ECLI:CZ:US:2023:3.US.942.23.1
sp. zn. III. ÚS 942/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Vojtka, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2023 č. j. 30 Cdo 3385/2022-142, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatel se žalobou domáhal po žalované omluvy a zaplacení částky 30 000 Kč, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku plošného zveřejňování údajů o jeho majetku, příjmech a závazcích podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb., a to z důvodu působení stěžovatele jako neuvolněného místostarosty obce O. v období od září 2017 do listopadu 2020. Tím mělo dojít k zásahu do jeho práv na ochranu soukromí, jak vyplynulo z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž byla vyslovena protiústavnost této úpravy.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 13. 1. 2022 č. j. 47 C 223/2021-71 zamítl žalobu stěžovatele o omluvu a o zaplacení částky 30 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2022 č. j. 28 Co 119/2022-94 rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Následné dovolání proti rozsudku městského soudu v celém rozsahu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, přičemž dovolání do výroku o nákladech řízení, stejně tak jako do nároku na zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, shledal objektivně nepřípustnými.
4. Stěžovatel již podal ústavní stížnost proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, která byla u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. III. ÚS 1909/22 a byla usnesením ze dne 24. 1. 2023 Ústavním soudem odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. I přesto, že Ústavní soud již o rozsudku Městského soudu v Praze jednou rozhodoval, nejedná se o překážku věci rozhodnuté podle §35 zákona o Ústavním soudu, neboť předcházející ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením, přičemž pouze meritorní přezkum zakládá překážku rei iudicatae.
6. Vzhledem k tomu, že se Ústavní soud již jednou k projednávané věci vyjadřoval a stěžovatel je v nynějším řízení zastoupen stejnou právní zástupkyní, lze na odůvodnění usnesení ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 1919/22 odkázat, stejně tak jako na stanovisko pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (dále jen "stanovisko pléna").
7. Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, přičemž meritorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. 9. 2022 sp. zn. 30 Cdo 1021/2022, na který Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení odkazuje, nejsou v ústavní rovině co do výsledků jakkoli podstatně rozporné se závěry (pozdějšího) stanoviska pléna. Nebyl-li totiž stěžovatelem namítaný postup Ministerstva spravedlnosti umožňující plošné nahlížení do registru oznámení veřejných funkcionářů v období od vyhlášení nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 do jeho vykonatelnosti nezákonný, nelze v úvahách a závěrech Nejvyššího soudu o nedostatku intenzity (případného) zásahu do soukromí veřejných funkcionářů a nutnosti uplatňování (případných) nároků toliko dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 82/1998 Sb. spatřovat potencionál pro porušení základních práv a svobod dotčených osob, které jediné by mohlo být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování Nejvyššího soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2023
Jiří Zemánek, v.r.
předseda senátu