ECLI:CZ:US:2023:4.US.2008.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2008/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, sídlem Vyšehradská 423/27, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2022 č. j. 25 Co 318/2021-1090 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. června 2021 č. j. 43 Nc 568/2019-903, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, nezletilé E. A. a M. A., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka (dále i "matka") se v řízení před obecnými soudy domáhala svěření své nezletilé dcery E. A. (dále jen "nezletilá") do své výhradní péče a určení výživného M. A. (dále jen "otec"). Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") rozhodl v záhlaví označeným rozsudkem tak, že se nezletilá svěřuje do asymetrické střídavé péče oběma rodičům, stanovil péči o nezletilou během prázdnin (výrok I) a oběma rodičům uložil povinnost platit na výživu nezletilé 10 000 Kč měsíčně (výroky II a III).
2. Matka se proti rozhodnutí obvodního soudu odvolala. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu v záhlaví označeným rozsudkem změnil ve výroku I o péči na symetrickou střídavou péči obou rodičů a rozhodl o péči v době prázdnin (výroky I, II a V rozsudku městského soudu). Výroky III a IV rozsudku městského soudu byla rodičům uložena povinnost sjednání terapie a účasti na ní v Centru LOCIKA, z. ú. Výroky II a III rozsudku obvodního soudu městský soud zrušil a vrátil obvodnímu soudu (výrok VI rozsudku městského soudu).
3. Proti oběma rozsudkům v jejich celém rozsahu podává stěžovatelka ústavní stížnost, v níž namítá, že došlo k porušení jejích práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatelky byla její práva porušena tím, že ve věci byl opakovaně prováděn výslech nezletilé, cizí státní příslušnice, bez tlumočníka, a že obecné soudy opomněly provést stěžovatelkou navržené důkazy, zatímco jiné pro věc podstatné důkazy vyhodnotily jako nevěrohodné. Rovněž považuje soudem provedenou interpretaci některých důkazů za vadnou. Zejména zdůrazňuje soudní nevypořádání se s násilím otce vůči stěžovatelce, přičemž otec byl pravomocně odsouzen za ublížení na zdraví stěžovatelky.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je proti výrokům I až V napadeného rozsudku městského soudu přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ve vztahu k výrokům II a III rozsudku obvodního soudu, které byly změněny nebo zrušeny rozsudkem městského soudu, je však ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
5. Nepřípustná je pak ústavní stížnost vůči výroku VI napadeného rozsudku městského soudu. Ústavní soud totiž činí opakovaně závěr, že zásadně nelze připustit ústavní stížnost proti kasačním rozhodnutím. Procesním důsledkem výroku VI napadeného rozsudku městského soudu je, že věc se v této části vrátila zpět k obvodnímu soudu. V mezidobí od podání ústavní stížnosti došlo k dohodě rodičů nezletilé ohledně péče o ni v době prázdnin i o výživném, kterou obvodní soud potvrdil rozsudkem č. j. 43 Nc 568/2019-1169 ze dne 28. 2. 2023, který následně nabyl právní moci. Z těchto důvodů je ústavní stížnost v této části nepřípustná, zatímco ve zbytku je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své působnosti mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]). Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud proto k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzované věci nestalo.
7. Aby byla ústavní stížnost důvodná, je nutné předložit přesvědčivou ústavněprávní argumentaci. Argumentace stěžovatelky svým obsahem zjevně nedosahuje ústavněprávní roviny, jelikož představuje toliko její pokračující nesouhlas se střídavou péčí o nezletilou. Obecné soudy ve svých rozhodnutích přesvědčivě odůvodnily, proč je v případě nezletilé střídavá péče nejvhodnějším řešením.
8. Právo na tlumočníka je zakotveno v čl. 37 odst. 4 Listiny, jakož i v čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy. Jeho naplnění podle ustálené judikatury Ústavního soudu představuje nezbytnou podmínku uplatnění všech ostatních procedurálních práv osoby, která neovládá jazyk, v němž je řízení vedeno (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3277/21 ze dne 15. 3. 2022; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/). Do práva stěžovatelky na tlumočníka však zasaženo nebylo, přičemž to, že by jí samotné byl upřen tlumočník, ani nenamítá.
9. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat jen za situace, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Je však nezbytné, aby toto nerespektování základního práva mělo vliv na výsledek řízení. V situaci, ve které obecné soudy vyhodnotily výslech nezletilé tak, že nepřinesl žádná zásadní zjištění, a vyšly především ze znaleckých zjištění a dalších důkazů, přičemž tento svůj postup náležitě odůvodnily, nemohla mít nepřítomnost tlumočníka vliv na výsledek řízení.
10. Případné dílčí procesní pochybení tudíž nemusí nezbytně založit protiústavnost postupu obecných soudů, neboť je podřízeno posouzení spravedlivosti řízení jako celku. V tomto ohledu přitom napadené řízení obstálo. Pro Ústavní soud je v nyní posuzované věci podstatné, že obecné soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy použily. To se týká i vlivu otcova odsouzení za ublížení na zdraví stěžovatelky na rozhodování o otázce péče o nezletilou. Opakovat přitom, co bylo správně a přesvědčivě uvedeno již obecnými soudy, považuje Ústavní soud za nadbytečné, a proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí.
11. Ústavní soud po prostudování vyžádaného spisového materiálu dospěl k závěru, že dotčené řízení bylo jako celek spravedlivé, a nemíní proto nikterak přehodnocovat závěry, k nimž obecné soudy dospěly. Argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti lze v souhrnu pokládat pouze za polemiku se závěry obecných soudů, jíž se však Ústavní soud, jak již bylo řečeno výše, nemá důvod zabývat.
12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost směřující proti výroku I rozsudku obvodního soudu a výrokům I až V rozsudku městského soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost směřující proti výrokům II a III rozsudku obvodního soudu byla odmítnuta pro nepříslušnost podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost směřující proti výroku VI rozsudku městského soudu byla odmítnuta pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu