ECLI:CZ:US:2023:3.US.2619.22.1
sp. zn. III. ÚS 2619/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ECS Eurofinance, s.r.o. se sídlem Mimoňská 3223, Česká Lípa, zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022 č. j. 23 Cdo 2854/2021-187 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 11. 5. 2021 č. j. 29 Co 155/2020-134, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, žalobkyně se domáhala náhrady škody spočívající v krácení dotace Ministerstva práce a sociálních věcí o 25 %, kdy stěžovatelka měla s žalobkyní uzavřenu smlouvu o spolupráci při administraci finanční podpory (dále jen "smlouva o spolupráci"). Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 14. 11. 2019 č. j. 51 C 104/2018-74 zamítl žalobu o zaplacení částky 249 284 Kč s příslušenstvím a částky 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu mezi účastníky a státem (výrok II. a III.). Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným rozsudkem rozsudek nalézacího soudu ve výroku I. změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni částku 249 284 Kč s příslušenstvím a částku 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) a ve vztahu mezi účastníky a státem (výrok III). Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením odmítl.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá nevymezení a neodůvodnění konkrétní porušené povinnosti stěžovatelky jako administrátora dotace v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který naprosto pominul i jednání a okolnosti, které opravdu ke krácení dotace vedly. Dále namítá, že Nejvyšší soud neměl dovolání odmítnout, neboť odvolací soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí a také se nevypořádal s jednotlivými námitkami uplatňovanými stěžovatelkou v odvolacím řízení.
4. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele.
5. K takovému porušení práv stěžovatelky však v posuzovaném případě nedošlo. Očekává-li stěžovatelka, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683) nebo ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)].
6. Obecné soudy ověřily, že žalobkyně neměla dostatek zkušeností s dotacemi a proto se stěžovatelkou sjednala smlouvu o spolupráci, přičemž spoléhala v rámci celého řízení na odbornou radu stěžovatelky. Vzhledem k vyhlášeným podmínkám výběrového řízení, které stanovily lhůtu pro podání nabídky uchazečů do 14. 10. 2013 do 14:00 hod v sídle žalobkyně, stěžovatelka nevyhodnotila správně pozdní doručení nabídky uchazeče. Stěžovatelka, jako odborník na administraci výběrového řízení, měla vyhodnotit pozdní doručení nabídky uchazeče v souladu s jednoznačně stanovenými podmínkami vymezenými v zadávací dokumentaci zakázky, které pro žalobkyni zpracovala. Tím porušila sjednanou smluvní povinnost postupovat s nejvyšší možnou odbornou péčí.
7. Ústavní soud konstatuje, že je nepochybné, že k uzavření smlouvy o spolupráci došlo za účelem využití služeb profesionála v oboru s odbornými znalostmi, právě proto, aby žalobkyně vzhledem k absenci svých odborných znalostí a zkušeností předešla pochybení v administraci veřejných zakázek, a vyhnula se tak správnímu postihu. Jestliže stěžovatelka, jako odbornice, pochybila ve svých smluvně stanovených povinnostech, následkem čehož vznikla žalobkyni škoda v podobě krácení dotace, nese nepochybně soukromoprávní odpovědnost, ke které se sama ve smlouvě o spolupráci zavázala.
8. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky, neboť obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti a rozsudky řádně odůvodnily. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro případný kasační zásah.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 21. března 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu