ECLI:CZ:US:2023:3.US.276.23.1
sp. zn. III. ÚS 276/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele K. N., t. č. Vazební věznice Praha 4 - Pankrác, zastoupeného Mgr. Ing. arch. Markem Dolejšem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 2. ledna 2023 č. j. 1 KZV 174/2022-511, usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru Praha ze dne 25. října 2022 č. j. NPC-347-426/TČ-2021-2200PR, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2022 sp. zn. 61 To 690/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. října 2022 sp. zn. 20 Nt 1056/2022, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 9 a Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru Praha, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru Praha (dále jen "policejní orgán") bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Trestnou činnost stěžovatele spatřuje usnesení policejního orgánu v tom, že nejméně od června 2019 do doby zahájení trestního stíhání měl společně se svým bratrem, ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, působit jako dodavatel návykových látek (kokainu a MDMA), které měl na území České republiky ve značném rozsahu dovážet nebo jinak opatřovat, a z látky MDMA v její práškové podobě měl následně vyrábět a distribuovat toxikomansky užívané tablety nazývané "Extáze".
3. Stížnost stěžovatele byla dalším napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") jako nedůvodná zamítnuta.
4. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád").
5. Stížnost stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") dalším napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel s odkazem na porušení zásady ochrany veřejného pořádku namítá, že pro jeho trestní stíhání nebyly splněny zákonné podmínky, takže i jeho vzetí do vazby bylo nezákonné a protiústavní. Všechna napadená rozhodnutí jsou totiž vystavěna na předpokladu, že stěžovatele v rozhodující míře usvědčují záznamy komunikace Sky ECC. Komunikace z platformy SkyECC byla dle obsahu vyšetřovacího spisu získána operativním způsobem od Europolu, přičemž předaný analytický materiál neobsahuje žádnou informaci o způsobu zajištění této komunikace. Následně vydalo městské státní zastupitelství evropský vyšetřovací příkaz, kterým od příslušného justičního orgánu ve Francouzské republice žádalo písemný souhlas k tomu, aby policejní orgán mohl použít jako důkaz informace získané v rámci mezinárodní policejní spolupráce od Europolu. Současně žádalo o sdělení, jakým právním nástrojem, za jaké časové období a v jaké trestní věci byla data získána. Následně Pařížský soudní dvůr souhlas s využitím informací udělil. Stěžovatel s odkazem na §42 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, má za to, že z odůvodnění napadených usnesení ani ze spisového materiálu není zřejmé, jakým způsobem byla originálně opatřena cizozemskými justičními orgány komunikace prostřednictvím platformy SkyECC. Městské státní zastupitelství pouze konstruuje presumpci zákonnosti a ústavnosti postupu cizozemských orgánů, což je v rozporu se zásadou ochrany veřejného pořádku. Z webových stránek Českého rozhlasu stěžovatel vyvozuje, že zřejmě šlo o plošný, hromadný a časově neohraničený odposlech a záznam telekomunikačního provozu bez jakékoliv individualizace, přičemž není zřejmé, který orgán a na základě jakého rozhodnutí tento odposlech prováděl, což je v rozporu s §88 tr. řádu i s judikaturou Ústavního soudu. Ve věci získaná komunikace tak nemůže jako procesně použitelný důkaz a podklad pro zahájení trestního stíhání stěžovatele a jeho vzetí do vazby obstát.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
9. Vzhledem k argumentaci stěžovatele v ústavní stížnosti je vhodné připomenout, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05 (N 225/39 SbNU 379)].
10. V posuzovaném případě soudy obou stupňů vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech. Co do důvodů vazby předstižné a útěkové stěžovatel ostatně ani žádné konkrétní námitky nevznáší. Jeho ústavní stížnost je odůvodněna výhradně námitkami směřujícími proti důvodnosti jeho trestního stíhání.
11. Základní podmínkou zbavení osobní svobody vazbou je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 nebo ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
12. Pro posouzení dané věci je relevantní, že policejní orgán, městské státní zastupitelství i soudy shledaly trestní stíhání stěžovatele pro závažnou trestnou činnost důvodným, když k tomuto závěru dospěly na základě dosud provedeného dokazování. V napadených usneseních je odkazováno na řadu důkazů, které vedou k závěru, že ve věci existuje důvodné podezření, že se i stěžovatel popsané trestné činnosti dopustil. Mimo jiné je usvědčován též výsledkem domovní prohlídky, kdy v prostorách jeho provozovny byla zajištěna lisovací zařízení na výrobu tablet, z nichž stěry z jejich pracovní části pozitivně reagovaly na orientační testy na přítomnost MDMA. Správnost postupu policejního orgánu pak byla potvrzena daty z aplikace SkyECC cestou Europolu. Lze tak učinit závěr, že trestná činnost stěžovatele vyplývá především z řady důkazů řádně opatřených a zhodnocených policejním orgánem, přičemž vyžádanou komunikací, jejíž zákonnost a ústavnost stěžovatel zpochybňuje, je jejich správnost pouze potvrzována. Nejde tedy o jediný a rozhodující důkaz opatřený ve věci, jak tvrdí stěžovatel. Námitky obsažené v ústavní stížnosti tak nemohou ústavní konformitu napadených rozhodnutí zpochybnit. Pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu ve vazebním řízení, shledáno nebylo.
13. Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na závěry svého usnesení ze dne 3. 3. 2023 sp. zn. III. ÚS 277/23, v němž na základě ústavní stížnosti spoluobviněného M. N. řešil skutkově i právně obdobnou problematiku, přičemž neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ústavně garantovaných práv a svobod.
14. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu