ECLI:CZ:US:2023:4.US.1113.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1113/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Poláka, zastoupeného Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou, sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. února 2023 č. j. 2 As 182/2022-32, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2022 č. j. 54 A 18/2020-42, rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 10. června 2020 č. j. SBS 15597/2020/ČBÚ-23/1 a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne 27. února 2020 č. j. SBS 29429/2018/OBÚ-04/5, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem, Českého báňského úřadu a Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 4. 2023, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého byl stěžovatel uznán vinným z přestupku podle §40a odst. 1 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "horní zákon"), tedy z neoprávněného vniknutí do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán. Stěžovatel se přestupku dopustil prokazatelně tím, že dne 30. 6. 2018 v dopoledních hodinách vědomě a úmyslně neoprávněně vnikl s dalšími účastníky akce "KLIMAKEMP 2018" do důlního díla - lomu Bílina, na pracovní pláň prvního skrývkového řezu, obchodní společnosti Severočeské doly a. s., kde je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán, kde byl zajištěn Policií České republiky z důvodu protiprávního jednání. Za spáchání přestupku mu byl podle §40a odst. 3 písm. a) horního zákona a §35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, uložen správní trest pokuty ve výši 6 000 Kč a podle §95 odst. 1 uvedeného zákona také povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč.
3. K odvolání stěžovatele toto rozhodnutí potvrdil Český báňský úřad napadeným rozhodnutím, kterým také zamítl uvedené odvolání.
4. Stěžovatel podal proti rozhodnutí Českého báňského úřadu žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl.
5. Následná kasační stížnost byla napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu podle §104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta pro nepřijatelnost, neboť nebyl shledán podstatný přesah zájmů stěžovatele.
6. Správní soudy se zabývaly námitkou stěžovatele, že v jeho věci byla porušena zásada ne bis in idem. Tato námitka byla uplatněna z důvodu, že stěžovatel byl příkazem Městského úřadu Litvínov ze dne 1. 11. 2018 č. j. MELT/68167/2018 uznán vinným ze spáchání přestupku podle §14 odst. 1 písm. d) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o právu shromažďovacím"), tím, že "dne 30. 6. 2018 v dopoledních hodinách v prostoru lomu Bílina ... nesplnil pokyn policisty udělený na základě §8 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím sloužící k zajištění účelu shromáždění, čímž ohrozil zájmy směřující k odstranění rozporů při střetu různých práv a k ochraně veřejného pořádku, zdraví a majetku". Nejvyšší správní soud odkázal na závěr, který vyslovil ve věci jiných aktivistů účastnících se akce "KLIMAKEMP 2018". Tehdejší stěžovatelka "spáchala dva přestupky ve vícečinném souběhu. Skutkovou podstatu přestupku podle horního zákona (přesněji řečeno její formální znaky) stěžovatelka naplnila tím, že vnikla do důlního díla, kam je vstup zakázán. Naproti tomu skutkovou podstatu přestupku podle zákona o právu shromažďovacím ... naplnila tím, že neuposlechla pokyn policisty k opuštění prostoru lomu Bílina. Nehledě na časový odstup obou jednání, neuposlechnutí policistovy výzvy není součástí jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přestupku podle horního zákona, ani nebylo stěžovatelce kladeno k tíži jako přitěžující okolnost. Rozdílné jsou i zájmy chráněné oběma dotčenými předpisy." (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2022 č. j. 6 As 176/2022-29). Na právním názoru, že u obou přestupků nešlo o tentýž skutek, a tudíž nemohlo dojít k porušení zákazu dvojího trestání, setrval Nejvyšší správní soud i v posuzované věci. Zatímco přestupek podle §14 odst. 1 písm. d) zákona o právu shromažďovacím chrání zájem na řádném průběhu shromáždění, a v širších důsledcích samotný veřejný pořádek, přestupek podle §40a odst. 1 písm. a) horního zákona cílí na ochranu dobývání ložisek nerostů, zajištění bezpečnosti při této činnosti a ochranu majetku subjektů, které provádějí hornickou činnost.
7. Podle Nejvyššího správního soudu správní orgány i krajský soud dospěly ke správnému závěru, že stěžovatelovo jednání naplňovalo materiální znak přestupku. K okolnostem, z nichž stěžovatel dovozuje opak (tedy, že cílem jednání bylo poukázat na ochranu životního prostředí, deliktní jednání nezahrnovalo snahu o zakrytí skutku, nebylo motivováno zištně a stěžovatel hledí na jeho následky), Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto pohnutky nemohly eliminovat společenskou škodlivost protiprávního jednání. V době nečinnosti těžebních zařízení hrozí újma na životě a zdraví jak osobám, které do dobývacího prostoru vniknou neoprávněně, tak i příslušníkům bezpečnostních sborů nebo zaměstnancům obchodní společnosti Severočeské doly a. s., kteří musejí vzniklý incident řešit. Poukázat je třeba i na skutečnost, že vniknutí do důlního díla nebylo jedinou možností, jak mohl stěžovatel na stav životního prostředí a klimatu upozornit. Proti těžbě hnědého uhlí mohl protestovat i jinde a jinak. K protiprávnímu jednání neopravňuje samotná skutečnost, že toto jednání sleduje legitimní cíl. V podrobnostech Nejvyšší správní soud odkázal k oběma uvedeným námitkám na odůvodnění jeho rozsudku ze dne 22. 11. 2022 č. j. 6 As 175/2022-28.
III.
Argumentace stěžovatele
8. Stěžovatel tvrdí, že jeho kasační stížnost nemohla být posouzena jako nepřijatelná s poukazem na rozsudek v jiné - podle názoru Nejvyššího správního soudu identické - věci (konkrétně již zmíněný rozsudek č. j. 6 As 175/2022-28 a dále rozsudek ze dne 31. 10. 2022 č. j. 4 As 100/2022-32). V době, kdy podal kasační stížnost, totiž tato jiná "precedenční" věc ještě nebyla rozhodnuta a při posuzování přijatelnosti ji nebylo možné zohlednit. Porušení zásady ne bis in idem stěžovatel spatřuje v tom, že byl napadenými rozhodnutími uznán vinným spácháním přestupku, ačkoli byl již před tím uznán vinným spácháním jiného přestupku za stejné jednání, tedy že vnikl do prostoru dolu navzdory výzvě a setrval v něm navzdory další výzvě. Podle jeho názoru neobstojí závěr, že šlo o dva samostatné skutky, ani úvaha o odlišných následcích. Pojmy "chráněný zájem" nebo "právně relevantní následek" nejsou formálně vzato součástí subjektivní nebo objektivní stránky skutku.
9. Stěžovatel dále namítá, že jeho jednání nesplňovalo materiální znak přestupkového jednání. Jím spáchaný skutek byl proveden veřejně s cílem poukázat na veřejně prospěšné cíle (ochrana životního prostředí a klimatu), nebyl jím způsoben civilní škodní následek (důl byl odstaven) ani nebyl nikdo fakticky ohrožen (akce byla činěna s rozmyslem bezpečnostního kontextu). Správní soudy nereagovaly adekvátně na argumenty založené na ústavněprávní argumentaci právem na odpor a ochranou životního prostředí. Výkon práva na odpor podle čl. 23 Listiny nelze vnímat staticky, ale dynamicky v kontextu potřeby identifikace takových ohrožení základních prvků státnosti, jež mohou nastat i v situaci, kdy jinak běžný demokratický provoz právního státu funguje. Cílem jednání bylo vyjádřit protest proti těžbě hnědého uhlí, která bezprostředně ohrožuje celosvětové životní prostředí, a to za situace, kdy se jiné právní a politické nástroje nejevily jako relevantní a dostatečně účinné. Znemožnění účinných zákonných prostředků je třeba posoudit ve vztahu k cíli, kterého chtěl stěžovatel spolu s ostatními demonstranty dosáhnout a kvůli kterému volil mírně konfrontační způsob protestu. Základní argument Nejvyššího správního soudu, že nejde o právo na odpor, neboť stěžovatel se může neúspěšně bránit sankčním důsledkům svého jednání, nemůže obstát. Podstatné je, že svého klíčového cíle ochrany klimatu, který má rozměr určité legitimity, nelze účinně dosáhnout jinak. Skutečnost, že určité formálně deliktní jednání je aktem občanské neposlušnosti, by měl oslabovat přísné hodnocení materiálního znaku.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná (stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. V řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává pravomocné rozhodnutí nebo postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody.
12. Předně je třeba uvést, že samotné odůvodnění nepřijatelnosti kasační stížnosti poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu, který byl vydán až po podání kasační stížnosti, neměl za následek odepření přístupu stěžovatele k soudu ani jiný následek, s nímž by bylo možno spojovat závěr o porušení práva stěžovatele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Nejvyšší správní soud se ve svém usnesení řádně vypořádal se všemi důvody kasační stížnosti, jež jsou uplatňovány také v ústavní stížnosti. Účelem institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti je snížení zátěže pro Nejvyšší správní soud (zejména u "bagatelních" nebo opakujících se kasačních stížností), což se promítá do poměrně stručného odůvodnění napadeného usnesení, jehož podstatou je krátké shrnutí dosavadních judikaturních závěrů k otázkám, jichž se týkají kasační námitky, a odkaz na příslušná rozhodnutí, jimiž tyto otázky byly v minulosti vyřešeny (srov. usnesení ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2923/21, bod 10 a ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 851/22, bod 12; všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pakliže Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkázal na rozsudek, který byl vydán až po podání kasační stížnosti, nijak to nezpochybňuje posouzení důvodů kasační stížnosti v napadeném usnesení. Z hlediska ochrany veřejných subjektivních práv stěžovatele v posuzované věci by se nic nezměnilo toliko tím, že důvod kasační stížnosti bude vypořádán v rozsudku, a nikoli v usnesení, kterým se návrh odmítá pro nepřijatelnost, bylo-li by v obou případech výsledkem odůvodnění založené na stejných důvodech, byť třeba rozdílně obsáhlé. Podstatné je, že stěžovatel nebyl tímto postupem nijak zkrácen na svých právech, včetně přístupu k Ústavnímu soudu.
13. Jde-li o ostatní uplatněné námitky, Ústavní soud se zabýval obdobnou ústavní stížností jiného stěžovatele, který se při akci "KLIMAKEMP 2018" rovněž účastnil blokády dolu Bílina, v usnesení ze dne 25. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 10/23, kterým byla tato ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Ústavní soud (jeho IV. senát) neshledává žádný důvod se od právních závěrů uvedených v tomto usnesení jakkoli odchýlit.
14. K námitce porušení zásady ne bis in idem lze poukázat na právní závěry Ústavního soudu vyslovené ve shora uvedeném usnesení, že "orgány veřejné moci v napadených rozhodnutích s odkazem na vlastní ustálenou rozhodovací praxi a judikaturu ESLP posuzovaly jednotu skutku jak co do jednání (idem factum), tak co do následku (idem crimen). Zejména z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu se zřetelně podává, že ve věci stěžovatele jde v obou uvedených intencích o odlišné skutky. Podle judikatury Ústavního soudu je přitom třeba se u zkoumání totožnosti činu (skutku) co do jednání pro účely posouzení aplikovatelnosti zásady ne bis in idem zaměřit na to, zjednodušeně řečeno, zda jsou konkrétní relevantní skutkové okolnosti týkající se téhož obviněného neoddělitelně spojeny v čase a místě [viz např. bod 29 nálezu ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 143/16 (N 67/81 SbNU 167), bod 8 usnesení ze dne 11. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 2338/16 či obdobně bod 15 usnesení ze dne 6. 6. 2017 sp. zn. II. ÚS 1109/16] ... Krajský soud a Nejvyšší správní soud přitom v odůvodnění napadených rozhodnutí odlišily jednání stěžovatele co do zřetelně oddělitelné časové posloupnosti; stěžovatel nejprve do důlního díla vnikl (přestupek podle horního zákona) a posléze, kdy se již v důlním díle nacházel, nerespektoval výzvy policistů (přestupky proti veřejnému pořádku). Takové úvahy uvedená východiska respektují, nelze jim upřít racionálně logický základ a jsou srozumitelně odůvodněny." (usnesení sp. zn. I. ÚS 10/23, body 13 a 14; též usnesení ze dne 15. 2. 2023 sp. zn. II. ÚS 250/23, bod 12; usnesení ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 209/23, bod 10; ze dne 21. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 284/23, bod 10; ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 317/23, bod 15).
15. Důvodnou není ani námitka stěžovatele, že jeho jednání nesplňovalo materiální znak přestupkového jednání. Správní soudy se vypořádaly s námitkou o pohnutkách jednání stěžovatele jako politického protestu. Pro Nejvyšší správní soud nebyly politické motivace akce "KLIMAKEMP 2018" ve srovnání s horním zákonem chráněnými hodnotami natolik významné, aby opodstatnily závěr, že chybí materiální znak protiprávnosti, byla-li naplněna skutková podstata přestupku podle tohoto zákona. Také se lze ztotožnit se závěrem, že neoprávněné vniknutí do důlního díla nebylo jedinou efektivní formou protestu proti těžbě hnědého uhlí. Toto hodnocení odpovídá i rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudky ze dne 15. 10. 2015 ve věci stížnosti č. 37553/05, Kudrevičius a ostatní proti Litvě, nebo ze dne 1. 9. 2022 ve věci stížností č. 23158/20, 31365/20 a 32525/20, Makarashvili a ostatní proti Gruzii), podle nichž v obecné rovině neodporuje právu pokojně se shromažďovat podle čl. 11 Úmluvy, reaguje-li veřejná moc na úmyslné narušení veřejného pořádku a práv druhých při politických protestech i uložením přiměřených sankcí trestní povahy. Při hodnocení přiměřenosti zásahu státu se zkoumá, mimo jiné, zda "narušení běžného života" bylo hlavním cílem protestu či nahodilým, vedlejším dopadem, jakož i přiměřenost sankce s ohledem na závažnost narušení veřejného pořádku nebo práv druhých, a zda za dané situace neexistovaly jiné alternativní formy protestu, které by nebyly v rozporu se zákonem. Aniž by Ústavní soud zpochybňoval naléhavost motivů stěžovatele, zastává názor, že veřejná moc v jeho věci na porušení zákonem chráněných zájmů reagovala přiměřeně (usnesení ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 394/23, bod 13; srov. též usnesení uvedená v závěru bodu 12 tohoto usnesení). K argumentaci stěžovatele právem na odpor podle čl. 23 Listiny lze v podrobnostech odkázat na usnesení sp. zn. I. ÚS 10/23, bod 20. Správní soudy věnovaly náležitou pozornost zkoumání materiální stránky přestupku a z ústavněprávního hlediska není jejich závěrům co vytknout.
16. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená základní práva, jejichž ochrany se stěžovatel domáhá ústavní stížností (viz bod 1 tohoto usnesení). Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti jako návrhu zjevně neopodstatněného.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu