ECLI:CZ:US:2023:4.US.1772.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1772/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Josefa Fialy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. S., zastoupené Mgr. Adamem Stawaritschem, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2023 č. j. 13 Co 299/2022-274, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a V. Š. a nezletilé V. B. S., jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti, takto:
I. Nezletilé V. B. S. se pro řízení před Ústavním soudem sp. zn. IV. ÚS 1772/23 jmenuje opatrovník Městský úřad města Ivančice, sídlem Palackého náměstí 196/6, Ivančice.
II. Návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2023 č. j. 13 Co 299/2022-274 se zamítá.
Odůvodnění:
1. Dne 1. 7. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky, kterou se domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku, neboť porušuje její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka dále namítá, že došlo rovněž k porušení ústavně zaručených práv nezletilé podle čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Zároveň s ústavní stížností předložila návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") změnil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 10. 2022 č. j. 0 Nc 114/2022-217 tak, že se nezletilá svěřuje do péče otce (výrok I.), stanovil výživné stěžovatelky (výrok II.), upravil styk stěžovatelky s nezletilou (výrok III.) a nahradil souhlas stěžovatelky k tomu, aby otec ohlásil změnu místa trvalého pobytu nezletilé na adresu X.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti mj. namítá, že práva rodičů na péči o dítě mají zásadně stejnou váhu a dítě má právo na péči obou rodičů rovnocenně. Proto má být výchozím stavem zásadně střídavá péče. Omezení styku mezi rodičem a dítětem musí sledovat legitimní cíl, přičemž nejlepší zájem dítěte musí být hlavním měřítkem. V této souvislosti zopakovala kritéria stanovená Ústavním soudem, která musí soudy při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem zohledňovat. Krajskému soudu například vytýká, že nedostatečně zjistil skutkový stav a neodůvodnil svěření nezletilé do výlučné péče otce. Nekriticky přitom převzal závěry orgánů činných v trestním řízení, podle kterých se stěžovatelka podáním trestního oznámení pro podezření ze sexuálního zneužívání nezletilé pouze mstila otci. Namítá rovněž porušení participačních práv nezletilé, která v řízení před obecnými soudy nebyla vyslechnuta. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, že se s nezletilou odstěhovala bez vědomí a souhlasu otce, kvůli čemuž by nyní měla nést veškeré náklady spojené s dopravou do a z místa bydliště otce.
4. Podle §469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a §892 odst. 3 a §943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
5. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilá postavení vedlejšího účastníka. Její zákonní zástupci jsou rovněž účastníci řízení, matka jako stěžovatelka a otec jako vedlejší účastník. Protože by mohlo v posuzované věci dojít ke střetu jejich zájmů a zájmů nezletilé, je nutno jmenovat nezletilé kolizního opatrovníka.
6. Ústavní soud proto nezletilé ustanovil opatrovníka schopného hájit její zájmy v řízení o ústavní stížnosti. S ohledem na povahu věci a dosavadní průběh řízení se jeví jako nejvhodnější opatrovník orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (v tomto případě Městský úřad města Ivančice), který nezletilou zastupoval již v řízení před obecnými soudy a je se situací rodiny obeznámen. Ústavní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto usnesení.
7. Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
8. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky, přičemž vzal v úvahu relevantní okolnosti věci a dospěl k závěru, že podmínky podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nejsou v posuzované věci naplněny.
9. Stěžovatelka žádným způsobem neodůvodnila, v čem by výkon napadeného rozsudku měl pro ni znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká v případě odložení jeho vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, zejména otci a nezletilé jako vedlejším účastníkům. Žádnou takovou naléhavou skutečnost Ústavní soud nezjistil ani z obsahu ústavní stížnosti, případně napadeného rozsudku. Naopak je zřejmé, že odložením vykonatelnosti by mohla vzniknout újma otci, neboť by byl zúžen jeho styk s nezletilou oproti napadenému rozsudku, který počítá se symetrickým střídáním péče o nezletilou v týdenních intervalech. Případná újma otce tak může být přinejmenším srovnatelná újmě, které se pravděpodobně obává stěžovatelka. Z logiky věci je proto zřejmé, že bez meritorního přezkumu napadeného rozsudku nelze jednoznačně určit, zda jeho vykonatelností může stěžovatelce vzniknout větší újma než vedlejším účastníkům, a to i s ohledem na nejlepší zájem nezletilé. Nelze přitom bez dalšího vycházet z toho, že úprava styku nezletilé stanovená v rozsudku okresního soudu, jehož vykonatelnost by v případě odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku nastoupila, je "dočasně" vhodnější pouze proto, že se více blíží tomu, jak byl styk fakticky upraven dříve. V tomto případě je proto namístě zdrženlivost Ústavního soudu ve prospěch vykonatelnosti napadeného rozsudku, a proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
10. Ústavní soud tímto rozhodnutím nijak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti. Účelem institutu odložení vykonatelnosti je v případech takovýchto sporů zabránit vzniku stavu, kdy by v důsledku výkonu pravomocného soudního rozhodnutí byla prokazatelně a nevratně ovlivněna práva nezletilých, k čemuž v posuzované věci nedošlo, a to ve fázi před přezkumem napadeného rozhodnutí Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu