ECLI:CZ:US:2023:3.US.2424.23.1
sp. zn. III. ÚS 2424/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje), soudce Radovana Suchánka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Iva Schneiderky, insolvenčního správce, sídlem Fráni Šrámka 128/7, Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou, advokátkou, sídlem Československé armády 383/5, Hradec Králové, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2023 č. j. 1 VSPH 601/2023-B-252 a ze dne 26. června 2023 č. j. 1 VSPH 602/2023-B-255 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. března 2023 č. j. KSPA 56 INS 22465/2017-B-225 a č. j. KSPA 56 INS 22465/2017-B-226, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jména podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatel je insolvenčním správcem dlužníka Přemysla Seidla (dále jen "dlužník").
3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 2. 3. 2023 č. j. KSPA 56 INS 22465/2014-B-225 uložil dlužníkovi pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč za hrubě urážlivá podání adresovaná stěžovateli.
4. Krajský soud dále usnesením rovněž z 2. 3. 2023 č. j. KSPA 56 INS 22465/2017-B-226 uložil stěžovateli pořádkovou pokutu podle §81 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 10 000 Kč s tím, že ji má zaplatit do 3 dnů na účet krajského soudu (výroky I a II). Dále uložil stěžovateli, aby opravil a doplnil zprávu o plnění oddlužení dlužníka (výrok III). Důvodem pro uložení pořádkové pokuty bylo, že stěžovatel nesplnil povinnost vyplývající z §36 odst. 2 insolvenčního zákona a nedostál standardům výkonu funkce insolvenčního správce tím, že ačkoliv byl krajským soudem opakovaně vyzván, nedoplnil a neopravil zprávu o oddlužení.
5. Stěžovatel se odvolal proti oběma usnesením krajského soudu. Odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu o udělení pořádkové pokuty dlužníkovi Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 15. 6. 2023 č. j. 1 VSPH 601/2023-B-252 odmítl podle §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako subjektivně nepřípustné, neboť uvedeným usnesením nebyla stěžovateli způsobena žádná újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením nebo změnou napadeného usnesení.
6. Usnesení krajského soudu o udělení pořádkové pokuty stěžovateli ve výši 10 000 Kč vrchní soud usnesením ze dne 26. 6. 2023 č. j. 1 VSPH 602/2023-B-255 potvrdil. Ve shodě s krajským soudem uvedl, že stěžovatel ani po opakované výzvě nepředložil řádnou zprávu pro oddlužení, nesplnil své povinnosti plynoucí z funkce insolvenčního správce, čímž zásadně ztížil další postup v insolvenčním řízení. Na uvedeném závěru nic nezměnilo, že stěžovatel dodatečně (po udělení pořádkové pokuty) splnil svoji povinnost a doručil soudu doplněnou zprávu o splnění oddlužení, resp. zprávu o plnění oddlužení za období od června 2022 do května 2023. Vrchní soud dále doplnil, že stěžovatel přistupoval v průběhu insolvenčního řízení k plnění svých povinností liknavě a na výzvy krajského soudu reagoval pozdě a často až po opakovaných urgencích.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Stěžovatel nejprve brojí proti rozhodnutím, která se týkají uložení pořádkové pokuty dlužníkovi. Zde se cítí dotčen na svém právu na zachování lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny. Poukazuje na to, že byl dlužníkem opakovaně hanlivě urážen a bylo mu dokonce vyhrožováno fyzickou likvidací, avšak krajský soud vytknul dlužníkovi pouze některé mírnější urážky a z jeho odůvodnění není patrno, jakým způsobem dospěl ke stanovení výše pokuty, které leží při spodní hranici. Rovněž namítá, že jeho odvolání nemělo být odmítnuto.
8. Ve vztahu k rozhodnutím, jimiž mu byla uložena pořádková pokuta, namítá jejich nepřezkoumatelnost, neúplnost a nepřehlednost. Bylo-li mu vytýkáno, že nedostatečně reagoval na pokyn krajského soudu, pak šlo ze strany krajského soudu o pokyn zcela obecný, bez jakéhokoliv odůvodnění a poučení, jak má opravu provést. Dále považuje za neobvyklé, aby obě jím učiněná a po sobě jdoucí podání [odvolání proti uložení pořádkové pokuty dlužníkovi (sp. zn. 1 VSPH 601/2023) a odvolání proti uložení pořádkové pokuty jemu osobně (sp. zn. 1 VSPH 602/2023)] byla přidělena jednomu senátu vrchního soudu. V tom spatřuje porušení práva na zákonného soudce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Týká-li se ústavní stížnost rozhodnutí, jimiž byla stěžovateli udělena pořádková pokuta, Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel v této části rovněž vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, a proto je ústavní stížnost přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. V části směřující proti rozhodnutím, jimiž byla udělena pořádková pokuta dlužníkovi, je však ústavní stížnost nepřípustná, resp. byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Nesouhlasil-li totiž stěžovatel s rozhodnutím vrchního soudu, jímž bylo jeho odvolání odmítnuto z důvodu, že bylo podáno neoprávněnou osobou, mohl využít možnosti podat žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. V souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) patří žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. mezi prostředky, které stěžovatel musí vyčerpat před podáním ústavní stížnosti. Proto v této části byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vůči usnesením krajského soudu o uložení pořádkové pokuty je stěžovatel osobou zjevně neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jak správně připomenul vrchní soud, tím, že byla uložena pokuta dlužníkovi, nemohla stěžovateli vzniknout žádná újma. Vůči usnesení vrchního soudu ze dne 15. 6. 2023 č. j. 1 VSPH 601/2023-B-252 je ústavní stížnost nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
12. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval toliko usneseními, jimiž byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč. Jak již bylo naznačeno výše, Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy, a tedy, aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti. Z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že stěžovatelova argumentace směřující proti uložení pořádkové pokuty postrádá ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel svojí argumentací pohybující se výhradně na úrovni podústavního práva staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ovšem nepřísluší.
13. Podstatnou je rovněž skutečnost, že s přihlédnutím k výši uložené pořádkové pokuty (10 000 Kč) šlo o tzv. bagatelní záležitost. U bagatelních věcí přitom Ústavní soud postupuje s mimořádnou zdrženlivostí a zdůrazňuje, že opodstatněnost ústavní stížnosti zde přichází v úvahu jen v případě extrémního vybočení ze standardů rozhodných pro postup v řízení a pro řešení věci, k němuž však v nyní projednávané věci nedošlo (srov. usnesení ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 129/19).
14. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud totiž přihlíží též k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do právní sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svoji povahou bagatelní. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy šlo o bagatelní částky, by totiž bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Tento výklad přitom nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv.
15. K námitce porušení práva na zákonného soudce stěžovatel pouze uvádí, že mu připadá neobvyklé, aby dvě po sobě jdoucí podání byla přidělena do jednoho senátu. Svoje tvrzení ovšem nikterak nerozvádí a ani nenamítá, že by měl být takový postup v rozporu s rozvrhem práce vrchního soudu, a proto se Ústavní soud této výtce blíže nevěnoval.
16. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy v předmětné věci postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními insolvenčního zákona. Jejich postup byl v jejich rozhodnutích řádně odůvodněn. Dostatečně rozvedly, v čem shledaly porušení povinností plynoucích z postavení insolvenčního správce, přičemž opakovanými výzvami daly stěžovateli dostatečný prostor, aby se uložení pořádkové pokuty vyhnul. Argumentaci obecných soudů považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou a jejich úvahy se nejeví být nikterak nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, jejich rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti.
17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu