ECLI:CZ:US:2023:3.US.314.23.1
sp. zn. III. ÚS 314/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Š. Š., t. č. Věznice Světlá nad Sázavou, zastoupené Mgr. Lucií Novou Knoll, advokátkou se sídlem Údolní 65, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 31. října 2022, č. j. 70 Co 215/2022-153, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníka řízení, a 1) P. P. a 2) nezl. J. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, Okresní soud v Přerově (dále jen "okresní soud") rozhodl ve věci o úpravě výživného pro nezletilého vedlejšího účastníka, rozsudkem č. j. 0 Nc 330/2008-132 ze dne 27. dubna 2022 tak, že vyhověl návrhu stěžovatelky a snížil částku, kterou je stěžovatelka povinna hradit k rukám prvního vedlejšího účastníka (otce nezletilého) na 2 000 Kč měsíčně (výrok I.). Ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku okresního soudu podal vedlejší účastník (otec nezletilého) odvolání.
3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že výživné stanovené stěžovatelce pro nezletilého se zvyšuje na částku 5 300 Kč měsíčně, stanovil dlužné výživné v částce 4 200 Kč (výrok I.). Ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně uvedla, že má za to, že rozhodnutím krajského soudu byla zkrácena na svých základních právech, zvláště na právu na spravedlivý proces. Dodala, že ústavní stížnost blíže odůvodní ve lhůtě 14 dnů ode dne podání této ústavní stížnosti, což se nestalo.
III.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomoci nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19 či usnesení ze dne 8. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 2226/22).
8. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by postup krajského soudu vybočoval z mezí ústavnosti či byl rozporný s právem stěžovatelky na spravedlivý proces. Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že neslouží jako další přezkumná instance, nýbrž jako ochránce ústavnosti, která však v projednávané věci dotčena nebyla. Krajský soud v odvolacím řízení přihlédl k argumentaci stěžovatelky, doplnil dokazování a popsal, z jakého důvodu dospěl k odlišnému závěru než soud okresní (viz bod 9 napadeného rozsudku). Své rozhodnutí o podstatné změně poměrů (nástup nezletilého na druhý stupeň základní školy, přinášející zvýšené náklady) řádným způsobem odůvodnil, svou argumentaci podpořil také relevantní judikaturou k dané otázce, a při rozhodování přihlížel k nejlepšímu zájmu nezletilého. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance neshledal.
9. Vzhledem k závěru o nedotčení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezbylo Ústavnímu soudu než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu