ECLI:CZ:US:2023:4.US.1988.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1988/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KUKA Automation ČR s. r. o., v likvidaci, sídlem Nádražní 344/23, Praha 5 - Smíchov, zastoupené Mgr. Michalem Janíčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 428/130, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2023 č. j. 27 Cdo 1369/2023-103 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2022 č. j. 7 Cmo 212/2022-74, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Lucie Fricker a Ladislava Mádle, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2022 č. j. 7 Cmo 212/2022-74 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2023 č. j. 27 Cdo 1369/2023-103 se zamítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhuje podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl usnesením ze dne 30. 6. 2022 č. j. 78 Cm 17/2021-45 návrh vedlejších účastníků, kterým se domáhali toho, aby soud vyslovil neplatnost usnesení jediného společníka stěžovatelky, přijaté jediným společníkem stěžovatelky, WR Vermögensverwaltung GmbH, reg. č. HRB 4110, se sídlem Walter-Reis-Str. 1, 637 85 Obernburg, dne 4. 11. 2020, kterým bylo rozhodnuto o odvolání vedlejších účastníků jako obou jednatelů společnosti. Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") vyhověl odvolání vedlejších účastníků proti usnesení městského soudu a změnil usnesení městského soudu tak, že soud vyslovuje neplatnost usnesení o odvolání vedlejších účastníků jako obou jednatelů společnosti. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud usnesením odmítl pro nepřípustnost.
3. Stěžovatelka odůvodnila návrh na odložení vykonatelnosti tím, že kvůli zrušení odvolání jednatelů jim bude povinna uhradit nevyplacené odměny, přičemž ti ji již k uhrazení vyzvali. Není přitom vyloučeno, že by rozhodnutí o uhrazení dlužné částky mohlo být vydáno dříve než rozhodnutí o ústavní stížnosti. V takovém případě by mohla být stěžovatelka povinna uhradit vedlejším účastníkům dotčenou částku, ačkoliv by se později mohlo ukázat, že byla její ústavní stížnost důvodná a usnesení jediného společníka platné. Takový postup by byl v rozporu s principem hospodárnosti soudních řízení, jelikož vedení soudního řízení na základě napadených neústavních rozhodnutí zatěžuje soudní soustavu dalším zbytečným soudním řízením. Vyplacení odměn by rovněž významně zasáhlo do probíhající likvidace stěžovatelky a tím i do práv věřitelů, navíc když nevykonává obchodní činnost. To dohromady považuje stěžovatelka za závažné ohrožení jejích práv a práv třetích osob. Zároveň má za to, že nebude-li vykonatelnost odložena, ztratí soudní ochrana význam, dostane se do úpadku a následně konkurzu.
4. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Jak vyplývá z výše shrnuté argumentace, stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí žádné významné skutečnosti, které by prokazovaly, že by pro ni výkon rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než která by při odložení vykonatelnosti hrozila vedlejším účastníkům řízení. Stěžovatelka odůvodňuje odklad vykonatelnosti tím, že na základě výsledku dalších potenciálních soudních řízení, založených na postavení vedlejších účastníků jako jednatelů společnosti, by musela vedlejším účastníkům uhradit nevyplacené odměny, přičemž nelze vyloučit, že Ústavní soud dojde k závěru, že napadená rozhodnutí jsou neústavní a usnesení jediného společníka platné. To by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Zároveň argumentuje tím, že v důsledku potenciálních soudních řízení se dostane do úpadku a následně konkurzu. Z této argumentace stěžovatelky plyne, že stěžovatelka újmu odvozuje až od potenciálních řízení, která by mohla navazovat na řízení v této věci, nikoli přímo od napadených rozhodnutí.
6. V řízení o ústavních stížnostech je odložení vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 949/22 ze dne 21. 6. 2022, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka v tomto ohledu neunesla břemeno tvrzení o újmě na její straně, která by jí mohla být způsobena přímo napadenými rozhodnutími.
7. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Ústavní soud tímto rozhodnutím nijak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu