ECLI:CZ:US:2023:4.US.1611.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1611/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele S. A. T., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2023 sp. zn. 61 To 201/2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru Praha ze dne 26. 1. 2023 č. j. NPC-2245-530/TČ-2021-2200PR (dále jen "usnesení o zahájení trestního stíhání") bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. c) zákona 40/2009 Sb., trestní zákoník. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 27. 1. 2023 sp. zn. 0 Nt 2/2023 rozhodl, že se stěžovatel podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) téhož zákona bere do vazby, která se započítává od okamžiku omezení osobní svobody dne 25. 1. 2023 od 16:50 hodin.
3. Podle obvodního soudu existuje důvodná obava, že by se stěžovatel v případě ponechání na svobodě skrýval nebo uprchl, neboť je cizím státním příslušníkem, který žije s rodinou v Polské republice a v České republice nemá žádné vazby kromě souvisejících s trestnou činností. Zároveň je ohrožen trestem odnětí svobody od deseti do osmnácti let. Obvodní soud shledal naplnění předpokladů i pro tzv. předstižnou vazbu, neboť z povahy a okolností trestné činnosti vyplývá, že se jí měl stěžovatel dopouštět z finančních důvodů, a tedy k uspokojování svých životních a dalších potřeb. Stěžovatel patrně není schopen dosahovat příjmu jiným zákonným způsobem, a proto existuje obava, že bude trestnou činnost opakovat. Trestní stíhání je přitom vedeno na základě prozatím dostatečných zjištění získaných operativně pátracími prostředky o tom, že byl napojen na další obviněné osoby, které se podílely na zajišťování výroby, přechovávání a distribuci metamfetaminu. Obvodní soud rovněž dospěl k závěru, že účelu vazby nelze dosáhnout jinými opatřeními ani jejich kumulací.
4. Následnou stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení obvodního soudu, přičemž namítal, že nejsou dány důvody vazby. Zejména nesouhlasil s právní kvalifikací trestného činu, pro který je stíhán, neboť byl v kontaktu pouze s jednou osobou. Rovněž namítal, že není ohrožen citelným trestem, že by se zdržoval v místě svého bydliště v Polské republice a že je schopen si obstarat finanční prostředky jinak než trestnou činností. Požadoval přijetí peněžité záruky a propuštění z vazby. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") se v napadeném usnesení ztotožnil se závěry a odůvodněním obvodního soudu, přičemž zdůraznil, že rozhodování o vazbě nemá za cíl presumovat vinu obviněného a je tedy vedeno v rovině pouhé pravděpodobnosti.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dovoz léků obsahujících prekursor pseudoefedrinu a efedrinu nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, z něhož je obviněn. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 11 Tdo 344/2017, podle kterého samotné léčivé přípravky obsahující látky, které lze považovat za prekursory, nelze považovat za prekursory ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013 (dále jen "nařízení o prekursorech drog"). Nejvyšší soud v tomto usnesení vycházel z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 2. 3. 2017 ve věci C-497/16. Stěžovatel se tedy trestného činu, ze kterého je obviněn, nemohl dopustit. V této souvislosti nesouhlasí se závěrem obvodního soudu, že teprve po provedení dokazování v hlavním líčení bude možné právní kvalifikaci spolehlivě vyvodit. Má za to, že ve světle usnesení Nejvyššího soudu může být stíhán maximálně pro přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 trestního zákoníku, čímž by však byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání do pěti let. Nejde tedy o citelný trest, který by odůvodňoval vazbu. Odůvodnění vzetí do vazby není dostatečně konkrétní a nevyplývá ze spisu, jedná se o pouhé domněnky obvodního soudu. Uvedenou argumentací se následně městský soud vůbec nezabýval, čímž založil nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady k řízení a shledal, že ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatel je v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
IV.
Vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení, replika stěžovatele
7. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení a předložení spisu obvodního soudu sp. zn. 0 Nt 2/2023 .
8. Městský soud uvedl, že k projednávané věci nemá žádné další vyjádření a v plném rozsahu odkazuje na napadené usnesení.
9. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") se rovněž ztotožnilo s napadeným usnesením i usnesením obvodního soudu. K námitce stěžovatele týkající se nesprávné právní kvalifikace jeho jednání odkázalo na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022 sp. zn. Tpjn 301/2018 (R 3/2022), ve kterém je podrobně rozebrán výklad pojmu prekursor v souvislosti s trestnými činy podle §283 a §286 trestního zákoníku. Mimo jiné z něj vyplývá, že zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy lze za splnění dalších podmínek naplnit i neoprávněným nakládáním s léčivými přípravky obsahujícími efedrin nebo pseudoefedrin (II. výrok stanoviska). Toho se měl stěžovatel dopustit právě jednáním, které je podrobně popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání. K podpoře svých argumentů předložilo Městské státní zastupitelství Ústavnímu soudu rovněž Komparativní analýzu vybraných léčiv obsahujících pseudoefedrin (pseudoefedrin hydrochlorid nebo pseudoefedrin sulfát) a Efedriny Arény s primárním zaměřením na obsah a význam pomocných látek, kterou zpracovala Národní protidrogová centrála služby kriminální policie a vyšetřování.
10. Soudce zpravodaj následně zaslal výše uvedená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice.
11. Stěžovatel s argumentací městského státního zastupitelství nesouhlasí. Namítá, že stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018 nepřekonává usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 344/2017, ale rozvíjí je. Stěžovatel má za to, že na jeho případ nedopadá II. výrok stanoviska. Vychází zejména z jeho bodu 74, podle kterého "splnění dalších podmínek" znamená, že pachatel přímo zneužije léčivý přípravek k získání prekursoru nebo jej opatří pro jiného s tím, že tato osoba z něj získá prekursor nebo jej použije k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky. Stěžovatel je však obviněn pouze z toho, že léčivé přípravky předával osobě, která je sama nepoužívala k získání prekursoru. Nesouhlasí ani s hodnocením městského státního zastupitelství, že lék Efedrina Arena 50mg není léčivým přípravkem ze své podstaty, neboť je registrovaným lékem v členském státě Evropské unie.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem proto není přezkum běžné zákonnosti a správnosti napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posouzení výhradně toho, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení přichází v úvahu pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, které se vymyká ústavnímu a zákonnému procesně právnímu rámci, přičemž tyto vady již nelze jiným předvídaným způsobem odstranit [viz např. nález ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06 (N 56/44 SbNU 719)].
13. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří společně se zadržením a zatčením mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněných. Právní institut vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněných s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení [srov. např. nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57 SbNU 167; 163/2010 Sb.)]. Jedná se o výjimečné opatření, které nastupuje tehdy, není-li možné jejího účelu dosáhnout jiným, šetrnějším způsobem [srov. např. usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2952/15 (U 13/79 SbNU 581)]. Podle čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Příslušná zákonná ustanovení je nutno vždy vykládat restriktivně [nález ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. III. ÚS 612/06 (N 215/43 SbNU 393)].
14. Posuzování vazebních důvodů či jejich trvání je především úlohou obecných soudů, přičemž dokazování se stejně jako v jiných typech řízení řídí zásadou volného hodnocení důkazů (viz např. usnesení ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 163/21). Soudy jsou povinny své závěry náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují zákonné podmínky vazby [srov. např. nález ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11 (N 6/72 SbNU 83)]. Zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz např. nález ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05 (N 225/39 SbNU 379)]. Zároveň je třeba zdůraznit, že rozhodování o vzetí do vazby nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného, soudy proto posuzují pouze určitou pravděpodobnost důsledků, které mohou nastat, bude-li obviněný stíhán na svobodě (viz např. usnesení ze dne 20. 12. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3213/22).
15. V nyní posuzované věci je stěžovatel stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, kterého se měl dopustit zejména tím, že společně s dalšími osobami zajišťoval dosud nezjištěné množství léků s obsahem prekursoru pseudoefedrin a efedrin, a to nejméně od července 2022. Tyto léky dovážel do České republiky nejméně z území Polské republiky, přičemž jako člen organizované skupiny věděl, že budou použity k výrobě psychotropní látky metamfetamin. Stěžovatel tedy podle orgánů činných v trestním řízení neoprávněně pro jiného přechovával léky s obsahem prekursoru, takový čin spáchal ve velkém množství a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
16. Stěžovatel namítá, že popsané jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. 11 Tdo 344/2017-110, neboť léčivé přípravky s obsahem prekursoru nelze považovat za prekursor, což vyplývá i z judikatury Soudního dvora Evropské unie. Podle něj tak není naplněna ani základní podmínka jeho vzetí do vazby, tj. že skutek, pro který je stíhán, vykazuje všechny znaky trestného činu (§67 trestního řádu).
17. K tomu Ústavní soud uvádí, že usnesení Nejvyššího soudu, na které stěžovatel odkazuje, již bylo částečně překonáno, resp. rozvinuto, stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022 sp. zn. Tpjn 301/2018 (R 3/2022 st.). Ačkoli lze podle I. výroku (právní věty) uvedeného stanoviska dát stěžovateli za pravdu, že léčivé přípravky nelze považovat za prekursory ve smyslu §283 odst. 1 trestního zákoníku, a to ani pokud samy obsahují prekursor, hned v následujícím II. výroku (právní větě) Nejvyšší soud zdůrazňuje, že "neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle §21 tr. zákoníku k §283 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 tr. zákoníku. Jednání pachatele nelze posoudit jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku, neboť v těchto případech je trestný čin podle §286 tr. zákoníku ve vztahu subsidiarity k trestnému činu podle §283 tr. zákoníku, a je tak vyloučen jednočinný souběh těchto trestných činů. Stejně se tato ustanovení uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek."
18. Z uvedeného je tedy patrné, že jednání stěžovatele podle předběžného posouzení orgánů činných v trestním řízení vykazuje znaky trestného činu, pro který je stíhán, což jak obvodní, tak městský soud ve svých usneseních dostatečně odůvodnily. Vycházely přitom z popisu skutku uvedeného v usnesení o zahájení trestního stíhání (viz výše bod 13). Obvodní soud se výslovně vyjádřil i k namítané nesprávnosti právní kvalifikace (viz bod 5 jeho usnesení), s čímž se ztotožnil i městský soud v napadeném usnesení. Není přitom pravdou, jak tvrdí stěžovatel, že je obviněn pouze z předávání léků osobě, která je však přímo nepoužívá k získání prekursoru. V usnesení o zahájení trestního stíhání je výslovně uvedeno, že stěžovatel léky dovážel do České republiky a jako člen organizované skupiny věděl, že budou použity k výrobě psychotropní látky metamfetamin. Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že popis skutku i kvalifikace trestného činu mohou v dalších fázích trestního řízení doznat změn. Z hlediska posouzení důvodů vazby se však Ústavní soud ztotožňuje se závěry soudů, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují mimo jiné tomu, že skutek, pro který bylo trestní stíhání stěžovatele zahájeno, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal stěžovatel, nadto ve spojení s organizovanou skupinou. Takové jednání pak odpovídá i závěrům uvedeným v bodě 74 stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018.
19. Obdobné platí i pro další námitky týkající se nedostatečného odůvodnění splnění podmínek vazby. Argumentace stěžovatele vychází pouze z jeho vlastního přesvědčení, aniž by reflektoval závěry soudů, které konkrétně uvedly, proč existuje důvodná obava, že stěžovatel uprchne [§67 písm. a) trestního řádu], resp. že bude trestnou činnost opakovat [§67 písm. c) téhož zákona]. Odůvodnění soudu je tedy srozumitelné, logické a přesvědčivé. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ústavní požadavek na vypořádání námitek neznamená, že se soudy musí podrobně vyjádřit ke všem dílčím výtkám, ale postačí, pokud lze odpověď na ně dovodit z celkového kontextu odůvodnění (viz např. usnesení ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 940/20). Nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pak nemůže založit pouhý nesouhlas stěžovatele s jeho závěry. Proto Ústavní soud v podrobnostech odkazuje zejména na body 5 až 9 usnesení obvodního soudu a body 6 až 8 napadeného usnesení.
20. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz bod 1 tohoto usnesení), a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu