ECLI:CZ:US:2023:3.US.2552.23.1
sp. zn. III. ÚS 2552/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 1705/2023-245 ze dne 30. 6. 2023 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 84/2022-166 ze dne 12. 10. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 2. 10. 2023 označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo "účelově a zákeřně" porušeno její právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka současně odmítla všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou dány důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je nezbytné zkoumat, zda konkrétní návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v soudem určené lhůtě. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala ústavní stížnost trpící řadou formálních a obsahových nedostatků, mj. stěžovatelka není v řízení před zdejším soudem v rozporu se zákonem o Ústavním soudu zastoupena advokátem.
3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatelka na Ústavní soud obrátila již mnohokrát. Ústavní stížnosti podané ze strany stěžovatelky trpí stejnými vadami. Svůj postup volí opakovaně, třebaže byla Ústavním soudem mnohokrát patřičným způsobem poučena, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti) i jaké jsou následky v případě neodstranění vytčených vad. K odstranění nedostatků ústavní stížnosti byla opakovaně řádně vyzvána.
4. Stěžovatelka však i v posuzovaném případě zvolila postup, který nerespektuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil nezbytná opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Jak však již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatelky, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
6. Vznáší-li stěžovatelka námitku podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu kdo rozhodnout, neboť o návrhu podaném u Ústavního soudu nemůže rozhodovat nikdo jiný, než právě jen jeho soudci. Vznesená námitka je navíc obecná a neobsahuje vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci z rozhodovacího procesu vyloučeni.
7. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku stále stejného poučení o povinném zastoupení advokátem neefektivním a formalistickým, odmítla soudkyně zpravodajka návrh za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka