ECLI:CZ:US:2023:4.US.2108.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2108/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele T. Č., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2023 č. j. 13 To 163/2023-801 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 13. dubna 2023 č. j. 26 T 183/2018-779, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kladně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), výslovně domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ("krajský soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel zároveň navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu.
2. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Kladně ("okresní soud") sp. zn. 26 T 183/2018 zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu ze dne 22. 8. 2019 sp. zn. 26 T 183/2018, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. 13 To 263/2019, odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin pro trestný čin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výkon trestu byl stěžovateli nařízen dne 9. 3. 2020. Šlo již o druhý trest obecně prospěšných prací. Stěžovatel ale s výkonem trestu ihned nezapočal. Od 16. 3. 2020 do 6. 5. 2020 nebylo trest možné vykonávat z důvodu plošných epidemiologických opatření. Teprve v srpnu 2020 se stěžovatel dostavil k poskytovateli prací a domluvil si jejich pokračování, přičemž z prvního trestu mu zbývalo vykonat ještě dvacet šest hodin. Následně však až do prosince 2020 s výkonem trestů nepokročil. V lednu 2021 vykonal stěžovatel první trest v celém rozsahu a prvních šest hodin z druhého trestu, jehož přeměna byla předmětem napadených rozhodnutí. Během dubna 2021 zvýšil stěžovatel počet vykonaných hodin obecně prospěšných prací ze čtrnácti na padesát dva. Lhůta k výkonu trestu uplynula v květnu 2021. Stěžovatel nicméně dostal další šanci trest vykonat. V červenci 2021 byl ale fyzicky napaden a trest přestal vykonávat, přičemž do té doby stihl vykonat sto devatenáct hodin. Stěžovatel pak průběžně sděloval, že trest nemůže vykonávat ze zdravotních důvodů.
3. Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že podle §65 odst. 3 trestního zákoníku se stěžovatelův zbytek trestu obecně prospěšných prací přeměňuje v trest odnětí svobody v trvání sto osmdesáti jednoho dne a že se stěžovatel pro výkon tohoto trestu podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou. Jádro posouzení okresního soudu spočívalo v tom, od kdy mohl stěžovatel trest obecně prospěšných prací opět vykonávat. Okresní soud nechal pro zodpovězení této otázky vypracovat znalecký posudek. Podle soudního znalce byl stěžovatel neschopen práce od 24. 7. 2021 do července 2022. Během veřejného zasedání dne 13. 4. 2022 se soudní znalec, mimo jiné, vyjádřil i k psychickým potížím stěžovatele, přičemž uvedl, že registrující praktik hodnotí stav stěžovatele jako reaktivní depresi. Dávka předepsaných léků při dlouhotrvajících potížích stěžovateli nebrání vykonávat obecně prospěšné práce, neboť jde o dávku udržovací. Neurotické potíže pokrývá praktický lékař antidepresivem. Co se týče neurologických potíží, neuroložka z funkčního hlediska nehodnotila situaci jako významnou. Současné obtíže stěžovatele znalec neodmítl, avšak nepřisuzoval jim posudkový význam.
4. Okresní soud na základě zpráv probační a mediační služby poukázal na časté výkyvy ve výkonu trestu. Stěžovatel si domluvil jednoduchou práci, k jejímu výkonu se však nedostavil. Mohl vykonávat i jinou práci, kdyby s poskytovatelem prací či s probačním úředníkem přikročil k účinnému dialogu. V okamžicích, kdy podle odborných závěrů již jednoduchou práci mohl vykonávat, zůstal pasivním. Od vypracování znaleckého posudku do vydání napadeného usnesení uběhlo téměř tři čtvrtě roku, během něhož měl prostor trest vykonat. Stěžovatel však neposkytl okresnímu soudu příležitost navázat na jeho předešlý benevolentní přístup. Nebyl zde konkrétní počin stěžovatele, na základě kterého by okresní soud mohl shledat, že zvýšená trpělivost s výkyvy ve výkonu trestu je stále na místě. Stěžovatel trest nevykonal ani v primární době, ani po jejím skončení. Sám na veřejném zasedání potvrdil, že nepřinese-li jím vyžádané vyšetření zjištění určitého typu, půjde a trest vykoná. Tím však sdělil, že je výkonu trestu schopen. Podrážděně odmítal jakékoli jiné názory než ty, které sám zaujal, zpochybňoval odsouzení jako takové a popíral podle okresního soudu i zjevná fakta. Tím vyloučil možnost, aby okresní soud rozvíjel úvahy o tom, že situace se změní a k výkonu trestu dojde.
5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost ke krajskému soudu. V ní namítal, že u něj přetrvávají potíže s fyzickou bolestí a psychickými stavy, přičemž bolesti mají pravděpodobně neurologickou příčinu. Dne 17. 5. 2023 byl opětovně na vyšetření v neurologické ambulanci. Dále uvedl, že navštěvuje psychiatrickou ambulanci a byla mu stanovena diagnóza "porucha přizpůsobení a úzkostně-depresivní reakce", což potvrzuje lékařská zpráva ze dne 5. 5. 2023. Lékařské zprávy přiložil ke stížnosti. Stěžovatel namítal, že znalecký posudek je nesprávný, neboť jeho psychický stav hodnotil povrchně.
6. Krajský soud napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl, přičemž poukázal na jednotlivé výkyvy a prodlevy ve výkonu trestu. Podotkl, že stěžovatelova věc byla vyloženě hraniční a soud druhého stupně byl benevolentní, když při významné recidivě změnil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců na trest obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Stěžovatel přesto v roční lhůtě trest nevykonal. Další shovívavost projevil okresní soud, když stěžovateli po lhůtě dal další šanci, aby trest vykonal. Dne 19. 8. 2021 odročil veřejné zasedání na neurčito za účelem sledování zdravotního stavu stěžovatele. To činil až do ledna 2023, přičemž vyžadoval pravidelné zprávy probační a mediační služby a nechal vypracovat znalecký posudek. Podle znaleckého posudku stěžovatel nemohl vykonávat trest obecně prospěšných prací od úrazu dne 24. 7. 2021 do července 2022. Probační a mediační služba stěžovateli zajistila možnost vykonávat lehčí práce, ten přislíbil, že se dostaví během týdne. K započetí prací však nedošlo. Stěžovatel předkládal lékařské zprávy, ze kterých však není patrné, že by byl práce neschopný či byl shledán invalidním. Udával-li bolesti hlavy po sedmnácté hodině, jistě mohl práce vykonávat v dopoledních hodinách. Uváděl-li lékařům, že ataka přichází přibližně pětkrát do měsíce, jistě mohl práce vykonávat v dalších dnech. Hemeroidy či extrakce zubu z důvodu kazu nemají na jeho pracovní schopnosti vliv. Na veřejném zasedání dne 13. 4. 2023 byl osobně vyslechnut soudní znalec, který na závěrech znaleckého posudku setrval, a to i po předložení dalších lékařských zpráv a po vyslyšení výhrad stěžovatele. Z lékařských zpráv z května 2023 nevyplývá, že by stěžovatel nebyl práce schopný, ostatně toto období již není pro posouzení věci rozhodující. Podle krajského soudu stěžovatel nepochopil smysl alternativního trestu, nic mu nebránilo přibližně jednu měsíční pracovní dobu vykonat, obzvlášť když na to měl několik měsíců navíc.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů. Obecné soudy zkoumaly jeho zdravotní stav pouze po fyzické stránce. Zaviněním, případně psychickou stránkou se nezabývaly. U stěžovatele přetrvávají potíže s fyzickou bolestí a psychickými stavy. Navštěvuje psychiatrickou ambulanci, kde mu byla stanovena diagnóza "porucha přizpůsobení a úzkostně-depresivní reakce". Diagnostika psychických poruch je obtížná, neboť se týkají prožívání a navenek se projevují skrze chování a reakce pacienta. Stěžovatel se cítí psychicky nemocným a subjektivně cítí, že v aktuálním stavu nemůže trest vykonat. Nemůže zhodnotit, zda to, co prožívá, je vážným stavem, nebo nikoli, to ale neudělal ani soudní znalec, který k tomu měl prostor a podklady.
8. Rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody je myšlenkový a hodnotící proces, který je komplexní a složitý. Nelze se formalisticky spoléhat pouze na hmotněprávní úpravu §62 a §65 trestního zákoníku, jak činily obecné soudy, ale je rovněž třeba hodnotit další složky. V úvahu přichází osobní výslech stěžovatele a z informací o jeho zdravotních poměrech může soud seznat, zda zdravotní stav přeměnu trestu vylučuje. Při ukládání trestu obecně prospěšných prací a při jeho přeměně na nepodmíněný trest musí totiž soud přihlížet i ke zdravotnímu stavu pachatele (fyzickému i psychickému). Stěžovatel poukazuje na §339 odst. 1 a 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, podle nějž lze výkon trestu obecně prospěšných prací odložit nebo přerušit, jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest vykonat. Podle §340a trestního řádu zdravotní stav může vést i k upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací. Stěžovatel poukazuje na to, že soud může výjimečně ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti. K tomu cituje nález ze dne 1. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 3955/19 (N 65/99 SbNU 224), který podle něj obecné soudy nerespektovaly. Dále podotýká, že probační a mediační služba ve vyjádření ze dne 27. 4. 2023 v závěrečném hodnocení průběhu dohledu navrhuje, aby soud rozhodl tak, že stěžovatel se ve zkušební době osvědčil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
10. Stěžovatel sice v záhlaví uvedené usnesení okresního soudu nenapadá výslovně, nicméně z odůvodnění ústavní stížnosti je patrné, že i v něm shledává ústavněprávní pochybení. Ústavní soud proto v souladu se svojí ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08 a ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1683/16, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. rozsudek ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena proti České republice, č. 57567/00), podrobil ústavnímu přezkumu i v záhlaví označené usnesení okresního soudu, aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti nebo k odstranění vady jeho podání.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
12. Rozhodnutí ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti podle §65 odst. 4 trestního zákoníku je výjimečné. Tento postup musí být odůvodněn okolnostmi věci a osobou pachatele. Při hodnocení se uplatní jednak obecná kritéria stanovená pro ukládání trestu a jeho výměry podle §39 odst. 1 trestního zákoníku, jednak další rozhodné skutečnosti. Mezi další rozhodné skutečnosti patří i takové, které vyvstaly v průběhu dosavadního výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo v době od jeho uložení, pokud mají význam pro rozhodnutí o tom, zda ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti, nebo zda jej přeměnit na trest odnětí svobody. Přitom je třeba brát v potaz i povahu a závažnost důvodu, kterým odsouzený zavdal příčinu k přeměně trestu.
13. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu [např. nález ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 (N 74/49 SbNU 119)], protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti nezastupitelné (srov. čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba uplatnit i při rozhodování o dalším výkonu trestu, a to včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí (např. usnesení ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 4013/19 nebo ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2365/21).
14. V případě stěžovatele k extrémnímu vybočení ze zákonných kritérií nedošlo. Z napadených rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu vyplývají rozumné a logické důvody, na jejichž základě oba soudy uzavřely, že stěžovatel trest obecně prospěšných prací nevykonal zaviněně a že je na místě přeměna na trest odnětí svobody.
15. Obecné soudy podrobně vysvětlily, že výkon trestu obecně prospěšných prací byl problematický i před úrazem stěžovatele, neboť teprve v dubnu 2021 (tedy přibližně rok po uložení trestu) se množství odpracovaných hodin výrazně zvýšilo. Zároveň zdůraznily, že trest měl stěžovatel vykonat již v květnu 2021 a pouze díky benevolenci okresního soudu dostal šanci trest vykonávat dál. Obecné soudy vzaly v potaz, že stěžovatel se v červenci 2021 stal obětí fyzického útoku. To zohlednil i znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že stěžovatel mohl trest opět vykonávat od července 2022. Obecné soudy srozumitelně odůvodnily, že přístup stěžovatele značil, že k výkonu trestu nedojde a další prodlužování lhůty k výkonu zbytku trestu obecně prospěšných prací nebylo důvodné.
16. Stěžovatel ústavní stížnost založil hlavně na tom, že soudní znalec ani obecné soudy vůbec nepřihlédli k jeho psychickým potížím. To ale rozporuje obsah soudního spisu i napadených rozhodnutí. Psychické potíže stěžovatele soudní znalec výslovně zmiňuje ve znaleckém posudku, kde uvádí, že jsou malé intenzity a stěžovatel je léčen praktickým lékařem běžně předepisovaným antidepresivem ve standardní dávce. K psychickým potížím stěžovatele se soudní znalec vyjádřil i během veřejného zasedání, kde zopakoval, že nemají vliv na možnost výkonu trestu obecně prospěšných prací. Okresní soud poukázal na to, že sám stěžovatel uvedl, že nepřinese-li jím vyžádané vyšetření zjištění určitého typu, půjde trest vykonat. Krajský soud pak v napadeném usnesení reagoval na nově přiložené lékařské zprávy z května 2023 a uvedl, že z nich nevyplývá, že by stěžovatel nebyl práce schopný.
17. Co se týče závěrečné zprávy o průběhu dohledu probační a mediační služby ze dne 27. 4. 2023, na kterou stěžovatel odkazuje, v soudním spise se taková zpráva sice nachází, ale týká se jiného odsouzeného. Poslední zpráva probační a mediační služby v soudním spise, která se týká stěžovatele, je zpráva o průběhu výkonu trestu obecně prospěšných prací ze dne 11. 4. 2023 (podle data elektronického podpisu a jejího obsahu), ve které je uvedeno, že podle telefonického sdělení poskytovatele prací ze dne 11. 4. 2023 je stav ve věci beze změn a že stěžovatel se na pracoviště obecně prospěšných prací nedostavil. Nadále tak trvá, že má vykonáno celkem sto devatenáct hodin a trest naposledy vykonával 23. 7. 2021.
18. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy případ stěžovatele dostatečně posoudily. Vzaly v potaz jím tvrzené zdravotní potíže a v tomto ohledu zkoumaly jeho zavinění ve smyslu §65 odst. 3 trestního zákoníku. K přeměně trestu vzaly v potaz celkový průběh výkonu trestu i přístup samotného stěžovatele. Srozumitelně vysvětlily, proč již dále není účelné prodlužovat lhůtu k výkonu zbytku trestu obecně prospěšných prací a proč je na místě přeměna na trest odnětí svobody. Při respektování výše uvedených mezí ústavněprávního přezkumu tak Ústavní soud neshledal relevantní pochybení v závěru soudů, že ve stěžovatelově věci byly splněny zákonné podmínky pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody.
V.
Závěr
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadenými usneseními nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Protože o ústavní stížnosti rozhodl v krátkém čase, Ústavní soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení krajského soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu