ECLI:CZ:US:2023:4.US.1584.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1584/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BEZAN s. r. o., sídlem Valcířská 491, Frýdek-Místek, zastoupené Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem, sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2023 č. j. 22 Cdo 3646/2021-269, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. července 2021 č. j. 11 Co 118/2021-238 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. března 2021 č. j. 115 C 17/2017-204, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a statutárního města Frýdek-Místek, sídlem Radniční 1148, Frýdek-Místek, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se stěžovatelka v řízení před obecnými soudy domáhala, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit jí škodu ve výši 1 032 720 Kč. Ta stěžovatelce vznikla v důsledku porušení povinnosti vedlejšího účastníka uzavřít kupní smlouvu na konkrétní pozemky (na nichž měla stěžovatelka vystavět rodinné domy) vyplývající ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Vůle vedlejšího účastníka uzavřít kupní smlouvu musela být nahrazena až rozhodnutím soudu a stěžovatelka musela zahájit výstavbu později. V mezidobí došlo k nárůstu cen stavebních prací a materiálu a stěžovatelce tak vznikla škoda v žalované výši. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen ,,okresní soud") žalobu napadeným rozhodnutím zamítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelka byla oprávněna uskutečnit výstavbu domů na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou uzavřené mezi vedlejším účastníkem a právní předchůdkyní stěžovatelky. Mezi porušením povinnosti vedlejšího účastníka a tvrzenou škodou soud proto neshledal příčinnou souvislost. Krajský soud v Ostravě (dále jen ,,krajský soud") se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu a jeho rozsudek potvrdil.
3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Z konstantní judikatury je zřejmé, že na základě nájemní smlouvy je stavebník oprávněn zřídit na pozemku ve vlastnictví třetí osoby stavbu, po skončení nájmu ale ztratí nájemce oprávnění předmět nájmu užívat a pronajímatel se může domáhat jeho vyklizení. Námitka stěžovatelky, že nájemní smlouva nepředstavovala dostatečný titul k provedení stavby, tedy není opodstatněná. Na pozemcích byly ostatně zhotoveny již části staveb a zapsány do katastru nemovitostí jako stavby rozestavěné. Z nájemní smlouvy také vyplývá, že již při uzavření nájemní smlouvy strany předpokládaly, že stavby mohou být na základě tohoto právního titulu i dokončeny. Závěr krajského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a dovolání tak není přípustné.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka uvádí, že v důsledku prodlení vedlejšího účastníka se splněním jeho povinnosti převést na ni vlastnické právo k specifikovaným pozemkům nedisponovala po dobu prodlení dostatečným právním titulem pro provádění výstavby rodinných domů na těchto pozemcích. Náhrada škody spočívá v navýšení cen stavebních prací a materiálu za období, po které byl vedlejší účastník v prodlení. Soudy se svými závěry odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu a dostatečně se s ní nevypořádaly.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněnou navrhovatelkou a včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, nedošlo-li jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, k porušení ústavně zaručených práv a svobod.
7. Těžiště ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, které jsou podle ní v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Ústavní soud názor stěžovatelky nesdílí. Stěžovatelkou uváděná rozhodnutí se vypořádávají se situací, kdy v důsledku zániku nájemního vztahu zanikne i oprávnění mít na cizím pozemku stavbu. Vlastník pozemku se může domáhat odstranění stavby. Tato rozhodnutí nejsou s právním posouzením soudů ve stěžovatelčině případě v kolizi. Možnost postavit stavbu na cizím pozemku na základě nájmu nijak nevylučují, naopak s ní počítají a řeší důsledky skončení nájemního vztahu. Stěžovatelka provést výstavbu mohla, byť samozřejmě s riziky uvedenými výše. Nepochybné jsou tedy i závěry soudů o neexistenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a porušením povinnosti vedlejšího účastníka. Pokud strany smlouvy chtěly určitým způsobem zmírnit negativní následky plynoucí z případného porušení povinností ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní, měly si tak ve smlouvě ujednat.
8. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani výtce stěžovatelky ohledně nedostatečného odůvodnění rozhodnutí soudů. Soudy srozumitelně a logicky uvedly, na základě jakých skutečností a úvah dospěly k uvedeným závěrům.
9. Ústavní soud konstatuje, že v dané věci jde pouze o výklad a použití podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí byla projevem svévole nebo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
10. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu