ECLI:CZ:US:2023:4.US.1671.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1671/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., t. č. ve věznici Hrnčiarovce nad Parnou, Trnava, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Dominikem Okenicou, advokátem, sídlem Plucárna 3560/1, Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2023 č. j. 2 To 25/2023-75, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv ve smyslu čl. 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 8. 3. 2023 č. j. 11 T 2/2023-55 uznal rozsudek Okresního soudu Skalica, Slovenská republika, ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. 8T/54/2022. Rozsudkem slovenského soudu, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu převaděčství podle §355 odst. 1, odst. 3 písm. d) s odkazem na §138 písm. j) zákona č. 300/2005 Z. z., trestný zákon. V něm je na území České republiky podle krajského soudu spatřován přečin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Proti rozsudku krajského soudu podal odvolání státní zástupce. Napadeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozhodl tak, že podle §308 odst. 3 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a §258 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) se zrušuje rozsudek krajského soudu v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 trestního řádu se věc vrací soudu I. stupně.
3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. V tomto případě ústavní stížnost zákonem dané podmínky nesplňovala, neboť nebyla naplněna podmínka dle §30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu, spočívající v povinném zastoupení stěžovatele advokátem před Ústavním soudem. Ústavní soud proto stěžovatele vyzval přípisem ze dne 23. 6. 2023 k odstranění zjištěné vady ve lhůtě 40 dnů. Vedle informace, jak vadu návrhu odstranit, bylo součástí přípisu rovněž poučení, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti. Stěžovatel byl rovněž poučen o tom, že ve stanovené lhůtě je očekáváno předložení kvalifikovaného, tj. advokátem sepsaného návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.
5. Ústavnímu soudu byl dne 2. 8. 2023 doručen přípis stěžovatele ze dne 29. 7. 2023, ve kterém žádal o prodloužení lhůty k odstranění vad. Uvedl, že rozhodnutím České advokátní komory ze dne 17. 7. 2023 č. j. 10.01-000349/23-002 mu byl ustanoven advokát JUDr. Dominik Okenica, sídlem Plucárna 1, Hodonín. Tento advokát je ale příbuzný a obhájcem člověka, v jehož trestním řízení stěžovatel figuruje jako oznamovatel, poškozený a svědek obžaloby. Stěžovatel uvedl, že si nepřeje, aby daný advokát věděl cokoli o jeho záležitostech a že začal jednat s Českou advokátní komorou ohledně výměny advokáta. Přípisem ze dne 8. 8. 2023 Ústavní soud stěžovateli prodloužil lhůtu k odstranění vad do 31. 8. 2023. Nicméně, dne 14. 8. 2023 byl Ústavnímu soudu doručen originál plné moci, kterou dne 7. 8. 2023 udělil stěžovatel výše jmenovanému advokátovi, který ji následně přijal
dne 10. 8. 2023. Lhůta k odstranění vad tak uběhla dne 31. 8. 2023.
6. Povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, platí už při podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost tak musí být sepsána advokátem, kterému stěžovatel udělil plnou moc. V průběhu určené lhůty byla Ústavnímu soudu doručena plná moc osvědčující zastoupení stěžovatele advokátem, nikoli však již bezvadná a projednatelná ústavní stížnost sepsaná advokátem. Vytýkaná vada nebyla odstraněna do dnešního dne a o prodloužení lhůty k odstranění této vady rovněž nebylo požádáno.
7. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti ji soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
8. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud dodává, že v ústavní stížnosti, kterou sepsal sám stěžovatel je napadeno rozhodnutí vrchního soudu. Z napadeného rozhodnutí se ale podává, že věc byla vrácena krajskému soudu. Napadeným rozhodnutím se tak řízení nekončí a věc se vrací k dalšímu projednání. V tomto okamžiku by tedy ještě nebylo možné posoudit, zda bylo zasaženo do základního práva či svobody stěžovatele, protože není zřejmé, jakým způsobem se napadené rozhodnutí promítne do konečného rozhodnutí ve věci samé. Zásah Ústavního soudu by tak v tuto chvíli nebyl namístě vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti, která má být zásadně až posledním prostředkem pro ochranu základních práv a svobod (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Později lze ovšem ústavní stížností napadnout konečné rozhodnutí ve věci samé a spolu s ním i napadené rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 190/15).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2023
Josef Baxa v. r.
soudce zpravodaj