ECLI:CZ:US:2023:4.US.2226.23.2
sp. zn. IV. ÚS 2226/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem, sídlem Plzeňská 3350/18, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. června 2023 č. j. 26 Co 150/2023-300, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Š. F., zastoupené JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem, sídlem Hradební 856/10, Hradec Králové, a nezletilého M. R., zastoupeného Městským úřadem města Kolín, kolizním opatrovníkem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým byl nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do asymetrické střídavé péče rodičů. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho práv podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a obsahu spisu vedeného Okresním soudem v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 0 P 119/2021 se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 7. 3. 2023 č. j. 0 P 119/2021-209 svěřil nezletilého do péče vedlejší účastnice (dále též "matka") [výrok I]. Stěžovateli (dále též "otec") stanovil povinnost přispívat na výživné pro nezletilého 4 500 Kč měsíčně (výrok II). Výrokem III stanovil rozsudek předběžně vykonatelným. Tímto rozsudkem změnil původní rozsudek okresního soudu ze dne 13. 10. 2020 č. j. 0 Nc 1963/2019-94 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 3. 2021 č. j. 26 Co 25/2021-132 ve výroku o výchovném prostředí a výživném pro nezletilého (výrok IV). Okresní soud sice zhodnotil, že oba rodiče mají vřelý vztah k nezletilému a jsou ho schopni vychovávat řádně, protože však matka žije v úplné rodině, jeví se s přihlédnutím k hodnocení zpráv odborníků (psychologa, psychiatra a pedagogicko-psychologické poradny) jako vhodnější vychovatel. V souvislosti s nástupem nezletilého do první třídy a zajištění kontinuální školní přípravy považoval okresní soud za zájem nezletilého mít jednotnou výchovu a stabilní výchovné prostředí u matky, která je na rodičovské dovolené a bude se nezletilému moci intenzivně věnovat.
3. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezletilého svěřil do asymetrické střídavé péče rodičů s tím, že v péči matky bude vždy od neděle lichého kalendářního týdne od 18.00 hodin do středy následujícího lichého kalendářního týdne do 15.00 hodin a v péči otce bude vždy od středy lichého kalendářního týdne od 15.00 hodin do neděle lichého kalendářního týdne do 18.00 hodin. Stanovil místo předání vždy v místě bydliště rodiče, jehož péče začíná, a úpravu pro období letních školních prázdnin (výrok I.1). Stanovil každému z rodičů povinnost k platbě výživného pro nezletilého v konkrétní výši (výroky I.2 a I.3), rozhodl o předběžné vykonatelnosti rozsudku (výrok I.4) a konstatoval, že novou úpravou se mění úprava péče (výrok II).
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí stojí na argumentu vzdálenosti bydlišť obou rodičů a trvalého bydliště nezletilého, od něhož krajský soud odvodil spádovost školy. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 149/20 (N 62/99 SbNU 204) a argumentuje, že důvodem pro svěření nezletilého do asymetrické střídavé péče byl negativní dopad dojíždění nezletilého do školy a zpět k rodiči ve vzdálenějším městě. Podle stěžovatele ale krajský soud tento závěr neopřel o skutková zjištění a blíže negativní dopad nezkoumal.
5. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí zasáhlo do jeho rodičovských práv. Nezletilý byl již přijat na Základní školu A. v blízkosti bydliště otce. Krajský soud se přesto zabýval tím, do jaké školy nezletilý nastoupí, aniž by kterýkoli z rodičů podal návrh na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky do vybrané školy. Stěžovatel má za to, že krajský soud namísto provedení a hodnocení důkazů opřel své rozhodnutí o teoretickou a nelogickou domněnku stojící na trvalém bydlišti nezletilého.
6. Stěžovatel vychází z předpokladů, které Ústavní soud vymezil v nálezu ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), a tvrdí, že krajský soud porušil jeho právo na soudní ochranu, neboť se nijak nezabýval otázkou, který z rodičů a proč má větší předpoklady být rodičem, u něhož v rámci asymetrické střídavé péče nezletilý stráví více času. Navíc nezohlednil dostatečně zájem nezletilého a ignoroval jeho přání být více s otcem než s matkou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud usnesením ze dne 29. 8. 2022 č. j. IV. ÚS 2226/23-20 jmenoval opatrovníkem nezletilého pro řízení o ústavní stížnosti Městský úřad města Kolín.
9. Soudkyně zpravodajka si podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádala vyjádření krajského soudu a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti.
10. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že neměl za to, že je třeba nově zjišťovat výchovné předpoklady rodičů znaleckým posudkem. Závěr o schopnosti obou rodičů o nezletilého plnohodnotně pečovat učinil již v předchozím soudním řízení. Dále sdělil, že zvolil formu asymetrické střídavé péče zejména proto, aby dosavadní péči obou rodičů zachoval, ale dojížděním do školy z místa bydliště otce nebyl nezletilý nad přijatelnou míru zatížen. Odkázal na obecné pravidlo "spádovosti školy" podle místa trvalého pobytu dítěte a zopakoval svou argumentaci uvedenou v napadeném rozsudku.
11. Vedlejší účastnice se s argumentací stěžovatele neztotožnila a ústavní stížnost považuje za neopodstatněnou. To, že je otec s rozhodnutím nespokojený, neznamená, že je rozhodnutí věcně nesprávné, že soud hodnotil jednostranně, nebo něco opomněl. Přirozeně nelze nastolit stav, kdy bude mít nezletilého ve výlučné péči každý z rodičů k oboustranné rodičovské spokojenosti. Asymetrickou střídavou péči, beroucí ohled na povinnou školní docházku nezletilého, považuje vedlejší účastnice za kompromis. Navrhuje ústavní stížnost odmítnout.
12. Kolizní opatrovník nezletilého názor stěžovatele nesdílí. Krajský soud věnoval názoru nezletilého patřičnou pozornost a respektoval jeho participační práva. Shrnul, že po celou dobu řízení byli rodiče ve shodě, že si nepřejí, aby nezletilý navštěvoval dvě základní školy. Pro řízení o ústavní stížnosti opětovně provedl s nezletilým pohovor. Ten má podle názoru opatrovníka o určitých věcech vzhledem k jeho věku zkreslené a neucelené představy (plynutí času) a přejímá názory ostatních (otce ke kvalitě školy). Uzavřel, že probíhající proces by dítě neměl neúměrně zatěžovat a že potřeba klidného a stabilního prostředí je dána mnoha dalšími faktory. Rovněž nebylo nezletilému odepřeno právo na péči obou rodičů, byť v asymetrickém uspořádání. Opatrovník zjistil, že otec respektuje v souladu s názorem krajského soudu nástup nezletilého do školy v místě bydliště matky. Nezletilý tam navštěvuje (nakonec nespádovou) Základní školu B. Otec s touto školou s ohledem na podobu výuky souhlasil. Otec uvedl, že i v případě střídavé péče po týdnu nebo čtrnácti dnech by vozil nezletilého do školy, kdy cesta trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Oba rodiče při pohovoru s opatrovníkem popsali, že během letních prázdnin docházelo k pravidelnému a symetrickému střídání péče, a shodli se, že se psychický stav nezletilého ustálil. Při pohovoru se nezletilý vyjádřil tak, že by chtěl být týden u matky a týden u otce, jízda autem do školy by mu nevadila.
13. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel svého práva využil a vyjádření replikoval. Obsáhle se vyjádřil k jednotlivým podáním účastníka a vedlejších účastníků, polemizoval s nimi a rozvinul svou původní argumentaci na podporu svého návrhu na zrušení napadeného rozsudku. Upozornil, že nezletilý projevuje své přání setrvale a na cestování je od raného věku, ve kterém ho vedlejší účastnice přemístila do aktuálního bydliště, zvyklý, proto nevnímá dobu jízdy jako dlouhou.
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva nebo svobody. Výklad a použití zákonných a podzákonných právních norem, které nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, pak znamenají porušení základního práva či svobody. K tomu však v posuzované věci nedošlo.
15. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které mají v řízení odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. V řízení o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím obecných soudů o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží Ústavnímu soudu, aby hodnotil důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o péči o nezletilého atp. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
16. Ústavní soud dále uvádí, že v případě, kdy jeden z rodičů naplňuje čtyři kritéria vymezená nálezem ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), tj. 1. existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; 2. míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; 3. schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a 4. přání dítěte, výrazně lépe než druhý rodič, je zpravidla v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče toho rodiče, který uvedená kritéria naplňuje ve větší míře. Naopak v případě, naplňují-li oba rodiče tato kritéria zhruba stejnou měrou, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů [srov. např. nálezy ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363)].
17. Stejně tak lze uvažovat ve výjimečných případech o nesvěření dítěte do střídavé péče. Jde o případ, kdy rodiče naplňují relevantní kritéria ve zhruba stejné míře, žijí však ve velmi velké vzdálenosti od sebe, přičemž tato velká vzdálenost by mohla zásadním způsobem narušit školní docházku dítěte [viz výše a dále např. nález ze dne 5. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 1835/12 (N 152/66 SbNU 289)].
18. Vztahu úpravy péče a nástupu dítěte na základní školu se Ústavní soud věnoval v nálezu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. III. ÚS 2391/21. Jestliže jsou podmínky pro svěření do péče naplněny u obou rodičů zhruba stejně, pak samotná skutečnost, že nezletilý má nastoupit do první třídy základní školy, nepředstavuje "automatickou" a nezvratnou překážku jeho svěření do střídavé péče. A to ani tehdy, když bydliště obou rodičů dělí větší vzdálenost. Obecný soud může vyhodnotit, zda je svěření do střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilého, nebo zda ji vylučuje konkrétní dostatečně závažná okolnost, až po pečlivém zjištění a zvážení všech okolností.
19. V rámci střídavé péče lze uvažovat rovněž o modelu asymetrické střídavé péče, jež umožňuje obecným soudům zohlednit případné negativní dopady pravidelného dlouhého cestování nebo i střídání školních kolektivů. Jestliže bydliště rodičů dělí větší vzdálenost, mají obecné soudy při vyhodnocování vhodnosti střídavé péče vzít v úvahu jak okolnosti na straně nezletilého (osobní a osobnostní charakteristiky a specifika zvládání změn a vzdělávacího procesu), tak na straně rodičů (úroveň vzájemné komunikace, ochota spolupracovat) a vzdělávacích institucí (možnost vzdělání v jedné škole, kompatibilita vzdělávání, individuální studijní plán).
20. Po seznámení se s ústavní stížností, vyjádřeními a vyžádaným spisem okresního soudu Ústavní soud neshledal ústavní stížnost opodstatněnou.
21. Krajský soud se v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, opakovaně a dostatečně pečlivě zabýval variantami úpravy péče. V předchozím řízení krajský soud posuzoval možnosti rovnoměrné střídavé péče obou rodičů a uzavřel, že okresní soud kritéria střídavé péče v souladu s judikaturou Ústavního soudu nepřezkoumával. Usnesením ze dne 20. 4. 2020 č. j. 26 Co 75/2020-71 proto rozsudek okresního soudu pro nepřezkoumatelnost zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. V následném řízení okresní soud rozsudkem ze dne 13. 10. 2020 č. j. 0 Nc 1963/2019-94 svěřil nezletilého do symetrické střídavé péče obou rodičů. V odůvodnění nicméně okresní soud rodiče poučil, že s ohledem na vzdálenost bydlišť bude muset být otázka výchovného prostředí u nezletilého řešena opětovně před nástupem do školy (bod 8 odůvodnění rozsudku).
22. V nyní posuzované věci krajský soud vyslovil závěr, že stěžovatel je stejně dobrý vychovatel jako vedlejší účastnice a jasně se vymezil vůči rozsudku okresního soudu o výlučné péči matky a zůstal konzistentní ve svém, již dříve vysloveném názoru o možnosti střídavé - byť nyní asymetrické - péče. Tím zachoval péči obou rodičů. Ústavní soud zde tak spatřuje rozdíl oproti stěžovatelem zmíněnému nálezu sp. zn. I. ÚS 3065/21 právě v zachování střídavé péče, stejně jako ve stručném, ale dostatečném odůvodnění, co rovnoměrné střídavé péči brání.
23. Krajský soud vzal v úvahu blížící se školní docházku nezletilého. Ta představuje jednu z důležitých okolností, k níž mají obecné soudy při úpravě péče a zohlednění změny poměrů dítěte přihlížet. Ústavní soud proto posoudil, zda podle výše uvedených kritérií krajský soud dostatečně zhodnotil okolnosti u všech dotčených osob.
24. Pokud jde o okolnosti u rodičů, krajský soud ocenil, že rodiče cílí na to, aby nezletilý navštěvoval pouze jednu školu, a respektují, že jde o významnou změnu v životě nezletilého. Současně apeloval na zlepšení rodičovské komunikace a spolupráce. Učinil vše, co od něj bylo rozumné očekávat. Zejména zkoumal ochotu, připravenost a možnosti rodičů vozit nezletilého do školy, stejně jako vzdálenost škol od bydliště každého z rodičů, a vedl rodiče k dohodě (14. až 17. minuta zvukového záznamu z jednání).
Brojí-li stěžovatel proti tomu, že krajský soud ohledně místa školy učinil při svých úvahách o péči volbu za rodiče, nelze této námitce přisvědčit. Stejně tak nebyl důvod, aby krajský soud ve svých úvahách zohlednil školu zmiňovanou otcem. Rodiče měli možnost a prostor k dohodě dospět. Ačkoli je ze spisu patrné, že o této otázce rodiče komunikovali (č. l. 251 až 253), do konce doby pro zápis k povinné školní docházce, tj. do 30. 4. tohoto roku se nedohodli a žádný z nich neučinil krok, aby výběr školy byl postaven najisto soudním rozhodnutím. Krajský soud neměl tudíž jinou možnost, než vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že by se nakonec rodiče na konkrétní škole do doby nástupu dohodli, nebo by některý z rodičů návrh na nahrazení souhlasu druhého rodiče podal (bez návrhu takové řízení vést nelze), a škola nezletilého (přesněji řečeno vzdálenost školy od bydliště rodičů) by se tak změnila, poučil krajský soud rodiče, že pak by mohla vzniknout potřeba péči nově upravit (50. minuta zvukového záznamu z jednání). Neobstojí ani námitka, že adresa trvalého pobytu má evidenční charakter a může být během krátké chvíle změněna. Jelikož se rodiče shodli na tom, že nezletilý bude navštěvovat jen jednu školu, nezabýval se krajský soud dopadem plurality vzdělávacích institucí.
25. Krajský soud zvážil i okolnosti u nezletilého. Přihlížel tak i k problémům v chování nezletilého [agresivita vůči dětem i pedagogům, konflikty s dětmi - č. l. 138 (č. l. 6 spojeného spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 0 Nc 29133/2022), č. l. 184 a 185] v prostředí mateřských škol, které navštěvoval střídavě v místě bydliště každého z rodičů, a nepřehlédl ani následné zlepšení. Srozumitelně předestřel během jednání své úvahy týkající se náročnosti adaptace nezletilého na školní docházku, zátěž v podobě ranního vstávání a dojíždění, začlenění do kolektivu a trávení času po škole s novými spolužáky (20. až 23. minuta zvukového záznamu z jednání). Prostřednictvím opatrovníka rovněž náležitě zjistil názor nezletilého. Oproti okresnímu soudu stanovením asymetrické střídavé péče zohlednil jeho přání zachovat péči obou rodičů, jeho vztah ke každému z nich a s tím související stabilitu dosavadního režimu střídání. Tudíž i v této části dostál krajský soud výše uvedeným požadavkům, jestliže se rozhodl stav ustálit.
26. Závěrem Ústavní soud dodává, že aktuální nastavení péče není do budoucna neměnné a zůstává tak zcela otevřena možnost změny. Skutečnost, že nyní krajský soud upřednostnil střídavou asymetrickou péči v zájmu toho, aby si nezletilý mohl vybudovat a upevnit vztahy v prostředí nového kolektivu, navyknout školnímu režimu a psychické a fyzické zátěži se školní docházkou spojenými, má oporu v zjištěních a úvahách, které krajský soud učinil.
27. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu