ECLI:CZ:US:2023:4.US.2153.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2153/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., zastoupeného JUDr. Adamem Novákem, Ph.D., advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2023 č. j. 15 Co 72/2023-336, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. I. J., 2. N. Č., a 3. nezletilé N. Č., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a obsahu spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") se podává, že obvodní soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2022 č. j. 41 P 9/2011-303 změnil svůj rozsudek ze dne 23. 11. 2010 č. j. 25 Nc 560/2010-18 a svěřil 2. vedlejší účastnici (tehdy nezletilou) do střídavé péče stěžovatele (dále též "otec") a 1. vedlejší účastnice (dále též "matka") s tím, že v péči matky bude 2. vedlejší účastnice v lichém týdnu a v péči otce v sudém týdnu. Soud stanovil den, čas a místo předání (výrok I). Stěžovateli stanovil povinnost přispívat na výživné pro 2. vedlejší účastnici částkou 8 000 Kč měsíčně, počínaje ode dne 1. 10. 2022. Dluh na výživném otci nevznikl (výrok II). Výrokem III stanovil matce povinnost přispívat na výživné pro 2. vedlejší účastnici částkou 2 000 Kč měsíčně, počínaje ode dne 1. 10. 2022. Dluh na výživném od 1. 10. 2022 do 30. 11. 2022 ve výši 4 000 Kč byla matka povinna zaplatit otci nejpozději do tří dnů od právní moci rozsudku. Těmito dvěma výroky o výživném změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 17. 5. 2021 č. j. 41 P 9/2011-174 v části III, týkající se výživného pro (tehdy nezletilou) 2. vedlejší účastnici. Návrh na změnu hrazení výživného pro nezletilou 3. vedlejší účastnici zamítl (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). Soud zhodnotil, že původní úprava o svěření tehdy ještě nezletilé 2. vedlejší účastnice do výlučné péče matky již není funkční, neboť 2. vedlejší účastnice v květnu 2022 fakticky utekla po nepohodě s matkou a jejím partnerem k otci. Vzal v potaz jak názor 2. vedlejší účastnice, tak vzdálenost bydlišť obou rodičů, schopnost každého z rodičů o 2. vedlejší účastnici pečovat, a absenci komunikace mezi rodiči. Ačkoli jak opatrovníkovi, tak obvodnímu soudu na prvním jednání 2. vedlejší účastnice sdělila, že si přeje výlučnou péči otce, od data prvního jednání před obvodním soudem, tj. od října 2022 fakticky probíhala střídavá péče. Obvodní soud proto svěřil 2. vedlejší účastnici do střídavé péče obou rodičů. Při rozhodování o výši vyživovací povinnosti obou rodičů soud zohlednil, že od posledního rozhodnutí se osobní a majetkové poměry každého z rodičů podstatně nezměnily, přihlédl k rozdílným příjmům otce (98 000 Kč měsíčně) a matky (13 528 Kč měsíčně), včetně finanční podpory matky jejími rodiči, zdravotním obtížím matky, výdajům matky na hrazení různých potřeb 2. vedlejší účastnice a k nutnosti zachování stejné životní úrovně dítěte s každým z rodičů. Soud přihlédl k tomu, že v roce 2021 matka podala na otce návrh na exekuci pro nedoplatek výživného, který otec již uhradil, a že v době faktické péče o 2. vedlejší účastnici otec platil i nadále výživné stanovené předchozím rozsudkem. Konečně shledal, že výdaje 2. vedlejší účastnice související se sportem na vrcholové úrovni se od doby posledního rozhodnutí snížily.
3. K odvolání stěžovatele proti výrokům II, III a IV rozsudku obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem změnil výrok II rozsudku obvodního soudu tak, že vyživovací povinnost otce pro 2. vedlejší účastnici za období od května do září 2022 se nestanovuje. Od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 zvýšil výši vyživovací povinnosti otce na částku 10 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 stanovil výši vyživovací povinnosti pro 2. vedlejší účastnici částkou 9 000 Kč měsíčně. Konstatoval, že dluh na výživném otci nevznikl (výrok I). Výroky III a IV rozsudku obvodního soudu potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III). Uzavřel, že o nárocích otce, týkajících se vyčíslení spotřebovaného výživného, vrácení nespotřebovaného výživného a přeplatku z exekučního řízení, není možné rozhodnout s ohledem na předmět řízení. Městský soud zohlednil snížení příjmu otce od počátku roku 2023.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu a právo na spravedlivý proces, jelikož obvodní soud nerozhodl o jeho návrhu na vyúčtování výživného a městský soud ho odkázal do jiného řízení. Stěžovatel zastává názor, že vyúčtování spotřebovaného výživného musí být součástí opatrovnického řízení, protože jde o informace týkající se výživy nezletilého dítěte. Bez toho nemůže stěžovatel určit, kolik bylo spotřebováno, a být v řízení o návrhu na vrácení výživného plně úspěšný.
5. Rovněž bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, poněvadž městský soud nestanovil matce dluh na výživném od května do září 2022 a zároveň zvýšil výživné hrazené otcem k rukám matky. A to i přesto, že 2. vedlejší účastnice bydlela od května do září 2022 a poté od března 2023 fakticky opět pouze u stěžovatele a jeho výdělkové poměry se snížily od počátku roku 2023 o 30 %. Stěžovatel brojí i proti dokazování, neboť obecné soudy nepřezkoumávaly špatný zdravotní stav matky a její výdělkové schopnosti.
6. Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu v celém rozsahu, proti výroku II v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok IV rozsudku obvodního soudu, ani proti nákladovému výroku V stěžovatel žádné argumenty neuvádí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy není povolán k přezkumu použití podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody. Interpretace a aplikace zákonných a podzákonných právních norem, které nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, pak znamenají porušení základního práva či svobody. K tomu však v posuzované věci nedošlo.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
10. Podle zákonných pravidel oba z rodičů přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů (viz §913 a 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň [srov. nález ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 511/05 (N 61/40 SbNU 593); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Při rozhodování soudu o určení výživného je pak soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného. Ústavní soud zároveň ve své judikatuře opakovaně vyzdvihl, že posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 299/06 (N 158/42 SbNU 297)].
11. V posuzované věci obecné soudy dostály výše uvedeným principům, vyložily srozumitelně své skutkové a právní závěry týkající se posouzení výdělkových a majetkových poměrů rodičů a jejich možností a schopností, a ty jasně a přesvědčivě odůvodnily. Ústavní soud nepomíjí, že obecné soudy nepřistoupily ke stanovení vyživovací povinnosti matce za období od května do září 2022 tak, aby promítly svou úvahu do výroku v rozsudku. Z obsahu spisu a dokazování, a stejně tak posléze z rozsudku je patrné, že se zabývaly tím, jak se rodiče podíleli na úhradě potřeb 2. vedlejší účastnice po dobu, po kterou pobývala ve faktické péči otce. K tomu Ústavní soud podotýká, že s věkem dítěte je osobní péče rodiče čím dál menší a roste podíl času, v němž se o dítě starají i jiné osoby (školní zařízení, provozovatelé mimoškolních aktivit a jejich zaměstnanci), nebo při věku blízkém zletilosti i dítě samo. Promlouvá do toho poté hlavně praktická rovina výživného a jeho stanovení rodičům podle rozsahu péče. Ačkoli tedy matka nevykonávala osobní péči o nezletilou, i nadále se podílela na úhradě jejích potřeb - zdravotních, potřeby slušného bydlení v podobě rekonstrukce pokoje, kulturních a sportovních, potřeby stravy (srov. č. l. 255 až 257).
12. Nelze předpokládat, že rozhodnutí o úpravě poměrů soud změní vždy, změní-li se okolnosti, za nichž je soud vydal. Podstatná změna znamená změnu zásadní povahy a současně nemá jít o změnu jen přechodnou. Měnila-li 2. vedlejší účastnice místo a rozsah svého pobytu, tedy i péči každého z rodičů v průběhu řízení před obecnými soudy, musely tyto soudy zvažovat, nakolik jde právě jen o přechodné období a nakolik o změnu trvalejšího rázu. Dva měsíce ze stěžovatelem řešeného období byly navíc prázdniny a z poměrů o prázdninách (soustředění, dovolená s otcem) nebylo možno usuzovat na změnu trvalejšího rázu. Dospěly-li soudy k závěru, že k podstatné, nikoli přechodné změně poměrů došlo až od 1. 10. 2022 (nikoli již od 1. 5. 2022), a až od toho data se výlučná péče matky změnila na střídavou péči obou rodičů, nemá Ústavní soud tomuto závěru co vytknout. Městský soud současně nepřehlédl to, že se 2. vedlejší účastnice k otci přestěhovala již v květnu 2022 a ten ji tak vyživoval přímo. Změnil z tohoto důvodu původní úpravu vyživovací povinnosti stanovenou rozsudkem ze dne 17. 5. 2021 tak, že pro období od května do září 2022 se vyživovací povinnost nestanovuje. Tím, že soudy dospěly k závěru, že ke změně péče (z výlučné mateřské do střídavé rodičovské) došlo až od 1. 10. 2022, nestanovily svým rozhodnutím za předmětné období vyživovací povinnost ani matce. Současně se ale podrobně zabývaly tím, zda matka plnila svou zákonnou vyživovací povinnost.
13. K námitce porušení majetkových práv stěžovatele a odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016 sp. zn. I. ÚS 1764/16 Ústavní soud poznamenává, že na rozdíl od zmíněného nálezu městský soud ve věci stěžovatele pochybení obvodního soudu spočívající v nezohlednění faktické péče stěžovatele napravil (výrok I). Tímto výrokem městský soud zohlednil, že faktickou péčí o 2. vedlejší účastnici plnil stěžovatel svou vyživovací povinnost dvakrát, tj. jak materiálně k rukám matky podle tehdy pravomocného a vykonatelného rozsudku, tak přímo vůči 2. vedlejší účastnici částečně naturálně (bydlení, strava atp.) a částečně i materiálně uspokojováním dalších potřeb. Nestanovením vyživovací povinnosti otce za období od května do září 2022 tudíž městský soud umožnil stěžovateli usilovat o vrácení (nespotřebovaného) výživného, které uhradil k rukám matky.
14. S tím souvisí i další námitka stěžovatele, že obecné soudy neuložily matce vyúčtovat uhrazené a nespotřebované výživné. Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů, že stěžovatel měl využít jiné právní prostředky ochrany, které jsou k tomuto účelu určeny. Podle názoru Ústavního soudu se do ústavní stížnosti a jejího obsahu promítla právě nekomunikace rodičů, která vedla ke sporu o to, co již bylo na výživném spotřebováno a jakou částku by měla matka vrátit, či jak by s ní měla naložit. Žádost stěžovatele o vyčíslení, jaké potřeby matka ze zaplaceného výživného uhradila a jak s částkami nakládá, je bezpochyby legitimní a měla by být běžnou součástí rodičovské spolupráce a komunikace týkající se správy jmění (nezletilého) dítěte. Této běžné součásti se ale stěžovatel stěží domůže v řízení o změně úpravy péče a výživy, natož v řízení o ústavní stížnosti. A to proto, že účel řízení o úpravě (respektive změně) péče a výživy je odlišný od řízení o vrácení přeplatku na výživném (žaloby o zaplacení částky). Vyčíslení spotřebovaného výživného nemá vliv na stanovení konkrétní a aktuální vyživovací povinnosti v probíhajícím řízení, poněvadž dítě má právo podílet se na životní úrovni rodiče (vycházející z aktuálního stavu, nikoli stavu z předchozího řízení) a výživné nemá pouze spotřební charakter. Proto cílí-li stěžovatel na vrácení peněžitých prostředků dříve uhrazených nad rámec nově stanovené vyživovací povinnosti, je nutné poznamenat, že důsledek změny lze řešit až po vydání rozhodnutí o změně poměrů, stanovení vyživovací povinnosti a výši výživného. Jde-li o nespotřebované výživné, nositelem hmotněprávního nároku na jeho vrácení je povinný rodič, který plnil ve větším rozsahu, než soud následně stanovil. Z procesního hlediska je pak na matce, aby tvrdila a prokazovala, že konkrétní částka byla použita právě na potřeby 2. vedlejší účastnice. Má-li otec zájem na použití případně vrácené částky posléze na tvorbu úspor pro 2. vedlejší účastnici, popř. dohodne-li se s matkou, že ta je pro ten účel použije, není mu ani tento krok zapovězen. Současně nelze přehlédnout, že 2. vedlejší účastnice v mezičase dosáhla zletilosti a otázka tvorby úspor a způsob plnění vyživovací povinnosti by měly být konzultovány i s ní.
15. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu