ECLI:CZ:US:2023:4.US.1920.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1920/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele A. V. T., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného JUDr. Leošem Brantálem LL.M., advokátem, sídlem 28. října 1727/108, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. června 2023 č. j. 47 To 213/2023-76 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. května 2023 č. j. 0 Nt 18015/2023-40, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto, že podle §72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a §71 odst. 1 písm. a) trestního řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě, když i nadále trvají vazební důvody dle §67 písm. a) a c) trestního řádu, a že podle §71a trestního řádu a contrario se žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu zamítá, podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se písemný slib obviněného nepřijímá a podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario nelze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, podle §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu se záruka důvěryhodné osoby T. T. nepřijímá a podle §73 odst. 1 písm. d) trestního řádu a contrario nelze vazbu nahradit uložením některého z předběžných opatření.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu zrušeno a bylo nově rozhodnuto tak, že žádost stěžovatele o propuštění z vazby se podle §71a trestního řádu zamítá, neboť důvody vazby dle §67 písm. a), c) trestního řádu dále trvají, a že podle §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu se záruka důvěryhodné osoby T. T. nepřijímá, podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se nepřijímá písemný slib obviněného, podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario se nad obviněným nestanoví dohled probačního úředníka a podle §73 odst. 1 písm. d) téhož zákona a contrario se obviněnému neukládá předběžné opatření.
4. Trestná činnost, pro kterou je stěžovatel obviněn, měla spočívat v závadném sexuálním chování (zejména osahávání) vůči třem nezletilým dívkám.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel za prvé namítá, že vůči němu není respektována zásada in dubio pro reo tím, že je vůči němu užívána přísnější právní kvalifikace, než by mohla. Není přípustné volit přísnější právní kvalifikaci jen proto, aby mohl být ponechán ve vazbě.
6. Nadto i v rámci zvolené právní kvalifikace nelze mechanicky vycházet z její horní sazby. Nebyly dostatečně vyhodnoceny okolnosti svědčící v jeho prospěch, jako např. jeho dosavadní bezúhonnost či menší intenzita stíhaného jednání, kdy mělo jít zejména o osahávání, nikoliv soulož. Stěžovatel byl nadto již značně potrestán tím, že se o věci dozvěděla vietnamská komunita. To opět svědčí o tom, že v jeho případě by připadal v úvahu trest spíše na dolní hranici trestní sazby.
7. Pokud jde o vazební důvod uvedený pod §67 písm. c) trestního řádu, jeho existenci soudy odvíjely zejména od skutečnosti, že stěžovatel byl učitelem vietnamského jazyka v jazykové škole. Stěžovatel ve svém návrhu na propuštění z vazby na svobodu navrhoval, že nebude vykonávat činnost učitele a ředitele jazykové školy. Přesto soudy formalistickým způsobem dovodily, že stěžovatele je nadále nutno ponechat ve vazbě.
8. Rozhodnutí krajského soudu mu ani nebylo doručeno v překladu do vietnamského jazyka, čímž bylo porušeno jeho právo na tlumočníka podle čl. 37 odst. 4 Listiny. Navíc jeho doručení trvalo téměř měsíc.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
10. Co se týče usnesení okresního soudu, to bylo již dříve zrušeno usnesením krajského soudu a vzhledem k tomu musel Ústavní soud považovat ústavní stížnost v této části za návrh, k jehož projednání není příslušný.
11. U zbývající části návrhu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby není povolán k přezkumu správnosti použití běžného zákona a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje zásadu sebeomezení, která při posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, jsou-li závěry soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo není-li rozhodnutí odůvodněno (např. usnesení ze dne 13. 5. 2005 sp. zn. IV. ÚS 161/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
13. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví (čl. 91 odst. 1 a čl. 92 Ústavy). Skutečnost, že obecný soud vyslovil závěr, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle §67 trestního řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, zda má znaky trestného činu, zda jsou zřejmé důvody k podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, zda existuje důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem uvedeným v §67 trestního řádu (tedy u tzv. vazby útěkové že uprchne nebo se bude skrývat a u tzv. předstižné vazby že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil) a zda účelu vazby není možno dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě přitom nelze pojímat jako rozhodování o vině obviněného a jemu uloženém trestu.
14. Stěžovatel považuje odůvodnění vazebních důvodů za nepřesvědčivé. Ústavní soud však dospěl k závěru, že obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí, obzvláště pak v případě tzv. vazby útěkové konkrétními důvody. Ke zpochybňované právní kvalifikaci nutno konstatovat, že nároky na její přesnost musejí logicky odpovídat dosud počáteční fázi trestního procesu, přičemž za situace, kdy se tato kvalifikace nejeví a priori jako nepřiléhavá, není na Ústavním soudu, aby její správnost přehodnocoval.
15. Se stěžovatelovou tezí, že v rámci zvolené právní kvalifikace nelze "mechanicky" vycházet z její horní sazby, Ústavní soud s ní souhlasí, avšak nezjistil, že obecné soudy takový přístup ve věci zvolily. Soudy neuvedly, že by stěžovateli hrozil vysoký trest kvůli vysoké horní hranici trestní sazby příslušené skutkové podstaty, nýbrž proto, že i trest v rámci její dolní poloviny by byl stále velmi citelný. Ke stěžovatelem uváděným skutečnostem, které mají svědčit v jeho prospěch, jako je jeho dosavadní bezúhonnost, vhodno podotknout, že na druhou stranu se zde jeví být i skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, jako je páchání závadné činnosti vůči vícero osobám během několika let, tedy nikoliv jen jako ojedinělý exces. Zároveň soudy uvážily, že stěžovatel je cizí státní občan, v rodné Vietnamské socialistické republice má 4 sourozence, a má i k útěku nebo skrývání dostatečné finanční prostředky. Lze připustit, že odůvodnění tzv. předstižné vazby je vágnější, nicméně Ústavní soud ani zde neshledal důvod ke svému zásahu, když nadto již existence jednoho z vazebních důvodů pro závěr o její nezbytnosti postačuje.
16. Co se týče námitek proti absenci překladu usnesení krajského soudu do vietnamského jazyka a proti délce jeho doručování, Ústavní soud se jimi nezabýval, neboť nesměřují proti správnosti napadených rozhodnutí. Případná pochybení, ke kterým by došlo až ve fázi po jejich vydání, nemohou být předmětem posouzení v řízení o ústavní stížnosti, ve které je žádáno toliko jejich zrušení. Ústavní soud upozorňuje, že při posuzování ústavních stížností je vázán podaným návrhem v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest. Proto se může věnovat jen takovým námitkám, které mají vztah k navrhovanému petitu.
17. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu