ECLI:CZ:US:2023:3.US.687.23.1
sp. zn. III. ÚS 687/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., zastoupené JUDr. Michalem Zemanem, advokátem se sídlem Plaská 623/5, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2023 č. j. 53 Co 426/2022-792, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, M. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva a práva nezletilé vedlejší účastnice, zakotvená v čl. 32 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 zákona o Ústavním soudu.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatelka a druhý vedlejší účastník jsou rodiči nezletilé. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") č. j. 50 P 220/2021-388 ze dne 1. 12. 2021 bylo rozhodnuto tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém sudém týdnu v roce od soboty 9:00 hod. do neděle 16:00 hod. s tím, že místem předání a převzetí nezletilé je bydliště matky (stěžovatelky). K odvolání otce i stěžovatelky změnil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek nalézacího soudu tak, že místem převzetí nezletilé otcem je v sobotu sudého týdne v roce bydliště matky a místem předání nezletilé matce v neděli sudého týdne v roce bydliště otce; ve zbytku rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Oba rodiče se následně domáhali změny úpravy styku otce s nezletilou, které obvodní soud následně rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 50 P 220/2021-657, 12 P a Nc 131/2022 zamítl (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal vedlejší účastník (otec) odvolání.
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, napadeným ústavní stížností, změnil rozsudek obvodního soudu tak, že vedlejší účastník (otec nezletilé) je oprávněn stýkat se s nezletilou od pátku každého sudého týdne v roce od 16:00 hod. do neděle 16:00 hod., a dále jeden týden v měsíci únoru od pátku 16:00 hod. do neděle následujícího týdne 16:00 hod. Dále městský soud rozhodl o tom, že vedlejší účastník (otec) je oprávněn stýkat se s nezletilou jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu každého roku od pátku 16:00 hod. do neděle následujícího týdne 16:00 hod. a upravil i místo předání nezletilé.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že napadený rozsudek městského soudu odporuje zájmu nezletilé. Stěžovatelka považuje za překvapující názor odvolacího soudu, který označil závěry dvou psycholožek za "zcela nepochopitelné". Závěry psycholožek jsou dle stěžovatelčina názoru zcela zásadní, a to zejména s ohledem na to, že napadený rozsudek stojí v hrubém rozporu s těmito závěry. Stěžovatelka má za to, že v daném případě jsou splněny podmínky pro to, aby nedocházelo k tak razantnímu rozšiřování styku nezletilé s otcem, a to právě s ohledem na již tak špatný stávající stav nezletilé po návratu ze styků s otcem. Napadeným rozsudkem byl styk dle stěžovatelky upraven způsobem, který odporuje nejlepšímu zájmu nezletilé, a to s ohledem na pracovní dobu stěžovatelky a nezohledňuje dobu odjezdů hromadné dopravy a denního režimu nezletilé. Napadené rozhodnutí zásadním způsobem dopadá i do pracovního života stěžovatelky ve vztahu k plánování letní dovolené. Napadený rozsudek dle stěžovatelky pro nezletilou představuje další zátěž, kdy již předchozí úpravu styku a způsob předání (v místě bydliště otce s následnou dlouhou cestou) nesla velmi těžce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud ve své ustálené praxi zastává zdrženlivý postoj při přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé děti. Jeho úkolem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele a zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. bod 17 nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
7. Jak již Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů (čl. 32 odst. 4 Listiny). Je-li tedy rozhodnutím soudu dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by mu mělo být umožněno stýkat se s druhým v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn [viz bod 17 nálezu sp. zn. I. ÚS 153/16 ze dne 26. 7. 2016 (N 137/82 SbNU 207)]. Odchylky od takového uspořádání musí být vždy odůvodněny ochranou jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, nejčastěji opět nejlepšího zájmu dítěte [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 1286/18 ze dne 31. 8. 2018 (N 145/90 SbNU 353)].
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že bylo vydáno v souladu s výše nastíněnými východisky a nezjistil v něm žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci.
9. Jde-li o rozsah styku otce s nezletilou, pak z provedeného dokazování vyplývá, že otec je schopen se o nezletilou postarat i s jejím přespáním, a že neexistují žádné důvody, které by měly vést k omezení tohoto styku; svá skutková zjištění přitom městský soud učinil z více provedených důkazů a lze poukázat i na skutečnost, že rozšíření styku navrhl v řízení před městským soudem, jako soudem odvolacím, i opatrovník nezletilé (odst. 5 rozsudku městského soudu). Obvodní soud vyslechl oba rodiče jako účastníky řízení, provedl listinné důkazy (zprávy psycholožky PhDr. Trpákové, PhDr. Pechové, praktické lékařky nezletilé MUDr. Zimmelové i zpráva městského úřadu). Z napadeného rozsudku zároveň plyne, že městský soud dokazování doplnil o zprávu psycholožky PhDr. Trpákové ze dne 26. 1. 2023. Obvodní soud konstatoval, že uvedené zprávy vyjadřují obecně informace subjektivního rázu o jejich představě rozsahu péče rodičů o nezletilé dítě ve věku nezletilé N., a že z těchto závěrů vůbec nelze dovozovat, že by trávení styku nezletilé s otcem, případně jeho rodinou (babičkou, tetou), mohlo nezletilou poškodit (bod 15 rozsudku obvodního soudu). Pokud městský soud závěrům PhDr. Trpákové a PhDr. Pechové nepřisvědčil, učinil tak s řádným odůvodněním, kdy městský soud v napadeném usnesení (bod 7) uvádí, že "již dítě útlejšího věku zcela jistě potřebuje ke svému zdárnému vývoji výchovný potenciál i toho rodiče, který je nemá svěřeno do péče, zvláště za situace (jako je tomu v tomto případě), kdy má otec o nezletilou upřímný zájem a je schopen jí poskytnout (stejně jako matka) dostatečné rodinné zázemí" (odst. 7 napadeného rozsudku). Městský soud uvádí, že odkazy stěžovatelky na zprávy z psychologického vyšetření nezletilé nepovažuje za odpovídající zjištěným poměrům v projednávané věci a dodal, že v zásadě se s nimi vypořádal soud prvního stupně již ve svém předchozím rozhodnutí, stejně jako odvolací soud ve svém posledním rozsudku ze dne 10. 3. 2022 (viz bod 7 napadeného rozsudku). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to, ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. sp. zn. III. ÚS 23/93).
10. Z odůvodnění rozsudku obvodního soudu plyne, že v srpnu roku 2022 obvodní soud rozšíření styku sice nepovažoval za důvodné, zároveň však upozornil, že styk s otcem nemůže nezletilou žádným způsobem poškodit, naopak ji může obohatit o citové pouto s otcem, prarodiči z jeho strany a tetou, a vést ji též k větší samostatnosti a nezávislosti na matce, když daná úprava reflektuje aktuální stav a útlý věk dítěte a je do budoucna namístě, aby se rozsah styku nezletilé s otcem nadále rozšiřoval i se zohledněním skutečnosti, že matka plánuje nástup nezletilé do školky v jejích 3 letech věku. Z napadeného rozhodnutí plyne, že městský soud o půl roku později (napadený rozsudek byl vydán v únoru roku 2022, kdy byla nezletilá ve věku dva a půl roku) již vyhodnotil, že rozšíření styku nezletilé s otcem o dvě odpoledne v měsíci (s přespáním do druhého dne) je v jejím nejlepším zájmu, když dovodil, že otec nezletilé je schopen a ochoten se o ni co nejlépe postarat a vytvořit jí prostředí, ve kterém bude spokojená. Pokud stěžovatelka namítala problémy s dopravou, je třeba zdůraznit, že s touto námitkou se již vypořádal obvodní soud, který uvedl, že vedlejší účastník (otec) výslovně do protokolu uvedl, že nezletilou odevzdává matce v 15:45 hod. tak, aby stěžovatelka mohla zvládnout odjet autobusem po 16. hodině (bod 15 rozsudku obvodního soudu ze dne 17. 8. 2022).
11. Každé z uvedených rozhodnutí je legitimním výrazem nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů, které primárně mají pravomoc rozhodovat ve věcech péče o nezletilé. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo teprve způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky či nezletilé. V závěrech městského soudu Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu