ECLI:CZ:US:2023:4.US.1905.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1905/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radka Pivoňky, zastoupeného Mgr. Markem Konečným, advokátem, sídlem Petržílkova 2583/15, Praha 13 - Stodůlky, proti II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2023 č. j. 29 Co 390/2022-208, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti BARKOTEX PRAHA, spol. s r. o., sídlem Poděbradská 777/9, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že vedlejší účastnice se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala po stěžovateli zaplacení částky 42 043,44 Kč s příslušenstvím za montáž a dodávku podlahové krytiny provedené podle smlouvy o díle ze dne 1. 11. 2015 (dále jen "smlouva o díle"). Obvodní soud rozsudkem ze dne 2. 6. 2022 č. j. 26 C 59/2019-171 uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 420 043,44 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit jí náklady řízení ve výši 233 461,90 Kč (II. výrok). V odůvodnění obvodní soud konstatoval, že vedlejší účastnice dokončila dílo v dubnu 2017 a byť k jeho formálnímu převzetí nedošlo, stěžovatel podlahovou krytinu užívá a její cenu dosud neuhradil. Obvodní soud nepřisvědčil námitkám, že dílo bylo dokončeno třetím subjektem a označil ve věci za nepodstatné všechny ostatní dohody, které stěžovatel uzavřel následně po dokončení díla.
3. Městský soud na základě stěžovatelova odvolání v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu a žalobu na zaplacení částky 420 043,45 Kč s příslušenstvím zamítl (I. výrok) a rozhodl, že se stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává (II. výrok). Zamítavý výrok odůvodnil zjištěním, že nebylo prokázáno, že by nastala fikce předání díla sjednaná ve smlouvě o díle, proto vedlejší účastnici právo na zaplacení sjednané ceny díla nevzniklo. Zároveň však doplnil, že k zániku závazku stěžovatele nedošlo, ovšem je nutné dílo řádně provést (dokončit a předat). Městský soud se s ohledem na okolnosti, které vedly ke vzniku sporu mezi účastníky, rozhodl postupovat podle §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a stěžovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal. Podle městského soudu by nebylo spravedlivé, aby vedlejší účastnice hradila stěžovateli náklady řízení (i přesto, že má na vzniku sporu svůj podíl), neboť z průběhu řízení je zřejmé, že řada kroků stěžovatele byla účelová, stěžovatel se snažil vyhnout placení ceny za dodanou a položenou krytinu, přitom vedlejší účastnice se naopak snažila stěžovateli vyjít vstříc a vyhovět jeho požadavkům, které však stěžovatel měnil.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí výhradně proti nákladovému výroku rozsudku městského soudu, který byl vydán podle jeho názoru nelogicky a v rozporu s výrokem ve věci samé, když mu městský soud jako úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Stěžovatel zdůrazňuje, že to byl on, kdo jako nepodnikající fyzická osoba důvodně a úspěšně ubránil své subjektivní právo po mnoha letech a navíc proti velkému podnikatelskému subjektu. Stěžovatel připomíná, že opakovaně navrhoval tzv. separaci nákladů řízení. Argumenty, kterými městský soud odůvodnil použití §150 o. s. ř., považuje za nepravdivé a napadený výrok celkově za nezákonný a porušující jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek obsahující výrok napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. žádné další k dispozici neměl (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, stojí mimo soustavu soudů a nelze jej považovat za další soudní instanci (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem je především přezkum ústavnosti soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Ústavní soud může do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout pouze za situace, kdy je jejich rozhodování postiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
7. Stěžovatel zastává názor, že v jeho věci městský soud přistoupil k bezdůvodné moderaci nákladů řízení podle §150 o. s. ř. a požaduje, aby Ústavní soud nákladový výrok městského soudu zrušil pro jeho nezákonnost a rozpor se základním právem na soudní ochranu.
8. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu nákladových výroků přistupuje rezervovaně, neboť z hlediska kritérií řádného procesu nelze na rozhodnutí o nákladech řízení klást stejné požadavky jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona nebo vlivem závažného pochybení či zjevného omylu soudu [např. nálezy ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 536/06 (N 64/49 SbNU 9) nebo ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 (N 232/59 SbNU 365); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Takovouto kvalifikovanou vadu Ústavní soud ve stěžovatelově věci nezjistil.
9. Samotný nesouhlas stěžovatele s použitím moderačního oprávnění podle §150 o. s. ř. nečiní napadený nákladový výrok rozsudku městského soudu neústavním. Stěžovatel v ústavní stížnosti ani nepředkládá relevantní argumentaci, podle které by bylo možné na zásah do jeho ústavně zaručených práv, resp. práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny usuzovat.
10. Ustanovení §150 o. s. ř. představuje výjimku ze zásady úspěchu ve věci ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. ("jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele..."), přičemž toto ustanovení obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená práva, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2984/09). Přesně k takovému závěru městský soud podle obsahu odůvodnění napadeného výroku dospěl, když označil za nespravedlivé, aby vedlejší účastnice byla s ohledem na okolnosti vzniku sporu a průběh celého řízení zavázána stěžovateli hradit náklady řízení. Podle městského soudu stěžovatel řadou nepravdivých tvrzení zapříčinil složitost věci a celé řízení vedl svými účelovými kroky v podstatě k tomu, aby nemusel vedlejší účastnici dodanou a položenou podlahovou krytinu uhradit.
11. Ústavní soud konstatuje, že městský soud rozhodl uvážlivě a nemá tak, co by jeho přesvědčivému odůvodnění vytkl. Městský soud využil diskreční pravomoc danou mu zákonem a ve snaze docílit spravedlivého uspořádání mezi účastníky rozhodl legitimním způsobem, který porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu nezakládá.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu