ECLI:CZ:US:2023:3.US.2586.23.1
sp. zn. III. ÚS 2586/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Bc. Jarmily Ticháčkové Mateřankové, advokátky, sídlem Dolní náměstí 13/13, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. července 2023 č. j. 47 To 245/2023-52 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 13. června 2023 č. j. 19 Nt 223/2022-39, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 9, čl. 11, čl. 26, čl. 28, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že v trestní věci proti T. K. (dále jen "léčený") v řízení o prodloužení jeho ochranného léčení byla jmenovanému ustanovena z důvodu §36 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") jako obhájkyně stěžovatelka, která po skončení obhajoby uplatnila nárok na odměnu a náhradu hodových výdajů ve výši 17 000 Kč.
3. Napadeným usnesením Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") jí byla podle §151 odst. 2 a 3 tr. řádu ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/96 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") přiznána odměna a náhrada hotových výdajů podle §7, §10 odst. 3 písm. d), §11 odst. 2 písm. e), §13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby a čtyři režijní paušály v celkové výši 7 400 Kč (výrok I.) a ohledně částky 9 600 Kč byl návrh stěžovatelky zamítnut. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že oproti předloženému návrhu okresní soud stanovil odměnu za 1 úkon právní služby podle §7, §10 odst. 3 písm. d) a §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu ve výši 1 550 Kč, neboť jde o úkony realizované ve vykonávacím řízení v §315 až §361 tr. řádu. Stěžovatelce dále nepřiznal nárokovanou odměnu a režijní paušál za nahlédnutí do spisu dne 1. 6. 2023, neboť jí přiznal odměnu za tento úkon ze dne 16. 12. 2022. Další nahlédnutí do spisu v rozsahu 15 minut již nepovažoval za úkon právní služby, za který by stěžovatelce náležela odměna dle advokátního tarifu.
4. Stížnost stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že šlo o úkony realizované v rámci vykonávacího řízení podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, kdy náleží obhájci mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby. Ztotožnil se též se závěrem okresního soudu, že další nahlížení do spisu dne 1. 6. 2023 nelze považovat za úkon, za který by náležela odměna dle advokátního tarifu.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka nesouhlasí s krácením odměny v předmětném vykonávacím řízení na poloviční výši oproti práci vykonané v klasickém nalézacím řízení, neboť mezi prací v nalézací části trestního řízení a v řízení o ochranném léčení nespatřuje zásadní rozdíl. Poukazuje na to, že v předmětném řízení bylo rozhodováno o návrhu psychiatrické nemocnice na změnu z ústavní na ambulantní formu léčení, bylo tedy rozhodováno o dalším omezení osobní svobody léčeného. Význam řízení proto nelze hodnotit jako méně závažný a stejně tak i právní pomoc advokáta, kdy se náročnost jednotlivých úkonů právní pomoci v nalézacím a ochranném řízení podle názoru stěžovatelky neliší. Nadto má za to, že §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu dopadá převážně na vykonávací civilní řízení.
6. Stěžovatelka dále brojí proti nepřiznání odměny za druhé nahlédnutí do spisu, které nepovažuje za zjevně neúčelné, neboť bylo požadováno po několika měsících. Odkazuje přitom na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2289/21.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka jako advokátka nemusí být právně zastoupena, jak vyžadují §29 až §31 zákona o Ústavním soudu (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Předmětem řízení před Ústavním soudem je požadavek stěžovatelky na přezkoumání výše soudy určené odměny a náhrady hotových výdajů za zastupování léčeného v trestním vykonávacím řízení.
10. Daná věc se týká výkladu podústavního práva, který Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Současně jde o otázku náhrady nákladů řízení, při jejímž posuzování Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě, neboť tato problematika je způsobilá dosáhnout ústavněprávní roviny teprve v případě zásadního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele či extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení [srov. nález ze dne 10. 6. 2014 sp. zn. III. ÚS 1862/13 (N 118/73 SbNU 821) či usnesení ze dne 3. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 4462/12, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz].
11. V posuzované věci navíc přistupuje další faktor; kromě toho, že ústavní stížnost směřuje proti výroku o nákladech řízení, resp. proti přiznané výši odměny advokáta, jde o náklady řízení v bagatelní výši. Ústavní soud obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní, neboť tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod (viz nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 157/16; N 150/82 SbNU 379). Současně ovšem platí, že bagatelnost sporu nelze hodnotit pouze podle výše sporné částky. Vedle kvantitativního hlediska se totiž při posuzování bagatelnosti uplatňuje i hledisko kvalitativní. Podle závěrů nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89) se v rámci tohoto posuzování hodnotí kromě intenzity porušení základních práv i to, nakolik má řešená ústavněprávní otázka relevanci pro další rozhodovací činnost soudů. Veden těmito úvahami, Ústavní soud bez ohledu na skutečnost, že jde o bagatelní částku, přistoupil k posouzení, zda způsobem, jakým soudy stanovily stěžovatelce odměnu za provedené úkony právní služby, nebylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv.
12. Z napadených rozhodnutí, posuzovaných jako celek, vyplývá, že stěžovatelce byla přiznána odměna za 4 úkony právní služby spočívající v převzetí věci a přípravě obhajoby, prostudování spisu a účasti u dvou veřejných zasedání, přičemž namísto stěžovatelkou účtovaných 3 100 Kč za jeden úkon právní služby byla přiznána pouze částka 1 550 Kč, neboť uvedené úkony právní služby byly provedeny ve vykonávacím řízení, kdy se sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon snižuje na polovinu. Soudy tak postupovaly striktně podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, podle něhož platí, že jde-li o výkon rozhodnutí, náleží za úkony právní pomoci v něm vyjmenované mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny. Nemůže být přitom sporu o tom, že předmětné řízení o změně formy ochranného léčení je řízením vykonávacím podle hlavy dvacáté první tr. řádu (viz §315 až 361 tr. řádu). Soudy proto nepochybily, přiznaly-li stěžovatelce za jí provedené úkony (vyjma dalšího nahlížení do spisu) odměnu ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, která jinak činí při tarifní hodnotě 50 000 Kč [§10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu] za jeden úkon 3 100 Kč. Z žádného ustanovení advokátního tarifu přitom nevyplývá, že by se aplikovaný §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu nevztahoval na úkony právní služby učiněné obhájcem v trestním řízení, jak tvrdí stěžovatelka (viz bod 9 usnesení sp. zn. III. ÚS 1806/23).
13. Domnívá-li se stěžovatelka, že jí měla být přiznána také nárokovaná odměna za nahlédnutí do spisu dne 1. 6. 2023, soudy obou stupňů vysvětlily, proč s ohledem na konkrétní okolnosti případu nepovažovaly další nahlédnutí do spisu v rozsahu 15 minut za úkon právní služby, za který by náležela odměna podle advokátního tarifu (viz bod 3 usnesení okresního soudu, bod 5 usnesení krajského soudu). Jejich řádně odůvodněné závěry nelze považovat za extrémně vybočující z pravidel upravujících dané trestní řízení a jsou akceptovatelné, byť stěžovatelka vyslovuje názor opačný. Stěžovatelčin odkaz na nález sp. zn. III. ÚS2289/21 je proto nepřípadný, nadto v něm byla řešena otázka odměny obhájci za nahlížení do trestního spisu v průběhu vyšetřování, nikoliv ve vykonávacím řízení. K odměně advokáta za nahlížení do spisu ve vykonávacím řízení se vyjádřil Ústavní soud v již zmíněném usnesení sp. zn. III. ÚS 1806/23, na jehož závěry lze odkázat, aniž by je bylo nutné opakovat).
14. K námitce o bagatelizování závažnosti řízení o ochranném léčení, které se projevuje ve snížení honorace tohoto vykonávacího řízení oproti nalézacímu řízení, Ústavní soud uvádí, že nehodlá polemizovat o tom, jaké konkrétní částky jsou nebo nejsou adekvátní za ten či onen úkon právní služby. To platí tím spíše, že výši odměny za jeden úkon právní služby nelze posuzovat izolovaně, tj. bez přihlédnutí k odměně za jiné úkony, resp. k celkové odměně advokáta.
15. Ústavní soud nezjistil, že by ve výkladu příslušných ustanovení trestního řádu a advokátního tarifu, jak jej provedly soudy, byl obsažen prvek svévole či že by soudy obou stupňů extrémně vykročily z pravidel upravujících danou problematiku. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s jejich závěry, kdy se domáhá jejich přehodnocení způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího názoru. Přijatým a přezkoumatelným způsobem odůvodněným závěrům soudů však nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu