeného za účelem zjištění názoru nezletilého je velmi individuální a odvíjí se nejen od věku, ale i od celkového psychického rozpoložení nezletilého. Není rovněž nic nestandardního na tom, je-li pohovoru s nezletilým kromě rozhodujícího soudce přítomen i zástupce orgánu sociálně-právní ochrany dětí a sociální pracovník soudu, jak tomu bylo v posuzované věci; jejich úkolem je totiž v prvé řadě vytvářet přívětivější prostředí pro děti v soudním řízení a napomáhat s uplatňováním jejich participačních práv.
20. Další pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud vycházel ze znaleckého posudku, jehož závěry měly být neaktuální. Na podporu tohoto tvrzení však neuvádí žádnou skutečnost či jediné konkrétní zjištění obsažené ve znaleckém posudku, které by mělo v průběhu řízení ztratit na aktuálnosti, a netvrdí nic, z čeho by bylo možno usuzovat na závěr, že se vztahy v rodině nebo osobnostní charakteristiky účastníků řízení, které především byly předmětem zkoumání znalkyně, změnily natolik, že by ze znaleckého posudku již nebylo možno vycházet. Stěžovatelova námitka je zcela obecná a nepodložená, a již z tohoto důvodu nemůže založit opodstatněnost, natožpak důvodnost ústavní stížnosti.
21. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozsudkem krajského soudu, ve spojení s opravným usnesením, došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu