ECLI:CZ:US:2023:3.US.781.23.1
sp. zn. III. ÚS 781/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Horyny, zastoupeného Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023 č. j. 20 Cdo 3648/2022-143, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 4 2022 č. j. 29 Co 26/2022-107 a usnesení Okresního soudu v Liberci pod č. j. 73 EXE 61067/2021-75, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel brojí proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, jimiž došlo k zamítnutí návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Stanislavem Molákem, Exekutorský úřad Havlíčkův Brod, pod sp. zn. 050 EX 1452/21, pro vymožení pohledávek oprávněné vycházejících z práva na náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 114 393,75 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že vedlejšímu účastníkovi byla přiznána náhrada nákladů ve výši 114 393,75 Kč, které by bývaly nikdy nevznikly, pokud by obecné soudy v nalézacím řízení hned na začátku stěžovatelovu žalobu zamítly jako bezúčelnou anebo mu alespoň poskytly poučení (§5 o. s. ř.) o tom, že žaloba je bezúčelná. Dále stěžovatel namítá, že z toho, že v nalézacím řízení podal objektivně bezúčelnou žalobu, bylo třeba stanovit sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Stěžovatel také namítá, že exekuční soudy v jeho věci v rozporu s §414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona dostatečně nerespektovaly to, že stěžovatel byl insolvenčním soudem osvobozen od placení pohledávek (§414 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) a současně nezastavily z tohoto důvodu exekuční řízení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
5. Stěžovatelovy námitky týkající se neoprávněnosti vedené exekuce a s tím spojeného rozhodování o výši nákladů nalézacího řízení nejsou opodstatněné, neboť v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, přičemž jeho obsahem je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností podanou stěžovatelem proti nalézacímu řízení se již zabýval pod sp. zn. III. ÚS 2942/21, kterou usnesením ze dne 16. 11. 2021 pro neopodstatněnost odmítl.
6. Námitkami nerespektování osvobození od placení pohledávek dle §414 odst. 1 insolvenčního zákona a nezastavení exekučního řízení z mimořádných důvodů dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se dostatečně podrobně zabýval Nejvyšší soud, i s odpovídajícími odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Z důvodu stručnosti lze na jeho body 8.-12. odůvodnění odkázat.
7. Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 23. května 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu