ECLI:CZ:US:2023:4.US.1796.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1796/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zastoupeného Mgr. Martinem Bugajem, advokátem, sídlem Komenského 12/1, Bruntál, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2023 sp. zn. 9 To 122/2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) J. J., 2) R. B. a 3) J. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl původně stíhán společně s vedlejšími účastníky 1) a 2) v trestní věci vedené pod sp. zn. 9 T 130/2019. Poté, co byla jeho věc vyloučena k samostatnému projednání a bylo v ní rozhodnuto, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 27. 2. 2023 č. j. 9 T 130/2019-2561 tak, že stěžovatel a vedlejší účastníci 1) a 2) jsou jako odsouzení povinni podle §154 odst. 1 a §155 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nahradit společně a nerozdílně vedlejšímu účastníkovi 3) jako poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení v celkové výši 142 102,40 Kč.
3. Usnesení obvodního soudu bylo stěžovateli doručováno dne 3. 3. 2023 a téhož dne byla zásilka z důvodu nezastižení adresáta uložena doručujícím orgánem (poštou). Stěžovatel byl vyrozuměn o tom, kde si ji může vyzvednout. Protože tak neučinil, byla mu vhozena do schránky dne 20. 3. 2023.
4. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl pro opožděnost. Při svém rozhodování použil §64 odst. 4 trestního řádu, podle jehož první věty nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje. Desátým dnem od uložení byl den 13. 3. 2023. Lhůta tří dnů pro podání stížnosti podle §143 odst. 1 trestního řádu skončila uplynutím dne 16. 3. 2023, zatímco stížnost byla podle obálky zaslána obvodnímu soudu až dne 19. 3. 2023.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel tvrdí, že mu usnesení obvodního soudu nebylo doručeno fikcí dne 13. 3. 2023, nýbrž až dne 16. 3. 2023, což znamená, že stížnost podal včas. Stížnost, která byla uložena u pošty dne 3. 3. 2023 (v ústavní stížnosti stěžovatel zjevně omylem uvádí den 13. 3. 2023), si totiž mohl vyzvednout teprve dne 6. 3. 2023 (v ústavní stížnosti stěžovatel zjevně omylem uvádí den 16. 3. 2023), kdy byla zásilka na poště připravena k vyzvednutí. Podle stěžovatele §64 odst. 4 trestního řádu spojuje počátek běhu desetidenní lhůty s okamžikem, kdy je zásilka připravena k vyzvednutí u pošty, nikoli s okamžikem, kdy doručující orgán vykonal neúspěšný pokus o doručení zásilky. Stěžovatel se pozastavuje nad logikou městského soudu, podle níž lze doručovat fikcí v době, kdy si adresát zásilku nemůže z důvodu na straně poskytovatele zvolené služby vůbec vyzvednout. Městský soud zamítnutím stížnosti jako opožděné neochránil základní právo stěžovatele zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Byla podána oprávněným navrhovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno. Ústavní stížnost je také přípustná (stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
8. Stěžovatel namítá, že i když byla jeho stížnost podána včas, městský soud ji napadeným usnesením odmítl jako opožděnou. Uvedená námitka může mít podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu význam z hlediska ústavněprávního posouzení věci. Obecně platí, že uplatní-li kdokoli řádně a včas procesní prostředek k ochraně práva, tedy způsobem, při němž není dán žádný důvod jeho odmítnutí nebo zastavení řízení, jehož posouzení nezávisí na uvážení soudu, který o něm rozhoduje, pak je povinností soudu takovýto procesní prostředek projednat a věcně o něm rozhodnout. Jestliže by soud navzdory splnění všech zákonných předpokladů tento procesní prostředek odmítl, odepřel by navrhovateli v rozporu se základním právem na soudní ochranu zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny přístup k soudu. Uvedené ustanovení zaručuje každému možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu "stanoveným postupem", za který je třeba považovat i včasné uplatnění procesního prostředku k ochraně práva [srov. nálezy ze dne 6. 6. 2007 sp. zn. I. ÚS 750/06 (N 93/45 SbNU 335); ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 281/12 (N 210/71 SbNU 477); ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 681/16 (N 45/80 SbNU 555), body 12 a 13 odůvodnění; ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 4012/19 (N 59/99 SbNU 181), bod 19 odůvodnění; nebo ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. III. ÚS 3541/20, bod 17 odůvodnění; všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud ale v posuzované věci takovéto porušení neshledal. Podle stěžovatele nastal následek spočívající v uplatnění fikce doručení podle §64 odst. 4 trestního řádu uplynutím desetidenní lhůty odvíjející se od okamžiku, kdy si mohl zásilku vyzvednout u doručujícího orgánu (na poště), a nikoli již od samotného uložení zásilky. Z uvedeného ustanovení ovšem vyplývá, že pro počítání uvedené lhůty je rozhodný právě okamžik uložení písemnosti. Jestliže by zákon stanovil rozhodným okamžik, kdy je písemnost připravena k vyzvednutí, učinil by tak výslovně (srov. §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
10. Městský soud proto správně použil §64 odst. 4 trestního řádu a s ohledem na fikci doručení, která nastala dne 13. 3. 2023, dovodil, že posledním dnem k podání stížnosti byl den 16. 3. 2023. Stěžovatel byl o tom, že písemnost byla uložena na poště, vyrozuměn již dne 3. 3. 2023. Skutečnost, že v ten den si ji na poště nemohl vyzvednout, nebyla pro běh lhůty podle uvedeného ustanovení významná. Zamítl-li městský soud za této situace stížnost podanou k poštovní přepravě teprve dne 19. 3. 2023 jako opožděnou, napadeným usnesením neporušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základního práva stěžovatele (viz výše bod 1), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu