ECLI:CZ:US:2023:3.US.728.23.1
sp. zn. III. ÚS 728/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Brenntag CR s. r. o., se sídlem Mezi úvozy 1850/1, Praha 9, zastoupené Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem Konzumní 643/10, Praha 9, proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022 č. j. 14 Co 320/2022-298, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených nákladových výroků rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva dle čl. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny a dle čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění Protokolů č. 11 a 14.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 258 010,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za období od 16. 8. 2019 do zaplacení, a kterou odůvodnil tím, že stěžovatelka podala na žalobce žalobu o zaplacení částky 748 424,14 Kč coby nároku na náhradu škody představovanou dodaným, avšak nezaplaceným zbožím, jež žalované vznikla tím, že žalobce nesplnil svou povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu na majetek společnosti SLÉVÁRNA - SZ - ŽANDOV spol. s r. o., bez zbytečného odkladu. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 7. 7. 2022 č. j. 98 C 332/2020-245 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti stěžovatelce zaplacení částky 258 010,53 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 81 650,80 Kč (výrok II). Městský soud výše citovaným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci 258 010,53 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení (výrok I.), stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 117 881 Kč (výrok II.) a stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 36 230 Kč (výrok III.). Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nezbytná, protože samotným účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy.
3. Stěžovatelka namítá, že při rozhodování o nákladech řízení obecné soudy nejen nepřihlédly k okolnostem, jež vznik nákladů ve prospěch žalobce umožnily - aniž by stěžovatel jejich vznik zavinil či mohl jejich vzniku jinak předejít, avšak ani nevysvětlily, proč případně ani nezvážily aplikaci ustanovení §150 o. s. ř.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť tuto otázku nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou civilních soudů. Ústavní soud dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení ze základních zákonných procesních pravidel.
6. Městský soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle §242 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech řízení před odvolacím soudem podle §242 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §142 o. s. ř., neboť v řízení zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení. Ústavní soud v daném případě neshledává důvod pro svůj zásah, neboť městský soud na danou věc aplikoval relevantní právní předpisy. Pakliže je stěžovatelka nespokojena s tím, že městský soud nevyužil moderační právo, pak k tomu Ústavní soud stručně uvádí, že využití moderačního práva je možností, nikoli povinností obecného soudu.
7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 4. dubna 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu