ECLI:CZ:US:2023:3.US.791.23.1
sp. zn. III. ÚS 791/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. J., zastoupené Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 28. června 2022 sp. zn. 31 Nc 2609/2020 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2022 sp. zn. 100 Co 222/2022, za účasti Okresního soudu Praha - východ a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) R. N. a 2) nezl. M. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva a práva druhého vedlejšího účastníka, nezletilého, zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a čl. 24 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, Okresní soud Praha - východ (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilého druhého vedlejšího účastníka M. (dále jen "nezletilý") do střídavé péče rodičů s týdenním cyklem střídání tak, že v péči otce bude nezletilý od pondělí lichého týdne od skončení školního vyučování do pondělí sudého týdne do začátku školního vyučování a v péči matky bude od pondělí sudého týdne od skončení školního vyučování do pondělí lichého týdne do začátku školního vyučování s tím, že nezletilého si rodiče budou předávat prostřednictvím školního zařízení (výrok I.). V případě neúčasti nezletilého na školní výuce v den předání nezletilého z péče jednoho rodiče do péče rodiče druhého okresní soud určil, že přebírající rodič převezme nezletilého v 16.30 v místě bydliště rodiče předávajícího s tím, že předávající rodič je povinen o nepřítomnosti nezletilého ve školním zařízení informovat přebírajícího rodiče nejpozději do 9.00 dne předání s výjimkou předem očekávané nepřítomnosti nezletilého ve školském zařízení z důvodu na straně tohoto zařízení nebo připadne-li den předání na den pracovního volna, a to ústně, telefonicky nebo prostřednictvím SMS zaslané na číslo elektronického komunikačního zařízení užívaného přebírajícím rodičem (výrok II.). Zvláštním režimem pak upravil péči rodičů o nezletilého v průběhu jarních, letních, podzimních a vánočních prázdnin (výroky III. až VIII.). Otci i matce stanovil okresní soud povinnost přispívat s účinností od 1. 7. 2022 na výživu nezletilého částkou 2 200 Kč měsíčně, splatnou k rukám druhého rodiče do každého 15. dne měsíce (výroky IX. a X.) a určil, že dluh na výživném nevznikl (výrok XI.). Okresní soud dále stanovil předběžnou vykonatelnost výroků I. až VIII. o úpravě péče rodičů o nezletilého (výrok XII.). Návrh matky (stěžovatelky) na úpravu styku zamítl (výrok XIII.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XIV.).
3. Stěžovatelka podala proti tomuto rozsudku odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") tak, že ve výroku I. upravil výši výživného, které je první vedlejší účastník (otec) je povinen přispívat na výživu nezletilého stěžovatelce a naopak stěžovatelka povinna přispívat na výživu nezletilého prvnímu vedlejšímu účastníkovi, a rozhodl o dluhu na výživném (výrok I. rozsudku krajského soudu). Krajský soud dále výrokem II. potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích I. až VIII. a ve výrocích XII. a XIII. Výrokem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje partnerské neshody, týkající se výchovy nezletilého syna a uvádí, že není v zájmu nezletilého, aby mu vedlejší účastník (otec) v šesti letech umožňoval hrát počítačové válečné hry. Dodává, že nezletilý pak vyžaduje i po matce, aby mu dávala k dispozici telefon, a rovněž chce hrát hry u ní, nechce jezdit na výlety a neprojevuje žádný zájem o jiné aktivity než o počítačové hry. Konstatuje, že u nezletilého je zjevné, že má problémy s chováním, rodiče jsou na to upozorňováni školou, zlobí, neposlouchá, nechce se zařazovat do kolektivu, někdy je útočný. Uvádí, že vedlejší účastník (otec) dává nezletilého pozdě spát, nezletilý u něj nemá žádný pevný režim, a že vedlejší účastník připomínky učitelů odmítá, neguje je, tvrdí, že nezletilý určitě nic závadného nedělá. Stěžovatelka konstatuje, že soudy by si měly řádně zjistit všechna fakta, která jim jsou tvrzena. Ani okresní soud ani krajský soud se dle stěžovatelky naprosto nezajímaly, zda nezletilý žije ve vyhovujících podmínkách, nezjišťovaly, zda může být vývoj nezletilého vedlejšího účastníka narušen výchovnými metodami jeho otce. Stěžovatelka má za to, že měl být vypracován posudek z oboru psychologie a psychiatrie, jak na nezletilého, tak na oba rodiče, a že rozhodnutím a postupem soudů může být silně narušen vývoj nezletilého.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti stěžovatelky a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila obdobné námitky, jaké již dříve neúspěšně uplatnila v řízení před okresním a krajským soudem. Ústavní soud je ovšem soudním orgánem ústavnosti, nikoliv dalším stupněm soustavy civilních soudů. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházejícímu rozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že oba soudy vycházely z hledisek vytyčených relevantní nálezovou judikaturou Ústavního soudu, a že za přední hledisko v projednávané věci vzaly nejlepší zájem nezletilého. Na stížnostní námitky, týkající se stanovení péče o nezletilého, je možné již v napadených rozhodnutích nalézt dostatečnou odpověď, proto pro stručnost postačí na ně odkázat. Skutečnost, že se stěžovatelka s hodnocením obecných soudů neztotožňuje, důvodem pro zásah Ústavního soudu není.
8. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že je nezletilý vystaven vlivu počítačových her, lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu, který uvedl (v bodě 62), že v péči rodičů bylo možno v minulosti shledat výhrady v tom smyslu, že nezletilého příliš vystavují moderním technologiím, otec ho nechává hrát hry nevhodné pro děti věku nezletilého, matka ho nechává sledovat videa, která se těchto her týkají, ale že v současné době již soud neshledává, že by se toto pochybení na chování nezletilého negativně odráželo a odkazuje na změnu chování v mateřské škole. Okresní soud dodává, že pokud jednání rodiče není excesivní a pro nezletilého výslovně nebezpečné či silně nevhodné, není úkolem soudu rozhodovat, který výchovný přístup je pro nezletilého lepší. Nezletilý má právo poznat oba své rodiče, jejich kladné i záporné stránky, jejich postoje, morální hodnoty, výchovné přístupy, jejich přístup k pracovním a školním povinnostem, jakož i způsob trávení volného času. S uvedeným závěrem se Ústavní soud ztotožňuje,
9. Zamítnutí návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k osobám rodičů a nezletilého pak okresní soud odůvodnil (v bodě 46 napadeného u rozsudku okresního soudu) tím, že z provedeného dokazování u žádného z rodičů neshledal větší nedostatky v péči, a že rodiči nebylo tvrzeno, že by některý z rodičů trpěl duševní poruchou, poruchou osobnosti či jakýmkoliv jiným problémem, k jehož řešení je třeba odborných psychiatrických či psychologických znalostí; ani z rodiči tvrzených skutečností či z provedeného dokazování nevyplývá, že by zde byly pochybnosti, zda zde takovýto problém je. S námitkou stěžovatelky, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil výchovné kompetence otce a vliv hraní počítačových her na chování nezletilého, když nezadal vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie či psychologie, zhodnotil krajský soud jako námitku nedůvodnou, když uvedl (bod 26), že zadávání znaleckého posudku by v daném případě bylo zcela nadbytečné a nepřínosné, když výchovné schopnosti otce dokázaly soudy obou stupňů zhodnotit v dostatečné míře potřebné pro dané rozhodnutí i bez znaleckého zkoumání na základně poznatků zjištěných z běžného dokazování, a když je zcela zjevné, že pouhé nadměrné hraní počítačových her, nepřekračující zcela excesivně běžné hranice, nemůže samo o sobě eliminovat podíl péče otce.
10. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky či nezletilého. V závěrech okresního ani krajského soudu Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
11. Ústavní soud v této souvislosti považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě poměrů rodičů s dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu