ECLI:CZ:US:2023:4.US.2238.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2238/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti EKO - CONTAINER SERVICE, s. r. o., sídlem Kampelíkova 767/2a, Hradec Králové, zastoupené Mgr. Pavlem Vidurou, advokátem, sídlem Nádražní 1325/18, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. června 2023 č. j. 3 As 406/2020-59, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2020 č. j. 9 A 181/2017-117, rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 27. června 2017 č. j. 541/550/17 a rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové ze dne 7. února 2017 č. j. ČIŽP/45/OOH/ SR01/1607416.004/17/KXY/050, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že soudy a správní orgány rezignovaly na nutnost rozhodovat v souladu s principem právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, čímž zároveň porušily její právo na ochranu majetku zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Ministerstvo životního prostředí (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím zamítlo odvolání stěžovatelky vůči rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové (dále jen "ČIŽP"), kterým byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání tří správních deliktů podle §66 odst. 4 písm. b) a g) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen "zákon o odpadech"), za což jí byla uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. Správního deliktu podle §66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech se stěžovatelka dopustila porušením povinnosti stanovené v §12 odst. 2 zákona o odpadech tím, že v období od 1. 10. 2015 do 31. 5. 2016 nakládala s odpady v zařízení, které k nakládání s odpady podle zákona o odpadech určeno nebylo. Vlastní nakládání s odpady spočívalo v jejich neoprávněném převzetí (sběr a výkup), skladování a následném využití s použitím různých technologických zařízení (mycí linka, drtící linka) za účelem výroby obalových prostředků, které byly určeny k prodeji na volný trh v České republice. Správních deliktů podle §66 odst. 4 písm. g) zákona o odpadech se stěžovatelka dopustila jednak porušením povinnosti stanovené v §53 odst. 1 zákona o odpadech tím, že ve sledovaném období postupovala v rozporu s čl. 4 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. 6. 2006 o přepravě odpadů (dále jen "nařízení ES č. 1013/2006"), když neoznámila přeshraniční přepravu (dovoz) odpadů (použité znečištěné IBC kontejnery) ze zemí Evropské unie i ze třetích zemí za účelem jejich následného využití ("repas" a "rekondice") a neoznámila přeshraniční přepravu odpadů (upravená/předupravená plastová drť) o neznámé kvalitě bez jakéhokoliv dokladování vyloučení nebezpečných vlastností při přepravě z České republiky do země Evropské unie (Spolkové republiky Německo) za účelem jejich následného materiálového využití, a dále porušením povinnosti stanovené v §54 odst. 2 zákona o odpadech tím, že přeshraničně přepravovala součásti IBC kontejnerů (plastová vnitřní nádoba, tzv. "HDPE nádoba - nemytelná"), které nebyly následně v provozovně využity k původnímu účelovému určení ani k jinému účelu, tj. po ekonomickém zhodnocení nebyly čištěny, ale podle stupně znečištění byly buď podrceny na plastovou drť, nebo byly odstraněny předáním osobě oprávněné k převzetí odpadů podle zákon o odpadech.
3. Rozhodnutí ministerstva napadla stěžovatelka u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") žalobou. Ten žalobu zamítl s odůvodněním, že činnost stěžovatelky nesvědčila o její úloze osoby uvádějící na trh opakovaně použitelné obaly, neboť nepředložila důkazy, že by u odebíraných sudů a kontejnerů byla ve smyslu §7 odst. 1 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), přijata organizační, technická či finanční opatření, zaručující neměnnou kvalitu a funkci obalu. To, že je obal opakovaně použitelný, musí být primárně zakotveno v technické dokumentaci. Městský soud dospěl k závěru, že předmětné kontejnery a sudy byly předány do dispozice stěžovatelky s cílem původního uživatele se těchto prázdných a znečištěných obalových prostředků zbavit jako využití odpadu v režimu §3 odst. 6 ve spojení s §4 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech. Opětovné použití je činností nakládání s odpady. Stěžovatelka tak nakládala s odpady v zařízení, které k nakládání s odpady určeno nebylo. Jelikož stěžovatelka nedoložila své zapojení do systému opakovaného použití konkrétních typů IBC kontejnerů, bylo její povinností postupovat v souladu s nařízením ES č. 1013/2006, tj. splnit oznamovací povinnost, které ale nedostála.
4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost obsahující celkem osmnáct kasačních námitek. Podle Nejvyššího správního soudu žádná ze stěžovatelčiných námitek nezaložila důvodnost kasační stížnosti, když argumentace městského soudu jako celek z hlediska zákona plně obstála, a proto Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění rozsudku reagoval na vznesené kasační námitky (bod 41. až 63.)
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že v období, kdy se měla dopustit správních deliktů, existovalo rozhodnutí orgánu veřejné správy příslušného v oblasti odpadového hospodářství podle §78 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech (tj. Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru životního prostředí a zemědělství), které v řízení o odstranění pochybností stanovilo, že ve smyslu §3 odst. 1 zákona o odpadech "použité kompozitní IBC kontejnery, odebírané od dodavatelů" odpadem nejsou. Na toto rozhodnutí ve svých námitkách poukazovala, nicméně podle jejího názoru se Nejvyšší správní soud, potažmo městský soud, s nimi argumentačně řádně nevypořádal a tím byla porušena nejen zásada legitimního očekávání, ale došlo i k porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces.
6. Nejvyšší správní soud nevysvětlil, proč by měl být správní delikt podle zákona o odpadech právně argumentován nedodržením zákona o obalech. A právě vztah zákona o obalech k zákonu o odpadech, je podle stěžovatelky pro pochopení její argumentace, na základě které staví neústavnost napadených rozhodnutí správních orgánů a soudů, stěžejní.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Z těchto důvodů je oprávněn do rozhodovací činnosti soudů zasahovat jen tehdy, postihují-li chybný výklad nebo použití podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo jsou v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým soudům.
9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí neobsahují žádné takové pochybení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, v jakém rozsahu se správní soudy zabývaly námitkami stěžovatelky, jak je posoudily a jak na ně právně nahlížely. Způsob, jakým tak učinily, Ústavní soud považuje za přiměřený, dostatečně podrobný, srozumitelný a logický, ve svém souhrnu za ústavně souladný.
10. Těžištěm posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas s právním výkladem vedeným správními soudy, zejména městským soudem. V tomto směru je ústavní stížnosti toliko pokračováním polemiky se skutkovými a právními závěry správních soudů a obsahem ústavní stížnosti jsou argumenty, které již přesvědčivě vyvrátil Nejvyšší správní soud. Závěry Nejvyššího správního soudu tak, jak jej formuloval v napadeném rozsudku, jakož i závěry městského soudu z pohledu požadavků ochrany základních práv a svobod obstojí. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že argumenty stěžovatelky nemají ústavně právní relevanci a do jejích základních práv zasaženo nebylo.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu