ECLI:CZ:US:2023:4.US.1173.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1173/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Albrechta, zastoupeného JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem, sídlem Dlouhá 618/14, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2023 č. j. 56 Co 26/2023-651 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. ledna 2023 č. j. 38 C 229/2021-638, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a 1. Sabiny Albrechtové, 2. Fakultní nemocnice Plzeň, sídlem Edvarda Beneše 1128/13, Plzeň, a 3. obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, a o návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. listopadu 2022 č. j. 38 C 229/2021-583, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení jeho základního práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku okresního soudu, případně i ústavní stížností napadených usnesení. Navrhl rovněž, aby Ústavní soud projednal věc jako naléhavou.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 11. 2022 č. j. 38 C 229/2021-583 (dále jen "rozsudek okresního soudu") byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby byla 2. vedlejší účastnice na náhradu nemajetkové újmy povinna mu zaslat omluvu a zaplatit 300 000 Kč. Současně okresní soud uložil stěžovateli a 1. vedlejší účastnici povinnost nahradit 2. a 3. vedlejší účastnici náklady řízení dohromady ve výši 189 868,50 Kč.
3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, načež byl okresním soudem prostřednictvím právního zástupce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Jelikož soudní poplatek za odvolání ve lhůtě patnácti dnů nezaplatil, okresní soud napadeným usnesením odvolací řízení zastavil.
4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu napadeným usnesením potvrdil. Dospěl k závěru, že stěžovatel v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatil a současně byl okresním soudem poučen, že nebude-li poplatek v určené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Jelikož k zaplacení po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, je nerozhodné stěžovatelovo tvrzení, že poplatek zaplatil dodatečně.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že v souladu s výzvou okresního soudu, kterou mu doručil jeho právní zástupce, zaplatil soudní poplatek za odvolání včas prostřednictvím kolkové známky, kterou na předepsaném tiskopise poštou odeslal okresnímu soudu. Jelikož byl stěžovatel zastavením řízení překvapen, odeslal soudní poplatek bankovním převodem ještě jednou. Přesto krajský soud k odvolání stěžovatele potvrdil rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení. Stěžovatel proto obecným soudům také vytýká, že neprovedly dostatečné důkazy ke zjištění skutečného stavu věci, proč neevidují zaplacení soudního poplatku kolkem, který včas odeslal. Stěžovatel má za to, že nedošlo-li ke včasnému doručení tiskopisu s kolkem, nemá za to nést vinu.
6. V důsledku postupu soudů nabyl právní moci rozsudek okresního soudu, jímž byla stěžovateli uložena i povinnost, aby nahradil 2. a 3. vedlejší účastnici náklady soudního řízení, což znamená obrovskou zátěž pro stěžovatelův rodinný rozpočet.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; k rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozsudku okresního soudu však příslušný není (viz dále).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti a příslušnosti Ústavního soudu
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dohled nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ostatní záležitosti (vedení řízení, hodnocení důkazů, výklad běžných zákonů apod.) se nacházejí mimo působnost Ústavního soudu, který není další instancí obecné justice, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
9. Stěžovatelem žádaný přezkum napadených rozhodnutí je zcela v působnosti obecných soudů. Stěžovatel kromě jiného ani neprokázal, že by soudní poplatek zaplatil včas. Jestliže pro zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů zvolil cestu zaplacení kolkem prostřednictvím poskytovatele poštovní služeb, musí také nést případná rizika s tím spojená. Krajský soud dostatečně odůvodnil, že v posuzovaném případě nemá jinou možnost, než řízení zastavit, neboť k pozdnímu zaplacení soudního poplatku se nepřihlíží. Stejně tak pro soudy v takové situaci z ústavního pořádku neplyne povinnost aktivně hledat a provádět důkazy ke zjištění důvodu nezaplacení soudního poplatku, neboť jeho řádné zaplacení je stěžovatelovou zákonnou povinností, za jejíž nesplnění nese důsledky. Ústavní stížnost proto nemá ústavněprávní rozměr a Ústavní soud odkazuje zejména na odůvodnění usnesení krajského soudu.
10. Jelikož stěžovatel ústavní stížností nenapadl rozsudek okresního soudu, není Ústavní soud příslušný odložit jeho vykonatelnost (viz §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario).
11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými usneseními bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na soudní ochranu, proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku okresního soudu Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť k jeho projednání není příslušný. O návrhu na odložení vykonatelnosti napadených usnesení Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně, čímž fakticky vyhověl stěžovatelově návrhu na projednání ústavní stížnosti jako naléhavé.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu