ECLI:CZ:US:2023:3.US.3457.22.1
sp. zn. III. ÚS 3457/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Matěje Gregora a 2/ Veroniky Mikeskové, obou zastoupených Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem Pštrossova 1925/6, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 A 7/2022-17 ze dne 11. 10. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "KSO"), neboť mají za to, že jím byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 21 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel 1/ dále namítá, že bylo porušeno jeho právo na rovný přístup k veřejným a voleným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojeného usnesení KSO, stěžovatelé se u něj neúspěšně domáhali neplatnosti volby kandidátky vedlejší účastnice Bc. Margarety Michopulu do Zastupitelstva městského obvodu Vítkovice ve volbách konaných ve dnech 23.-24. 9. 2022. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadené rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
3. Ústavní soud je podle čl. 83 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústava"), soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. V tomto smyslu musí být formulována již ústavní stížnost, přičemž námitky, které jsou svou podstatou pouhým pokračováním předchozí polemiky s rozhodnutími obecných soudů z pohledu podústavního práva, nemohou být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.
4. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že není v postavení další přezkumné instance ve volebním soudnictví, a to s ohledem na to, že řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti není pokračováním předchozích právních řízení, ani další instancí volebního soudnictví (viz k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. II. ÚS 37/07 či nověji usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3526/22; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), nýbrž prostředkem k ochraně ústavně zaručených práv a svobod jejich nositele. Ústavní soud tak nepřezkoumává volební výsledek jako volební soud podle pravidel soudního řádu správního a příslušných volebních zákonů, ale pouze zkoumá, zda rozhodnutím krajského soudu, nebo v řízení před ním, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod oprávněných stěžovatelů. Řízení o ústavní stížnosti není procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a §85 a násl. zákona o Ústavním soudu], který je určen pro přezkum výsledku voleb do komor Parlamentu (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 41/21).
5. Rovněž platí, že volební soudnictví je specifickým soudním řízením, pro které je žádoucí, aby volební soudy zachovávaly zdrženlivost při revizi výsledků voleb [podrobně k tomu srov. nález ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.)]. Rozhodnutí soudu ve věcech volební materie nelze chápat jako eventuální potvrzení či odmítnutí politického výsledku voleb, nýbrž toliko ve volebně technické rovině jako dodržení pravidel pro volební řízení od vyhlášení voleb po zjištění výsledku hlasování a řádného rozdělení mandátů v souladu s ústavními principy a zákonnými pravidly [srov. nález ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10 (N 56/60 SbNU 693)]. I v tomto ohledu je nutné přistupovat k posouzení ústavnosti postupu volebních soudů Ústavním soudem, neboť v řízení o ústavní stížnosti jde o dodržení ústavních kautel práva na soudní ochranu podle hlavy páté Listiny, nikoli o vlastní přezkum toho, jak správní soud posoudil námitky účastníků řízení proti porušení objektivního volebního práva.
6. Ústavní soud připomíná, že opakovaně při rozhodování ve volebních věcech vychází z toho, že "pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Řízení je tedy založeno na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy), jak již v jiné souvislosti Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 5/02 ze dne 2. 10. 2002 (N 117/28 SbNU 25; 476/2002 Sb.). Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním soudnictví). Z toho je třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Podstatné však je, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu." [srov. nález ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.) a obdobně též nález ze dne 18. 1. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 57/10 (N 2/60 SbNU 11)].
7. V posuzované věci je argumentace obsažená v ústavní stížnosti založena na dvou hlavních pilířích: 1. oficiálně zapsaný výsledek neodpovídá průběhu sčítání hlasů, což mělo podle stěžovatelů ovlivnit celkové výsledky voleb včetně rozdělení mandátů; 2. volební dokumentace byla KSO předána v jediné papírové bedně, na níž byly porušeny všechny pečetě, a nelze tedy vyloučit, že bylo s dokumentací manipulováno.
8. Co se týče prvního bodu, stěžovatelé uvádějí, že stěžovatelka 2/, která byla členkou okrskové volební komise v okrsku č. 23002, zaznamenala rozpor mezi faktickým průběhem sčítání hlasů (velikost hromádek hlasů pro jednotlivé volební strany) a zápisem, který byl následně pořízen. Práce volební komise však měla být ovlivněna nemístným spěchem, což mělo vést k zapsání výsledků neodpovídajícímu sčítání hlasů. Stěžovatelka 2/ si v celkovém vypětí a ve spěchu při podpisu zápisu o výsledcích voleb v daném okrsku problematických údajů nevšimla a zápis podepsala. K odhalení problematických údajů dospěla stěžovatelka 2/ až následně při kontrole výsledků všech druhů voleb ve svém okrsku (v daném termínu probíhaly také volby do Zastupitelstva statutárního města Ostravy a 1. kolo voleb do Senátu).
9. KSO na základě tvrzení stěžovatelů obsažených v jejich návrhu přistoupil k věcnému přezkumu výsledků voleb a vyžádal si kompletní volební dokumentaci z volebního okrsku č. 23002. KSO přepočítal volební lístky a přezkoumal i lístky označené jako neplatné. Dospěl při tom k závěru, že při sčítání hlasů skutečně došlo k pochybením při vyhodnocení dvou hlasovacích lístků, na jejichž základě by bylo možné celkové výsledky voleb upravit tak, že by volební strana VÍTKOVIČTÍ získala nikoli 5124, nýbrž 5152 hlasů. I při zohlednění této korekce by však rozdělení mandátů mezi volební strany zůstalo stejné, neboť relevantní podíl volební strany VÍTKOVIČTÍ (zvýšený z 1024,8 na 1030,4) by nepřesáhl poslední podíl, na jehož základě byl přidělen mandát, a to podíl volební strany ANO 2011 v hodnotě 1065. KSO tedy dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb ve smyslu §60 odst. 4 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů, a návrh jako nedůvodný zamítl.
10. Stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvádějí žádné konkrétní argumenty, proč by závěry KSO učiněné při přezkumu volební dokumentace nebyly správné a proč by měly mít za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Omezují se pouze na obecné tvrzení o možné manipulaci s volební dokumentací. Ani Ústavní soud v postupu KSO nespatřuje žádné pochybení, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. S odkazem na výše uvedenou rekapitulaci kritérií přezkumu ve volebních věcech Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nedošlo v rámci volebního procesu k takovým pochybením, která by měla vliv na rozdělení mandátů mezi volební strany, nemohlo tedy dojít k porušení práv stěžovatelů zaručených v čl. 21 Listiny.
11. Co se týče druhého okruhu námitek stěžovatelů, tedy možné manipulace s volební dokumentací, KSO v napadeném usnesení, odst. 23, uvádí, že volební dokumentace byla soudu předána ve stavu, kdy na jediné papírové bedně obsahující kompletní volební dokumentaci byly porušeny všechny pečetě a stav předložené volební dokumentace vyvolával pochyby o tom, zda s volební dokumentací nebylo po jejím zapečetění manipulováno.
12. Podle stěžovatelů tím došlo k porušení §43 odst. 5 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů, a Pokynů pro okrskové volební komise pro volby do zastupitelstev obcí 2022, č. j.: CSU-007506/2022-03. S cílem odstranit pochybnosti ve vztahu k možné manipulaci s volební dokumentací měl podle stěžovatelů KSO nařídit jednání a provést k této otázce dokazování, přestože sami stěžovatelé žádné důkazy k této otázce nenavrhovali. Tuto skutečnost stěžovatele zdůvodňují tak, že v době podání návrhu nemohli vědět, že pečetě na krabici s volební dokumentací byly porušené. Stěžovatelé v závěru své ústavní stížnosti vyjadřují pochybnost nad tím, zda několik měsíců po konání hlasování je možné manipulaci s volební dokumentací prokázat či vyvrátit, a navrhují tedy též vyslovení neplatnosti hlasování, která by nezákonnost s jistotou zhojila.
13. KSO však při podrobnějším zkoumání obsahu bedny s kompletní volební dokumentací zjistil, že "tato obsahuje jednotlivé obálky, v nichž byly po roztřídění vloženy veškeré jednotlivé části volební dokumentace, kdy označení odpovídalo obsahu a každá jednotlivá obálka byla samostatně řádně zapečetěna, aby nemohla být bez porušení uzavřena, přičemž pečetě jednotlivých obálek byly neporušeny" (usnesení 24 A 7/2022, odst. 24). Vzhledem k tomu, že veškerý obsah volební dokumentace byl vložen v těchto zapečetěných obálkách, které byly neporušené, KSO dospěl k závěru, že s volební dokumentací nebylo manipulováno, i když vnější pečetě na bedně byly porušené. Při manipulaci s volební dokumentací by totiž muselo dojít k narušení pečetí jednotlivých obálek, takovou skutečnost však KSO při zkoumání obsahu bedny s volební dokumentací nezaznamenal.
14. V prvé řadě se Ústavní soud ztotožňuje se závěrem KSO, že samotná skutečnost, že byly porušeny vnější pečeti na bedně s volební dokumentací, nesvědčí o tom, že došlo k manipulaci s volební dokumentací. Pokud byly pečetě na jednotlivých obálkách v bedně s volební dokumentací neporušené, mohlo by k manipulaci dojít jedině před jejich zapečetěním, tedy v rámci činnosti okrskové volební komise. Stěžovatelka b), která se jako členka okrskové volební komise sama přímo její činnosti účastnila, však netvrdí, že by při činnosti komise k manipulaci s volební dokumentací došlo, ani k prokázání manipulace neuvádí žádné důkazy, a nadto podepsala zápis o výsledcích voleb ve volebním okrsku č. 23002.
15. Ústavní soud k tomu dále uvádí, že stěžovatelé vyšli v ústavní stížnosti z nesprávného pojetí intenzity soudního přezkumu ve volebních věcech. Podle stěžovatelů vzniklo na základě porušení pečetí na bedně s volební dokumentací podezření, zda nebylo s volební dokumentací manipulováno, a je pochybné, zda několik měsíců pro konání hlasování je možné takovou manipulaci prokázat či vyvrátit. Podle stěžovatelů je jedinou cestou ke zhojení těchto pochybností vyslovení neplatnosti hlasování. To by však popíralo výše uvedené základní východisko přezkumu ve volebních věcech, kterým je princip ochrany rozhodnutí vzešlého z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy).
16. Změna výsledku voleb nebo jejich opakování jsou nástrojem pro nápravu výhradně takových pochybení v rámci volebního procesu, která měla nebo prokazatelně mohla mít vliv na výsledek voleb, tedy jinými slovy způsobila rozpor mezi skutečnou vůli suveréna a z ní plynoucím volebním výsledkem. Skutečnost, že došlo k porušení pravidel voleb, v tomto případě pravidel týkajících se uchování volební dokumentace, nemůže mít sama o sobě za následek neplatnost voleb. Takový následek by nastal teprve v situaci, že dané porušení mělo či prokazatelně mohlo mít vliv na výsledek voleb. V posuzovaném případě však ze zjištění KSO jasně plyne, že výsledky voleb zapsané okrskovou volební komisí a výsledky zjištěné na základě věcného přezkumu volební dokumentace, který provedl KSO, se liší pouze zanedbatelně, a to v míře, která nemá vliv na rozdělení mandátů mezi volební strany. Ani v tomto ohledu tedy nelze dospět k závěru, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů.
17. Stěžovatelé v ústavní stížnosti rovněž namítají, že KSO neprovedl důkazy týkající se možné manipulace s volební dokumentací, ačkoliv sami takové důkazy nenavrhovali, čímž mělo být porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Ani v ústavní stížnosti stěžovatelé neuvádějí, jaké skutečnosti by měly být případným dalším dokazováním prokázány, nicméně účelem dokazování je právě prokázání skutečností, jejichž posouzení je nezbytné pro rozhodnutí ve věci. Rozsah dokazování provedeného KSO tedy odpovídal prokazovaným skutečnostem a tvrzením stěžovatelů a k provedení dalších důkazů nebyly dány důvody. V takové situaci nelze považovat neprovedení dalších důkazů za porušení práva na spravedlivý proces.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
19. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle §39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již samostatně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky. Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhovali rovněž projednání věci mimo pořadí dle §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K tomu je třeba uvést, že uvedené ustanovení zákona se vztahuje výlučně na řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavním pořádkem (čl. 87 odst. 2 Ústavy).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu