ECLI:CZ:US:2023:4.US.1243.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1243/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2023 č. j. 101 Co 117/2022-2801, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ž. P. a nezletilého O. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 9. 5. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně uvedl, že se cítí být obětí trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, a protože není v jeho možnostech opatřit si zastoupení advokátem, požádal o určení lhůty k odstranění vad návrhu 60 dní.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 62/18, II. ÚS 63/18, II. ÚS 64/18, IV. ÚS 2542/18, I. ÚS 3825/18, IV. ÚS 4330/18, III. ÚS 2177/20). Stěžovatel tedy zná formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání (např. ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 565/20).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Tento předpoklad je u stěžovatele evidentně naplněn. K určení lhůty pro odstranění vad neshledal Ústavní soud relevantní důvod, neboť i délka lhůty pro podání ústavní stížnosti je stěžovateli dostatečně známa, přičemž nynější ústavní stížnost podal až po cca dvou měsících po doručení napadeného usnesení (pozn. vzhledem k vadám ústavní stížnosti neposuzoval Ústavní soud její včasné podání).
6. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz např. usnesení ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2543/18, ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 346/19, ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 3550/19, ze dne 15. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2177/20, ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 3359/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj